V kryptě si všimněte nového vzhledu hrobu Blahoslaveného Lukáše. Je tomu tak proto, že roku 1204 byly jeho ostatky převezeny Franky do Vatikánu. Zpět do boiótského kostela se vrátily až roku 1986.
Řecký region Boiótie je tvořen jak vysokým pohořím, tak i úrodnými nížinami. Tímto krajem prošel Héraklés, Oidipús, Alexandr Veliký i Miguel de Cervantes. Jedna z nejnavštěvovanějších boiótských památek se nachází asi 150 km od Athén a dokonce se pyšní zápisem na seznam památek UNESCO.
Jedná se o malý klášter Osios Lukas (Blahoslaveného Lukáše), jehož velikost spočívá v architektonickém a především výtvarném zpracování staveb, jež se stalo vzorem pro pozdější významné byzantské kostely a kláštery.
Kdo byl Blahoslavený Lukáš ze Stiri?
Lukáš ze Stiri se narodil v roce 896 v Delfách jako třetí ze sedmi sourozenců, prý už od malička projevoval sklony k asketickému životu a již ve 14 letech se stal mnichem. Po 35 letech svého poustevnického života našel konečně toto magické místo, kde se usadil a obklopen zelení mohl nerušeně meditovat.
Vybudoval si zde poustevnu, kostelíček i zahradu. Postupem času se pověst o něm i o tomto nádherném místě rozkřikla, k Lukášovi se začali přidávat jiní poutníci a obyčejní lidé jim nosili své milodary.
O Lukášovi se tradovalo, že měl schopnost léčit i předpovídat budoucnost. Už rok po jeho smrti si lidé jeho zesnutí připomínali a časem jeho kult a oblíbenost vzrostly natolik, že již po 100 letech vyrostl na místě Lukášova hrobu nádherný kostel zasvěcený právě jemu.
Klášter a "prvorozený" kostel Panny Marie Bohorodičky
Exteriér kláštera ani kostela zdaleka nenaznačuje tomu, že se uvnitř ukrývá jeden z největších výtvarných pokladů středně byzantského období. Za fasádou z hrubých cihel a kamenů zdobenou několika venkovními balkony stále žijí mniši, kteří pokračují v tradici založené Lukášem ze Stiri.
V celém areálu se nachází kostely dva, Panny Marie Bohorodičky a Blahoslaveného Lukáše. Tyto dvě stavby jsou vzájemně zvláštním způsobem propojeny spojovací chodbou – z jihozápadního rohu kostela Panny Marie se dostanete do severovýchodního rohu kostela Lukášova.
Kostel Panny Marie je asi o 100 let starší než známější Osios Lukas a byl postaven téměř ihned po Lukášově smrti. V interiéru stojí za povšimnutí dva původní korintské sloupy.
Kostel Osios Lukas: Ježíšův příběh a metrové evangelium
Kostel je oktagonální stavbou na půdorysu řeckého kříže a jeho kupole měří v průměru 9 metrů. Důvodem, proč je kostel Blahoslaveného Lukáše považován za takovou vzácnost, je výtvarná výzdoba jeho interiérů. V apsidách, na obloucích a na vyšších místech jsou to umělecky provedené mozaiky, v postranních nikách a hlavní kupoli fresky a ve zbývajících částech kostela mramorové obložení a desky v červené, šedé a zelené barvě vysoké kvality.
Umělecký styl a způsob vyhotovení mozaik odpovídá stylu, jenž se používal v 11. století. I přesto, že byly mozaiky z většiny poškozeny během zemětřesení v roce 1659, dochované části jsou dokladem jejich někdejší celkové nádhery.
Mezi ty nejkrásnější patří: v nartexu Ježíš Kristus, který v rukou drží otevřené evangelium, ve východním tympanonu Ukřižování, v severním Umývání nohou, v západním Zmrtvýchvstání a v jižním Nevěřící Tomáš. (Zvláště na uměleckém zpracování mozaiky, kde Ježíš umývá apoštolům nohy, můžeme pozorovat na svou dobu neobvyklý realismus.)
V hlavním chrámu jsou nejzajímavější: Zvěstování, Narození Krista, Uvedení Páně do chrámu a Kristův Křest, kde nahý Kristus přijímá v rozbouřeném Jordánu křest od Jana Křtitele.
Původní fresky se dochovaly jen na stropech vedlejších nik, za zmínku stojí fresky znázorňující Ukřižování a archanděly Michaela a Gabriela – právě tato místa procházeli nemocní po kolenou a prosili Lukáše za uzdravení. Hlavní kupole je vyzdobena freskami z roku 1593 a shlíží odtud Kristus Všemohoucí, kdy jen evangelium, které drží v ruce, měří 1,10 metru na výšku.
Rady k prohlídce klášterního komplexu: "Pozor, mnichy nefotit!"
Hlavní brána se sice nachází v severovýchodním rohu celého komplexu, ale návštěvníci v současné době vchází malou obloukovou brankou pod hodinovou věží v jižní části traktu. Z původních mnišských obydlí se dochovaly pouze malé přízemní cely s nízkými dřevěnými dveřmi a jedním malým okénkem.
Do dnešních dnů se dochovala pouze jedna ze čtyř obranných věží, a to ta v jihozápadním rohu komplexu. Po prohlídce obou kostelů si nenechte ujít ani návštěvu krypty s původními freskami. Dejte si však pozor, pro ochranu maleb zde nesvítí světlo.
Stejně jako u všech církevních objektů je i v případě tohoto kláštera po návštěvnících požadován vhodný oděv. Ženy i muži by měli mít zahalená ramena a kolena. Na rozdíl od řeckých státních památek, na kterých lze uplatnit sleva pro studenty a seniory, toto pravidlo u církevních památek neplatí.
Vstupné je jednotné pro všechny. Po návštěvnících je také požadováno obecné pravidlo slušného chování – fotografování mnichů či jeptišek je v klášterech zakázáno.
