Oslavy svatého Antonína patří k největším a nejoblíbenějším událostem v Portugalsku. Konají se vždy od 12. do 13. června v historickém centru Lisabonu. Oblíbená akce je součástí tzv. Festas dos Santos Populares – souvislých červnových slavností, které vycházejí z křesťanských svátků sv. Antonína (13. 6.), Jana (24. 6.) a Petra (29. 6.) a také z mnohem starších pohanských oslav letního slunovratu. Od původních tradic se ale postupně upouští a dnes už se jedná spíše o jednu obrovskou pouliční party (které místní říkají „arraiais“).
Historické čtvrti Alfama, Castelo, Bica, Bairro Alto a Madragoa zdobí po celý měsíc barevné girlandy, lampiony a květináčky s bazalkou a z tajemných zákoutí k tomu hraje živá hudba. Vzduchem se line vůně grilovaných sardinek, čerstvé bazalky a vína.
V předvečer svátku sv. Antonína startuje na slavné nákupní třídě Avenida da Liberdade pestrobarevný průvod, během kterého se obyvatelé jednotlivých městských částí utkávají o titul krále města. Po skončení průvodu rozzáří lisabonské nebe obrovský ohňostroj a lidé vesele oslavují až do bílého rána.
Svatý patron Lisabonu i manželství
Květináčky s bylinkou, karafiátem a psaníčkem
Jak už název napovídá, oslavy se nesou ve jménu svatého Antonína z Padovy (San António de Pádua). Sv. Antonín, rodným jménem Fernando Martins de Bulhões, byl významným františkánským mnichem, kazatelem a teologem.
Narodil se v roce 1195 do zámožné lisabonské rodiny a v patnácti letech se rozhodl zasvětit život Bohu. Díky své dobrosrdečnosti a odhodlání pomáhat chudým patří dodnes k vůbec nejoblíbenějším světcům.
Je považován za patrona ztracených věcí, měst Lisabonu a Padovy (kde v pouhých 35 letech zemřel), partnerských vztahů a manželství. Není tedy divu, že se oslavy nesou v duchu lásky.
Okenní římsy historických domů zdobí tzv. manjericos – květináčky s čerstvou bazalkou doplněné barevným papírovým karafiátem a milostným psaníčkem, které muži věnují svým drahým polovičkám.
Ti, kteří na svou spřízněnou duši zatím čekají, zpívají modlitby, v nichž sv. Antonína (proslulého jako „dohazovače“) žádají, aby jim v jejich hledání napomohl.
Ulice jsou bohatě zdobené a zábava trvá až do rána
Dvanáctého června dopoledne se v katedrále Sé koná tradiční hromadná svatba (Casamentos de Santo António) určená snoubencům, kteří nemají dostatek financí na samostatný obřad, ale přesto by si svůj velký den chtěli užít se vší parádou.
V prostorách věhlasné katedrály si své „ano“ každoročně řekne celkem 16 vybraných párů. Velkolepý obřad, jehož historie sahá do konce 50. let minulého století, je plně financován státem a bývá živě vysílán v televizi jako nedílná součást oslav.
Festival grilovaných sardinek
Sardinky můžete ochutnat na každém rohu
Oslavám sv. Antonína se často přezdívá také „Festival sardinek“. Ty totiž v nejrůznějších podobách najdete ve stáncích na každém rohu.
Pokud do ulic vyrazíte hned brzy odpoledne, můžete si objednat třeba celý talíř grilovaných ryb a v klidu si jej vychutnat u některého z venkovních posezení. Tradičním způsobem se ale sardinky podávají na krajíci křupavého chleba a konzumují se pěkně za pochodu.
Ochutnat byste měli také sváteční polévku caldo verde uvařenou z kadeřávku, zeleninového vývaru a opékaného choriza nebo grilovanou slaninu, která v minulosti spolu se sardinkami patřila mezi stravu chudých.
Zapít to můžete osvěžující sangrií, pivem nebo vynikajícím portugalským vínem. K tomu vám bude hrát živá hudba – a převážně procítěné fado, které se zrodilo právě ve zdejších končinách.
Soutěživost a zábava až do svítání
Místní chodí v různých barevných kostýmech
Zlatý hřeb oslav ovšem přichází až po setmění. Zhruba o půl desáté večer zaplaví nákupní třídu Avenida da Liberdade dav pestrobarevně oděných lidí, kteří jsou součástí průvodu známého jako Marchas Populares. Základy této lidové tradice byly položeny už v 18. století, svou soutěžní podobu ale průvod získal až ve 30. letech minulého století.
Každý rok je pro něj zvoleno jiné, zcela nové téma a skupinky obyvatel jednotlivých lisabonských čtvrtí se doslova perou o titul za nejkrásnější kostýmy a nejdůmyslnější choreografii. O tom, že se jedná o skutečně zapálený boj, svědčí třeba to, že se některé poražené týmy v kostýmech vydávají do ulic i následujícího dne a hlasitě znevažují rozhodnutí poroty.
Celá přehlídka je vysílána živě v televizi a patří k vůbec nejoblíbenějším portugalským zvyklostem. O půlnoci pak lisabonské nebe rozzáří velkolepý ohňostroj a oslavy pokračují až do svítání.
Svátek sv. Antonína
Na následující den je v Lisabonu vyhlášen státní svátek. Ti, kteří se domů vrátili až nad ránem, mají příležitost vše pořádně dospat. 13. červen je ale především dnem, kdy si lidé připomínají výročí úmrtí sv. Antonína a po celém městě na jeho památku probíhají speciální mše.
Jeden z nejdůležitějších zvyků tohoto dne se pojí s tzv. antonínským chlebem. Po skončení sváteční mše si věřící mohou za symbolickou částku zakoupit posvěcený chléb, který má přinést štěstí a bezpečí do jejich domovů. Veškerý výtěžek je věnován na charitu.
Tradice vychází z příběhu, který se údajně odehrál poblíž baziliky v Padově. Pojednává o ženě, která zrovna pekla chléb a na malou chvíli nechala svého syna Tomáše bez dozoru. Ten během její nepozornosti spadl do sudu s vodou a utonul.
Když to zděšená matka spatřila, zoufale vzývala sv. Antonína, kterému slíbila, že pokud nebohého Tomáše přivede zpět k životu, daruje chudým dětem ve městě přesně tolik chleba, kolik váží její syn. Sv. Antonín přání vyhověl a od té doby se po celém světě vybírají dary pro potřebné.
