Pojem Památník holokaustu se sice běžně používá, ale správný název je Židovský památník (v originále Holocaust-Mahnmal a Denkmal für die ermordeten Juden Europas), což je pro některé kritiky velmi problematické. Poukazují totiž na to, že v období II. světové války se holokaust netýkal pouze židovského obyvatelstva, ale stejný osud postihl např. Romy, některé Slovany, homosexuály nebo postižené obyvatele.
Myšlenka postavit takový památník se poprvé objevila roku 1988, ale protože se jednalo o velmi citlivou otázku, vlastní stavba započala až roku 2003. K oficiálnímu otevření došlo 10. 5. 2005. Od té doby toto pietní místo o rozloze 13 100 m2 navštívilo obrovské množství lidí.
Holokaust
Pojem holokaust (nebo také holocaust) je v současné době velmi často používán a upravován ve prospěch různých politických skupin. Ono je poměrně komplikované naprosto přesně tento pojem definovat. Někdo ho chápe vyloženě jako pronásledování a vyvražďování osob židovské národnosti.
Problematické je nejen to vymezení vůči Židům, ale někteří lidé si pod tímto pojmem představí celý systém nacistické perzekuce. Občas se laikům plete holokaust s genocidou.
Pár slov o historii památníku
Od roku 1988, kdy publicistka Lea Roshová navrhla památník židovským obětem nacistů vytvořit, se dlouhou dobu o této myšlence pouze diskutovalo a k žádnému pokroku nedocházelo. První konkrétní návrh vznikl roku 1994, kdy měla vzniknout betonová plocha se jmény všech obětí. To se ale nelíbilo tehdejšímu kancléři Helmutu Kohlovi, který tuto formu zamítl. Další návrh se objevil roku 1997.
Dva američtí architekti navrhli pole betonových kvádrů. Tato myšlenka byla rozšířena o podzemní muzeum a vedly se dlouhé diskuse o tom, zda má u památníku stát stromořadí. Ve stejnou dobu totiž existovaly plány na stavbu židovského muzea, kde se plánovala prakticky stejná alej.
Německý parlament schválil stavbu památníku roku 1999, ale z důvodu formálních nedostatků při vypsání soutěže stavba započala až roku 2003. Zajímavé je to, že už na podzim téhož roku došlo k přerušení stavby. Chemickou látku, která měla chránit kamenné bloky, totiž dodávala firma, jež byla vlastnicky svázána se společností, která v období II. světové války vyráběla plyn Cyklon B.
Ten se používal v koncentračních táborech pro otrávení Židů. Vzhledem k tomu, že v té době byla stavba památníku prioritou, v pracích se pokračovalo a 10. května 2005 byl slavnostně otevřen.
Současnost
Slavnostního otevření se zúčastnili významní političtí představitelé a o místo se velmi začala zajímat média. Od té doby je památník místem zájmu místního obyvatelstva i turistů. Místo je přístupné 24 hodin denně (s výjimkou podzemního muzea) a není nijak oploceno. Je tedy možné navštívit ho kdykoli. Jedná se o pietní místo, které je hlídané. Proto není možné vstupovat na sloupy připomínající oběti holokaustu, nesmí se zde kouřit, mluvit hlasitě…
Praktické informace
Pietní místo se nachází v samém centru německé metropole nedaleko Pařížského náměstí nebo Brandenburské brány. Pokud se sem vydáte veřejnou dopravou, což je zřejmě nejlepší způsob cestování, najdete památník velmi snadno. Můžete využít berlínské metro a jet linkou U55 na stanici Brandenburger Tor. Stejný název má i stanice linek S1, S2, S25 nebo S26. Prakticky přímo před památníkem je umístěna zastávka autobusu číslo 200.
Důležitá informace je, že z důvodu odkrytého prostranství se za vstup do památníku nic neplatí. Dokonce je možné si objednat komentovanou prohlídku v němčině nebo v angličtině. Délka prohlídky je 90 minut. Informační centrum je otevřeno celoročně od úterý do neděle od 10 hod. podle sezóny buď do 19, nebo do 20 hod. O některých státních svátcích není infocentrum v provozu. Na otevření tohoto centra je navázána i otvírací doba podzemního muzea.
Pokud si chcete celý areál v klidu projít, tak vám určitě nebude stačit hodina. Nachází se zde 2 711 kamenných bloků, mezi nimiž vede síť cest. Sice zde zřejmě potkáte mnoho dalších návštěvníků, ale je to místo se specifickou atmosférou.
