Jak je všeobecně známo, nacisté velmi příkře hodnotili lidi podle národnosti, náboženského vyznání a na základě dalších znaků, které jsou v současné době považovány za diskriminační. Podle nich existoval pouze jeden typ téměř dokonalého člověka, a to byl Němec, člen nebo podporovatel politické strany NSDAP a jednou z podmínek byla i heterosexuální orientace.
Nacisté každého, kdo se od tohoto profilu nějakým způsobem odlišoval, přísně trestali a některé skupiny obyvatelstva měly být úplně vyhlazeny. Nebyli to ale jenom Židé, kteří v období 2. světové války trpěli. Je známých více takových případů a jedním z nich byli homosexuálové.
Nacisté a nekončící diskriminace
Památník byl slavnostně odhalen až v roce 2008
Památník homosexuálním obětem nacismu byl v Berlíně slavnostně otevřen 27. května 2008. Připomíná perzekuci desítek tisíc obviněných, odsouzených či v koncentračních táborech uvězněných osob s homosexuální orientací. Celkový počet diskriminovaných není možné zjistit. Památník není nijak honosný, je ve tvaru betonového kvádru, jenž má na přední straně okénko. V něm se promítá krátký film se dvěma líbajícími se muži.
Homosexuální oběti nacismu nebyly v poválečném Západním Německu velmi dlouho připomínány, neboť homosexualita zde nebyla legální. K její legalizaci došlo až roku 1973. O vytvoření památníku se ale začalo veřejně hovořit o mnoho let později.
Cesta ke stavbě
Spolkový sněm schválil jeho vybudování nedaleko připravovaného památníku Židů zavražděných v Evropě až v roce 2003. Zároveň byla vyhlášena veřejná soutěž na jeho vybudování. Vyhrálo jednoduché řešení s betonovým kvádrem.
Slavnostně byl památník odhalen 27. 5. 2008. Akce se zúčastnili významní představitelé Německa, jako např. starosta Berlína, předseda spolkového sněmu či ministr kultury. Ačkoli je současná německá společnost považována za velmi tolerantní, tento památník se za svoji krátkou existenci stal několikrát terčem vandalských útoků.
Kontroverze při řešení stavby
V památníku je okénko, kde se promítá film
Výběrové řízení na stavbu památníku vyhrála dvojice architektů, kteří kromě betonového kvádru navrhli i okénko s filmem, ve kterém se líbají dvě osoby stejného pohlaví. Feministické spolky měly zájem na tom, aby se ve videu objevily i líbající se ženy jako lesbické oběti nacismu.
Ty však nejsou zdokumentovány. Jediným vodítkem mohou být lesbické kluby, ze kterých se ženy v období 2. světové války ztrácely. Na základě dlouhé diskuse o tomto tématu došlo k dohodě, že se každé dva roky bude film měnit.
Druhým problémem bylo, že jedna z přeživších židovských obětí nacismu kritizovala umístění tohoto památníku v blízkosti památníku židovským obětem. Tento člověk poskytl rozhovor jednomu polskému deníku, ve kterém uvádí, že pokud veřejnost získá pocit, že není velký rozdíl mezi židovskými a homosexuálními oběťmi nacismu, je to skandální. Uvedl, že nezpochybňuje tyto oběti, ale že musí být pro veřejnost naprosto jasný rozdíl mezi těmito dvěma typy holocaustu.
Praktické informace
Památník se nachází v samém centru německé metropole nedaleko Braniborské brány či Postupimského náměstí. Památník židovským obětem nacismu se nachází na druhé straně ulice Ebertstrasse. Zřejmě nejlepší způsob, jak se na místo dostat, je použít metro a vystoupit na stanici Potsdamer Platz. Jezdí zde mj. jedna z nejvytíženějších linek U2.
Vzhledem ke své poloze je prostor přístupný veřejnosti 24 hodin denně. Je možné se sem jen podívat, ale můžete si domluvit i komentovanou prohlídku. Nejde ale o nějakou procházku s průvodcem jako spíš o výklad na místě u betonového kvádru. Tento výklad samozřejmě není bezplatný, ale cena je poměrně nízká (cca 3 EUR).
