Víte, že…
Kočka se francouzsky řekne chat (čti: ša), a když mňouká, dělá francouzsky miaou. Při hře na honěnou Francouzi nemají babu, ale kočku.
To si takhle jdete po Paříži a potkáte kočku. Jdete dál a potkáte další kočku. A pak další… Že by se vám to jen zdálo? Ale kdepak! Francouzi mají kočky rádi a Francouzky jsou vážně kočky. Miau. Elegantní Francouzky ale necháme Francouzkami a zaměříme se na zvířata. Vydáváme se po stopách Černého kocoura z plakátu, rybařící kočky a koček, kterým patří kavárna. Připraveni? Jdeme na to.
Když budete mít oči dokořán, potkáte v Paříži spoustu toulavých koček. Mají svoje teritoria, kam jim místní lidé nosí žrádlo. A co to je nejčastěji? Asi mlíčko. Anebo francouzská bageta? Bageta namočená do mléka? Hm… Asi proto jsou na tolika pohledech a suvenýrech. Možná je ale historie obliby koček v Paříži ještě dál…
Černý kocour z kabaretu
Le Chat Noir - Černý kocour z kabaretu
Pokud jde o suvenýry, jedna kočka jim dominuje. Je ikonou a najdete ji snad všude. Je to Černý kocour. Určitě jste ho už někde viděli. Le Chat Noir neboli Černý kocour byl v Paříži legendární kabaret a právě z něho pochází obrázek černé kočky na červeném podstavci se žlutým pozadím. Stal se symbolem pařížské bohémy.
Kabaret Le Chat Noir sídlil na Montmartru – v té části Paříže, kde dnes vystupuje spoustu pouličních umělců. Kabaret byl poprvé otevřen v listopadu 1881 a za své jméno pravděpodobně vděčí kočce, která se před ním v době příprav na otevření potulovala. Slavný plakát s kočkou poté nakreslil Steinlen – švýcarský malíř působící v Paříži.
Šlo o moderní zábavní podnik, ve kterém se hrálo na piano, vystupovali v něm šansoniéři, tanečníci, básníci a další umělci. Nikdy nechyběla živá hudba. Další pařížské kabarety si Černého kocoura braly za vzor.
Rybařící kočka v nejužší uličce
Zahrajte si na Sherlocka Holmese a při návštěvě Paříže zkuste najít uličku Rue du Chat-qui-Pêche. Nebude to zase tak náročné, ulička se totiž nachází nedaleko slavné katedrály Notre-Dame, jen budete muset přes most přejít řeku Seinu.
A proč ji vlastně máte hledat? Jde o (skoro) nejužší ulici ve městě. Široká je 1,8 m. Když roztáhnete ruce, z jednoho jejího kraje na druhý nejspíš nedosáhnete, ale společně s kamarádem už to bude hračka. Možná si řeknete, že takových úzkých uliček je všude spousta. To je sice pravda, ale ne v Paříži. Jen považte, že slavná pařížská třída Champs-Élysées je široká 70 m.
A co má společného s kočkami? Překlad názvu ulice je velmi vtipný, znamená: ulice Rybařící kočky. Umíte si takovou kočku představit? Dnešní název ulice je odvozen od domovního znamení na jedné z okolních budov, zobrazujícího kočku chytající ryby. Ulička je dost tmavá a tajemná a není vyloučeno, že v ní nějakou živou kočku opravdu potkáte. Jen na ty ryby asi nelze moc spoléhat…
Čtení: Zájezdy do Paříže – srovnání a doporučeníKočičí kavárna plná mazlíčků
Už jste někdy byli v kočičí kavárně? V Paříži nejednu takovou mají. Ta nejznámější se jmenuje Le Café des Chats (Kočičí kavárna), a kdo kočky nemá rád, ten ať se jí vyhne obloukem. Roztomilé kočky v ní jsou totiž doma a návštěv se rozhodně nezaleknou.
Co kočka, to osobnost. Některá si vás ani nevšimne a bude si nerušeně podřimovat v pelíšku anebo přímo vedle vás na pohodlném křesílku. Jiná vás bude hloubavě pozorovat, jak si vychutnáváte nějakou tu dobrůtku. Další kočka si s vámi ráda pohraje. Mají tu kočky bílé, šedé, černé, zrzavé, mourované, malé, velké…
Při návštěvě kavárny s kočičími mazlíčky mějte na paměti, že spící kočky se nemají budit, nesmí se krmit a fotit si je můžete pouze bez blesku. Le Café des Chats najdete nedaleko známého náměstí Bastilly či muzea Carnavalet, mapujícího dějiny Paříže.
Rada na závěr:
Choďte po Paříži s otevřenýma očima, rozhlížejte se kolem sebe a stoprocentně potkáte pár koček vyobrazených jako street art. Kolik jich za jeden výlet stihnete vyfotit?
