Nedaleko centra Moskvy se nachází rozsáhlý park, kde najdete úplně vše... Klid v přírodě, v létě projížďky na kole, v zimě zase na běžkách, starodávnou dřevěnou architekturau, tajuplné legendy a spustu historie. Prostě ideální kombinace zábavy a poučení, kde místní rádi tráví svůj volný čas v kterémkoliv ročním období.
A ještě k tomu tak blízko centra města. Některé historické stavby zde stojí od nepaměti, jiné sem byly přivezeny z daleka. Dohromady tak tvoří malý skanzen pod širým nebem, který oživuje ruch běžného života. Pojďme společně na procházku.
Historie parku
Návštěvník by si mohl říct, co by tak na parku mohlo být historického, ale opak je pravdou. Už samotný název, o kterém historikové dodnes polemizují, má odkazovat na město Kolomna, odkud se měla na konci 13. století zvednout vlna emigrantů kvůli invazi mongolského chána Bátú a usídlit se právě zde.
Tehdy to byla každopádně jen vesnice na dalekém předměstí Moskvy. Postupně se ale jeho význam zvětšuje a stává se sídelním místem moskevských velkoknížat a carů už od poloviny 14. století, kdy zde Ivan Kalita staví sídlo pro svého syna. Od té doby zanechal alespoň nějakou stopu v historii Kolomenského téměř každý ruský vládce a car.
Oblast je spojena i s Ivanem Hrozným nebo Petrem Velikým. A byl to právě otec Petra Velikého, druhý romanovský car Alexej Michajlovič, se kterým se historie parku spojuje nejvíce.
Chrám Nanebevstoupení
Určitě nejkrásnější a nejfotografovanější stavbou v okolí je tento sněhobílý kostelík, kterému to sluší, nejen když se všude kolem zelená tráva a stromy, ale i když je park i kostel zasypán sněhem. Kostel je součástí dědictví UNESCO, a to určitě právem. Jedná se o výjimečnou kombinaci italských a ruských architektonických vlivů.
Domik Petra Velikého
V Moskvě není mnoho míst, která by byla přímo spojena s osobou Petra Velikého. Petr Veliký Moskvu rád neměl, už od dětství, kdy zde prožil nepředstavitelné hrůzy. V parku ale můžete nahlédnout do na první pohled obyčejného dřevěného srubu. Ten by opravdu nebyl ničím až tak zajímavý, kdyby v něm sám Petr Veliký nebydlel.
Chrám Kazaňské ikony Matky Boží
Kazaňská ikona je jedna z nejuctívanějších pravoslavných ikon vůbec. Původní ikona měla být získána za vlády cara Ivana Hrozného při jeho tažení proti Kazaňskému chanátu. Tehdy měla mít jedna holčička vidění a ikona byla nalezena. Tato zázračná a divotvorná ikona, která se ale do dnešních časů nedochovala, má několik kopií a chrámy zasvěcené právě jí jsou na mnoha místech v zemi.
Carský palác
V blízkosti chrámu se nachází komplex staveb, které se dochovaly z dob vlády cara Alexeje Michajloviče a tvořily vstupní bránu a komplex předzámčí a hospodářských budov. Bývaly zde kuchyně, sklady, budovy, kde se vařilo pivo a medovina či uskladňovalo a sušilo ovoce, a další budovy nezbytné pro chod carského paláce.
Palác cara Alexeje Michajloviče
Palác cara Alexeje Michajloviče
Z dochovaných historických pramenů víme, že už pamětníci o tomto paláci mluvili jako o osmém divu světa. Byla to pohádková stavba. Postavena5 za cara Alexeje Michajloviče, druhého panovníka z rodu Romanovců roku 1668. Už tehdy se dřevěný palác pyšnil více než 270 pokoji v celkem 26 budovách, které byly vzájemně propojeny chodbami a galeriemi.
Chrám sv. Jana Křtitele
Další nádherný sněhobílý chrám se nachází dál, výrazně bokem od ostatních staveb v parku. Jeho kopule je vidět široko daleko díky poloze na kopci. Od zbytku parku je oddělen hlubokým kaňonem a příkrým srázem. Ke kostelu se dá ale poměrně dobře dostat pomocí dřevěných schůdků, které mohou v zimě ale trochu klouzat.
Golosovský průsmyk
Historie, starodávné paláce a chrámy, lyžování a volný čas… To vše může park nabídnout. Ale něco tu ještě chybí. Ano, magie a čáry, duchařské příběhy. Nevěříte? V Rusku narazíte na spoustu míst spojených s nějakými pověrami a kouzly. Jedno z míst nejvíce spojovaných s tajemnem je právě hluboký průsmyk, který parkem prochází a kterým protéká potůček.
Místo je to krásné a romantické, jak v létě, tak v zimě. Existují však příběhy lidí, kteří se zde měli ztratit a posléze se vynořit zpět, ale v jiné časové smyčce. Dokumenty z policejní stanice zmiňují vesničany, kteří se měli na těchto místech nepochopitelně ztratit roku 1810 a pak se objevit znovu, ale to už byl rok 1831.
