Během návštěvy největšího maďarského národního parku může nejednoho z nás přepadnout pocit, že se zde tak trochu zastavil čas. Jednotvárnou krajinu zdánlivě nekonečných stepí jen tu a tam ozvláštní nějaká ta stodola či vahadlová studna a všude poletují hejna chráněných druhů ptáků.
Na pastvinách se pasou hospodářská zvířata a doprovází je tradičně odění pastýři, kteří jakoby z oka vypadli pohádkovým postavám. Pastevecký život byl vždy nedílnou součástí tohoto regionu, a proto je mu věnováno také samostatné muzeum.
Bohatá a poučná expozice
Těšit se můžete na bohaté zážitky
Národní park Hortobágy (čtěte Hortobáď) na východě Maďarska svou rozlehlostí a divokostí inspiroval nejednoho umělce. Díky svým specifickým přírodním a klimatickým podmínkám je ideálním domovem pro rozmanitou faunu a flóru. Vedle chráněných, převážně vodních druhů ptáků uvidíte na zdejších pastvinách také unikátní plemena hospodářských zvířat, která byla odjakživa hlavním zdrojem obživy nepočetné skupiny místních obyvatel. Pastevecká tradice je zde (leč už v podstatně menší míře) udržována dodnes, a pokud se jí chcete podívat na zoubek, vydejte se do Pastýřského muzea přímo ve vesničce Hortobágy v samotném centru nekonečné pusty.
Figuríny v životních velikostech, naučné projekce, výklad i autentický zvukový doprovod vám umožní nahlédnout do každodenního života pastýřů a dozvědět se ledacos o historii i současnosti této prastaré profese. Bohatá expozice zahrnuje vše podstatné, od ručně šitých oděvů po náčiní, bez kterého by se při práci neobešli. Prohlédnout si můžete třeba místní věhlasnou černou keramiku, gulášové kotlíky, košíkářské výrobky nebo na první pohled nebezpečně vyhlížející kožené biče, které ovšem nesloužily k bití zvířat, ale pouze k jejich kočírování.
K vidění je také například typický kostým čikóšů, který se skládá z volně střižených kalhot, vesty a zhruba po lýtka dlouhé košile. Oděv byl velmi praktický, protože v teplých dnech dobře odvětrával a zároveň chránil před ostrým sluncem, kterému v rozsáhlé stepi jen tak neuniknete. K tomu nesmí chybět klobouk se širokou krempou, který chránil před sluncem i deštěm, zatímco kožešina z ovčí kůže, z níž je vyroben, skvěle izoluje chlad. Přestože doba značně pokročila, místní pastevci tradiční oděvy oblékají dodnes.
Samotná budova, ve které muzeum sídlí, má poměrně dlouhou historii. Byla postavena na konci 18. století a původně sloužila projíždějícím obchodníkům jako nocleh a úschovna zvířat a vozů se zbožím. Obchodníků na této trase pendlovalo nespočet a s oblibou nabírali síly ve vedlejší Velké čardě – dodnes fungujícím zájezdním hostinci, který je proslulý výtečnou kuchyní a cikánskou cimbálovkou.
Pastýř, ten tvrdý chleba má
V muzeu se také dozvíte, že pastevectví rozhodně není žádný med. Na celý hospodářský systém dříve obvykle dohlíželi zemědělci z Debrecínu, tvrdou práci ale odvedli zejména zdejší muži. Ti mnohdy pracovali šest dní v týdnu a od brzkého jara do podzimu se svými stády trávili spoustu dní mimo domov.
Přes noc tábořili pod širým nebem uprostřed pastvin a dlouhé, často osamocené a chladné večery si zpříjemňovali přípravou vydatné večeře, pálenkou, případně zpěvem a hrou na flétnu. Právě kočovná povaha této profese spolu s její fyzickou náročností jsou důležitými důvody, proč se dnes tradice postupně vytrácí.
Zvířata, o která se pastevci starali (a dodnes starají), jsou na středoevropské poměry trochu neobvyklá a jako původní primitivní plemena spadají do maďarských genových rezerv. Patří mezi ně především koně plemene nonius, stříbřitě zbarvený uherský stepní skot, cápové ovce racky s dlouhými spirálovitými rohy a chlupatá prasata mangalica. S pastevectvím svým pánům odjakživa pomáhali mohutní huňatí psi rasy kuvasz.
Čtení: Zájezdy do Maďarska – srovnání a doporučeníDodnes dodržovaná hierarchie
Místní společnost se, stejně jako všude jinde, odjakživa dělila na ty, kteří hospodářská zvířata vlastní, a na ty, kteří se o ně starají. Přestože se na první pohled může zdát, že společenské postavení pastevců nebylo nijak významné, bez jejich práce by vesnice přežívala jen stěží. Hortobáďští pastýři si své důležitosti byli dobře vědomi, a tak si mezi sebou nastavili jasnou hierarchii rolí, která funguje dodnes.
Jednotlivé pozice dříve určovaly nejen pastýřův sociální kredit, ale také výši mzdy. Na pomyslném vrcholu pyramidy stojí všemi respektovaní čikóši (csikósi), pastevci koní, někdy přezdívaní také jako maďarští kovbojové. Jsou známí svými dechberoucími jezdeckými dovednostmi, které jsou umocněny tím, že při jízdě nepoužívají sedla! Od ostatních, povětšinou bíle oděných pastýřů, se odlišují krojem v odstínu královské modři a jeřábím pírkem zapíchnutým v klobouku. Jejich um můžete na vlastní oči obdivovat v některém z okolních hřebčínů, kde se pravidelně konají jezdecká vystoupení a nejrůznější soutěže, kterými si čikóši zpestřují dlouhé dny.
Za čikóši pak následují pastevci krav, ovcí a prasat, přesně v tomto pořadí. Práce jednoho ale závisí na práci druhého a všichni se navzájem respektují. Gastronomická zajímavost: pastýři dobytka se přezdívalo gujáš (maďarsky gulyás), a právě odtud pochází název všem dobře známého národního pokrmu z hovězího masa, cibule a papriky. Jen pozor, pokud si v Maďarsku objednáte „guláš“, ve většině případů vám přinesou hutnou gulášovou polévku. Guláš, na který jsme zvyklí u nás, najdete spíše pod názvem perkelt.
Oblíbené trhy a velké setkání pastýřů
Asi nejvýznamnější hortobáďskou událostí konanou právě za podpory Pastýřského muzea jsou takzvané mostní trhy, které se každý rok konají ve dnech okolo 20. srpna (kdy se v zemi slaví nejdůležitější svátek roku – svátek sv. Štěpána, prvního maďarského krále a zakladatele uherského státu) poblíž ikonického kamenného devítiobloukového mostu. V nabídce bývají nejrůznější řemeslné výrobky, ukázky lidového umění, výborná místní kuchyně a speciality.
Historie trhů sahá až do 19. století a zprvu se zde obchodovalo především s hospodářskými zvířaty. Během druhé světové války musela být tradice z pochopitelných důvodů přerušena, obnovena pak byla až v roce 1960, tentokrát už ale ne jako veletrh zvířat, ten byl totiž zákonem zakázán. Organizátoři se tak rozhodli z akce udělat spíše zajímavou folklórní událost, která by přitahovala nejen přespolní, ale třeba také zahraniční návštěvníky, a to se jim do značné míry daří.
Trhy ale nejsou jen turistickou atrakcí. V hojném počtu se na nich pravidelně scházejí pastýři ze všech koutů Maďarska. Předávají si cenné rady a zkušenosti, vyměňují si kontakty i pastýřskou výbavu, a udržují tak tradici pastevectví i doprovodných řemesel stále při životě. Vyvrcholením jejich setkání je společný pochod a rituální pokládání věnců k památníku mladého pasáčka.
Praktické informace
Muzeum můžete navštívit od jara do podzimu
Pastýřské muzeum můžete navštívit od jara do podzimu, v zimních měsících (od 1. prosince do 11. března) je uzavřeno. Kombinované vstupné platí také na výstavu ve vedlejší Velké čardě, kruhovou scénu Körszín s ukázkami lidového umění a řemesel i na exhibici ze života jeřábů. Plné vstupné činí 1200 HUF, zlevněné 600 HUF (tedy zhruba 100 a 50 Kč).
