Víte, že…
kaštany mají svou tradici i tam, kde byste to možná nečekali? Na Korsice se pije kaštanové pivo a z kaštanů se vyráběl první slavný lyonský nugát.
Nic neprohřeje zkřehlé prsty a vánočně naladěnou mysl víc než pečené kaštany – symbol předvánočních procházek velkými i menšími evropskými městy a pochoutka, která zasytí, a navíc má tolik vitaminů, že by se možná měla jíst od rána do večera. Uzobávání z tradičního kornoutku od pouličních prodejců má své kouzlo. Stejně tak si je lze ale připravit doma. V každém případě se musejí loupat ještě teplé. Kde na pečené kaštany nedají dopustit a jak na ně doma? Nalaďte se na Vánoce!
Křehké plody s lehce oříškovou příchutí mají velmi široké využití v teplé i studené kuchyni. Výborné jsou naslano i nasladko. A když se pečou nad ohněm, jejich nezaměnitelná vůně doprovází předvánoční procházky v mnoha městech v Itálii, Francii, Španělsku, Maďarsku, Švýcarsku, Rakousku, Anglii… Všude možně.
Dar pro lidské zdraví i v hladových časech
Plody kaštanovníku setého (jedlého kaštanu)
Obliba pochoutky v podobě pečených kaštanů stoupá. A to je dobře – jde totiž o vitaminovou bombu. Obsahují vitaminy A, B, C, D, E a minerální látky, příznivě působí na nervovou soustavu, proti stárnutí, pročišťují… Zkrátka mají blahodárný vliv na lidský organismus. A jsou plné energie.
Jedlé kaštany navíc hodně zasytí a jsou trvanlivé. Proto není divu, že třeba v horských vesnicích v oblasti jižních Alp byly základní potravinou, která místním obyvatelům pomáhala přežít dlouhou zimu. Staří Římané a Řekové kaštany pěstovali, aby lidé v jejich říších měli v dobách hladu co jíst.
Domovem kaštanovníků setých neboli jedlých kaštanů je oblast Blízkého východu, severní Afriky a Středomoří. Do jižní Evropy se patrně kaštanovníky rozšířily hlavně díky objevitelům a jejich cestám. Tak se třeba stalo, že si z dalekých cest přivezli chorvatští mořeplavci stromy, které se v jejich domovině na Kvarnerské riviéře rozrostly natolik, že ve městě Lovran mohou každoročně kolem poloviny října pořádat slavnost jedlých kaštanů – Maronádu.
Z Itálie do Česka a nejstarší kaštanovník
Kaštan sta koní (Castagno dei Cento Cavalli) na Sicílii
Jedlé kaštany se rozšířily i do Itálie, kde je jimi posetá zvlněná krajina Toskánska, a velmi se jim daří v regionu Piemont. Pokud byste se ovšem vydali hledat patrně nejstarší rostoucí kaštanovník na světě, pak zamiřte na Sicílii. Přímo na východním úpatí Etny na území obce Sant'Alfio, přibližně na půli cesty mezi Catanií a Taorminou, roste už tři nebo čtyři tisíce let Kaštan sta koní (Castagno dei Cento Cavalli), a to v nadmořské výšce 700 metrů.
Je obrovský a majestátní člověk se při pohledu na něj nestačí divit, jak je příroda mocná. Kdyby uměl mluvit, mohl by toho tolik vyprávět. Podle legendy se pod ním jednoho dne před nepřízní počasí schovala královna Jana Kastilská i se sto dalšími členy své výpravy na koních. Některé legendy dokonce prohlašují, že pod Kaštanem sta koní, který na základě této události dostal své jméno, dokonce i přenocovala. A název je na světě.
Do českých zemí se jedlé kaštany dostaly zejména v době rozšíření habsburské monarchie o část dnešní Itálie a pečené kaštany neboli marroni arrostiti (či caldarroste) i u nás v pouličních stáncích často prodávali Italové. Za největším rozmachem jedlých kaštanů u nás pak stojí kníže Jan Adam Auersperg, který si na své panství do Nasavrk na Chrudimsku nechal přivézt kaštanovníky přímo z Itálie. Roku 1776 tak vedle nasavrckého zámku vznikla první kaštanka. Je to nejvýše položená kaštanka ve střední Evropě a ze současné asi stovky stromů je jich stále několik původních, italských.
Čtení: Zájezdy do Maďarska – srovnání a doporučeníČtení: Zájezdy do Španělska – srovnání a doporučeníČtení: Zájezdy do Francie – srovnání a doporučeníČtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníUpečte si je doma – jak na to?
Horké kaštany, uzobávané z kornoutku od pouličních prodejců, jsou lákavé a k času pozdního podzimu a adventu prostě patří. Kdybyste na ně dostali chuť doma, upečte si je jednoduše nasucho v troubě, na pánvi anebo na grilu, pokud můžete. Pusťte si k tomu hudbu a nalijte si třeba svařené víno. O vůni se postarají samotné kaštany.
A jak na to? Zásada je jediná: kaštany je potřeba ve špičce naříznout (ideálně do kříže), aby vám při pečení nepukly. Jakmile se přibližně po deseti minutách pečení kaštany otevřou, je hotovo. Jedí se teplé, aby z nich člověk měl ten správný chuťový požitek a také proto, že zastudena už by nešly ze slupky vyloupnout.
Obměnou může být jejich příprava na troše oleje, který pečení urychlí. V tomto případě je lze dochutit třeba hrubozrnnou solí. A kdyby to byla nuda, pak se směle pusťte do přípravy kaštanového pyré, krémů, dezertů, nádivek a dalších kaštanových lahůdek. Dobrou chuť!