Víte, že…
Podle legendy se umění vázat koberce naučil mohamedánský mudrc Lokmán? Jeho učitelem byl malý šikovný pavouček.
Máte doma koberec? A chtěli byste vlastnit kouzelný létající koberec? Anebo se projít po červeném koberci? Někomu voní koberec květů na louce a někdo občas zametá problémy pod koberec. Šlapeme po nich, je to běžná věc a přitom docela věda. Kdo se nebojí, nechť se pevně drží a nasedáme. Létající koberec nás dopraví do oblasti Střední Asie a Blízkého východu – do ráje světoznámých perských orientálních koberců. A budeme si zouvat boty: projdeme se totiž i po největším ručně vyráběném koberci na světě. Připraveni?
Říkáme jim nejčastěji perské nebo orientální koberce. Určitě jste je už někde viděli. Charakterizují je složité vzory a ornamenty, z nichž přechází zrak. Základní barva koberců je často tmavě červená. Jsou velmi cenné a hodně drahé, protože se díky jejich ruční výrobě a použitým materiálům jedná o exkluzivní zboží.
Řeklo by se obyčejný koberec, jenže…
Pojďme se přesunout do oblastí, kde má výroba koberců dlouhou historii a bez koberců si lidé svůj život snad ani neumějí představit: do Střední Asie a na Blízký východ. Takže třeba do Turkmenistánu, Turecka, Indie, Spojených arabských emirátů anebo do Íránu, kde se dříve rozkládala Perská říše. To proto se jim říká perské koberce neboli peršany.
Kdy byl vyroben ten úplně první, se neví, ale jisté je, že to bylo před více než 4 nebo 5 tisíciletími. Koberce měly tenkrát hlavně praktické využití: používaly se jako ochrana před chladem, jako lůžko nebo pokrývka, jako sedlo na koně, osla, velblouda… a také dobře posloužily při stavbě stanů, například pro beduíny – nomádské kočovníky pouští. Kromě toho měly náboženský význam. Arabové se na nich modlí anebo je věnují svým mešitám.
Čtení na podobné témaBeduíni: tajemní kočovníci pouští zvou na návštěvuPřečíst
Místo barvy velbloudí moč?
Perské koberce jako součást života v poušti
Aby vznikl perský neboli orientální koberec, musí se ručně uvázat statisíce uzlíků, a to tak pevně, aby koberce vydržely dlouhá léta. A vlastně i dlouhá tisíciletí. Ještě než se začne vázat anebo případně tkát na tkalcovském stavu, musí se upříst a nabarvit materiál. Na výrobu koberců se používají vysoce kvalitní přírodní vlákna, vlna, bavlna, velbloudí srst, jemné hedvábí, len i další materiály nebo jejich kombinace.
K barvení se dříve používala jen přírodní barviva, jako například šafrán, velbloudí moč anebo fialové květy keříku známého jako indigovník. Představte si, že k výrobě jednoho kilogramu barvy je zapotřebí asi 300 kilogramů květů. Více než 100 let už se ale běžně používají i dostupnější anilinové barvy.
Nejsou uzlíčky jako uzlíčky
Výroba koberce vyžaduje šikovnost a trpělivost
Pak přijde na řadu ruční (nebo případně strojová) práce, na kterou je potřeba mít hodně trpělivosti. Výroba koberců by se dala rozdělit na dvě techniky: tkaní a vázání. Při tkaní je vlákno proplétáno osnovou. Při vázání je zapotřebí uvázat každý uzlíček zvlášť. Až budete mít možnost, prohlédněte si nějaký ten peršan pěkně zblízka a představte si náročnou práci, která se za uvázáním všech těch uzlíčků skrývá.
Uzlíčky, uzlíčky, uzlíčky… Na jednom metru čtverečním koberce může být klidně i 700 000 uzlíčků! To je, co? Tolik uzlíčků se dá udělat jen z velmi jemného materiálu, jako třeba z hedvábí. Z vlny jich bude méně. Od počtu uzlíčků, použité techniky a materiálu se odvíjí cena koberce. Někdy jde o levné napodobeniny, jindy o exkluzivní umělecké dílo.
Vlastní nohou na největším koberci na světě
Největší koberec na světě v mešitě v Abú Dhabí
Víte, kde můžete vidět největší ručně vyráběný koberec na světě? A že se po něm dokonce můžete i projít? Ve Spojených arabských emirátech ve městě Abú Dhabí v mešitě šejka Zayeda. V současné době je to třetí největší mešita na světě a je přístupná i nemuslimským návštěvníkům, a to mužům i ženám. Je potřeba být vhodně oblečený a zout se. Po exkluzivním koberci se tak budete procházet pěkně bosky. Už si představujete tu hebkost?
Největší koberec na světě je překrásně vzorovaný a má plochu – držte se – skoro 6 000 metrů čtverečních. To je přibližně velikost fotbalového hřiště. Přes 1 200 řemeslníků na jeho výrobě pracovalo asi dva roky. Museli uvázat přes 2,2 miliardy uzlíků. Koberec váží kolem 40 tun a na modlitbu může na něj v jednu chvíli pokleknout až 9 000 muslimů.
Už smotáváte kouzelný létající koberec a letíte ho omrknout? Perské koberce jsou dále k vidění v ostatních mešitách, v arabských domácnostech, hotelích, palácích, na tržištích... Koberce jsou zkrátka běžnou součástí arabského světa. Když ve středověku začaly Benátky obchodovat s Byzantskou říší, dostaly se perské koberce i do Evropy a šlechtici si jimi zdobili svá sídla. Proto je tu a tam můžete vidět i na českých zámcích. Ovšem atmosféra Orientu, ta je jen jedna!
