Peruánská kuchyně je vynikající a má návštěvníkům co nabídnout. Ale po dobrém obědě nebo večeři je potřeba to také něčím spláchnout. Peru je neskutečně různorodá země co do geografie i historie a to vše se odráží i v typických nápojích. V horských oblastech sáhnete po těch teplých, které zahřejí, nabudí k dalšímu výstupu a třeba i pomohou překonat výškovou nemoc. Na pláži zase sáhnete po míchaném nápoji z hroznové pálenky nebo po místním pivu. Některé vařili už staří Inkové… Pojďte s námi ochutnat Peru!
1. Inca Kola
Americkou Coca Colu známe všichni, ale že existuje Inca Kola? Kde se tahle rivalka slavného kolového nápoje vzala? Když vás v Peru přepadne žízeň a chcete si dát něco nealkoholického, určitě ji vyzkoušejte. Je to národní nápoj číslo jedna. Kde se vzala?
Příběh sahá až do začátku 20. století, rodina Lindleyů, původem z Británie, emigrovala do Peru. Usadili se nedaleko hlavního města, a protože měli z domoviny zkušenost s výrobou piva, rozhodli se v nápojářském průmyslu pokračovat. Docela se jim dařilo, ale i tak neusnuli na vavřínech a snažili se pořád svoji nabídku vylepšovat. Hledali něco, s čím by se mohl každý Peruánec identifikovat, co by odkazovalo na jejich bohatou historii a tradice.
A tak se roku 1935 zrodila Inca Kola. I díky perfektní marketingové strategii se stala jedničkou na trhu. Sami Peruánci říkají, že její chuť se nedá popsat a každý v ní cítí něco jiného – heřmánek, zázvor, ananas...
Žlutá barva nápoje má pak má symbolizovat peruánské zlato a bohatství starých Inků. Samotný recept zůstává přísně střeženým tajemstvím. Není divu, jen málo lokálním produktům se podařilo porazit světoznámou Coca Colu!
2. Pisco
Národním alkoholickým nápojem je rozhodně pisco. Jeho výroba je zahrnuta do kulturního dědictví národa. Jedná se o pálenku vyráběnou z hroznů pěstovaných především v oblasti Ica.
První hrozny sem přivezli Španělé a místní pálenka brzy získala velkou oblibu. Vyvážela se do dalších oblastí z přístavu Pisco, podle kterého byla později i pojmenovaná.
Slovo pisco pochází z původního jazyka Inků, kečuánštiny, a znamená v překladu pták. Takto staří Inkové nazývali národ, který v oblasti žil před jejich příchodem, lid kultury Nazca. Ti byli známí mimo jiné jako velice zruční řemeslníci, kteří vyráběli krásné hliněné nádoby. Některé z nich se později užívaly právě na uskladnění hroznové pálenky.
Pisco se destiluje pouze jedenkrát a výsledný obsah alkoholu se pohybuje okolo 38–48 %. Má tedy docela grády...
3. Pisco sour
Zmíněné pisco se pije jak čisté jako aperitiv nebo digestiv, tak ve formě různých koktejlů. Rozhodně nejznámější je pisco sour. Ten nesmí chybět na žádné rodinné oslavě.
Připravíte si ho i doma. Potřebovat budete 6 cl pisca, 3 cl limetkové šťávy, 3 cl cukrového sirupu, půlku syrového vaječného bílku a kostky ledu. Vše pořádně protřepete a můžete podávat.
Lehčí variantou tohoto koktejlu je potom chilcano. Základem je opět pisco, přidá se limetková šťáva, troška hořkého bylinného likéru a zázvorové pivo. Je to oblíbené pití, které se tradičně pije v polovině ledna v barech okolo hlavního města.
4. Emoliente
V zimě si můžete vychutnat horký nápoj emoliente. Ten připravují pouliční prodejci doslova na každém rohu a každý si svůj recept trošku upravuje. Základ je ale tradicemi ověřený, skládá se ze směsi bylinek a obilí, ve které nesmí chybět pražený ječmen, lněná semínka, jitrocel a přeslička.
K této základní směsi se potom může přidat verbena, citronová tráva nebo anýz. Příprava je jednoduchá, bylinky necháte svařit a asi po půlhodině výsledný nápoj scedíte a ochutíte medem a citronem. Taková kombinace vás zaručeně postaví na nohy.
Peruánci přísahají, že je to nejlepší recept na počínající nachlazení. Dokonce v místních supermarketech prodávají již připravenou směs v čajových sáčcích. Není však nad čerstvou přípravu. V létě se může pít i chlazený.
5. Maté de coca
Oblíbený v horských regionech je i odvar z listí koky. Erythroxylum coca neboli kokainovník pravý považují Peruánci za svou národní rostlinu a jsou na ni právem hrdí. Indiáni si lístky připravují buď jako vývar, nebo je žvýkají smíchané s troškou vápna.
Tento čaj stojí určitě za ochutnání, a i když rostlina obsahuje stejné alkaloidy, ze kterých se v laboratoři extrakcí připravuje droga kokain, pití čaje je naprosto bezpečné. Obsah alkaloidů je totiž opravdu malý, ale i tak účinný. Ve vyšších nadmořských výškách dobře působí proti příznakům horské nemoci, působí také analgeticky, především na bolesti hlavy a lehce nabudí.
Chutí připomíná slabý zelený nebo kopřivový čaj, účinkuje jako silná káva, ale bez příznaků úzkosti nebo bušení srdce, která může u citlivějších jedinců při konzumaci většího množství kávy nastat.
6. Chicha
Dalším peruánským národním nápojem je rozhodně chicha de jora. Jedná se o nefiltrované kukuřičné pivo s obsahem 1–3 % alkoholu. Jeho výroba pochází ještě z časů dávných Inků, kteří jej pravděpodobně připravovali jako rituální nápoj. Legenda říká, že nápoj vznikl vlastně náhodou.
Indiánům namoklá sklizená kukuřice začala kvasit, a tak ji vyhodili. Už nakvašenou hmotu našel ve vědru chudý poustevník, který ji vypil a samozřejmě pocítil silné účinky alkoholu. Existují archeologické vykopávky se zbytky fermentované kukuřice, které dávnou historii výroby dokládají.
Z kukuřice se vyrábí také chicha morada. Ta je naopak nealkoholická a připravuje se vařením fialové kukuřice spolu s ananasem, cukrem a kořením. Fialová odrůda kukuřice byla pěstována už Inky a vyznačuje se množstvím pozitivních účinků na zdraví. Je osvěžující, s lehkou ovocně kořeněnou chutí. Pije se vychlazená.
7. Pivo
Peruánci mají v oblibě i klasické pivo. Nejstarší značkou piva je Pilsen Callao, který se vyrábí už od roku 1863. Do trojice nejoblíbenějších značek patří Cristal a Cusqueňo.
Zajímavostí je, že kromě klasického zákona o zákazu konzumace alkoholu mladistvých (v Peru se může pít od 18 let) je i zákaz prodeje a pití alkoholu v období před volbami a v jejich průběhu. Existuje zákon ley seca, suchý zákon, který toto zakazuje. Asi aby si potom Peruánci nemohli stěžovat, že jejich hlas neplatí, protože byli pod vlivem.
8. Ovocné šťávy
Čerstvá šťáva z vodního melounu
V Peru se daří různým druhům exotického ovoce, a tak by byl hřích na tržišti neochutnat čerstvou šťávu třeba z mochyně, marakuji nebo lukumy.
9. Káva
I když Peru není zrovna země, která se vám vybaví jako první, když se řekne pěstování kávy (na rozdíl třeba od Brazílie a Kolumbie), i tak se tu ale každoročně vyprodukuje přes 4 miliony 60kg pytlů kávy.
Rostlina kávovníku se do Peru dostala se španělskými kolonizátory v 17. století a díky příznivým podmínkám se rychle uchytila.
Peruánská káva má opravdu top kvalitu. Je to i díky vyšším nadmořským výškám, ve kterých je kávovník pěstován. Rostlina se totiž musí více „snažit“, vydávat ze sebe více živin, a tak výsledná kávová zrna obsahují i bohatší chuťový profil.
