Skalní město Petra se v roce 2007 stalo jedním ze sedmi novodobých divů světa. Dostala se tak do světového povědomí a její symbol - Pokladnici zná snad každý. Už méně lidí ale ví, kým a jak byla Petra postavena a k čemu toto magické místo sloužilo.
Biblické počátky Petry
Počátky historie Petry musíme hledat v dávné historii. Kolem šestého století před naším letopočtem na místě Petry bylo město, které se jmenovalo Sela. Žil tady národ, který si říkal Edomité. Edom, nebo Ezau, bylo jméno biblického Jákoba, otce dvanácti izraelských kmenů.
Tento biblický národ se živil zejména pastevectvím, ale také ne zrovna ušlechtilým přepadávaním obchodních karavan, které mířily z dnešního Jemenu na jihu Arábie ke Středozemnímu moři. Vezli s sebou vzácné kadidlo na oltáře celé plejády pohanských bohů v Řecku i v Orientu. Kromě toho měli s sebou také zboží z daleké Indie, zejména koření a látky.
Nabatejci – z lupičů obchodníci
Kolem čtvrtého století před naším letopočtem přišli do dnešního jižního Jordánska, ve kterém Petra leží, Nabatejci. Arabský kmen, kterého domovinou byla nekonečná poušť, vytlačil Edomity na západ a oblast obsadil. I Nabatejci byli pastevci a podobně jako jejich předchůdci si rádi přivydělali loupením a přepadávaním karavan.
A kam to vše, co nepoctivě získali, Nabatejci odkládali? No přece do Petry – hned první písemná zmínka o městě z roku 312 př. n. l. uvádí, že to bylo skladiště nakradeného zlata, drahých mastí, kadidla a dalšího zboží.
Kdy přesně Nabatejci zjistili, že spolupracovat s bohatými obchodníky během jejich dlouhé cesty na trhy ve Středozemí je lepší, než jim škodit, nikdo neví. Faktem ale je, že Nabatejci na přelomu letopočtů spravovali několik měst, která sloužila jako uzly na obchodní stezce, jež získala název Kadidlová podle tohoto drahého obchodního artiklu.
Města Šivta, Avdat a Mamšit jsou jenom některá z nich. Většina těchto měst leží v Negevské poušti, na území dnešního Izraele. Petra je naopak na území Jordánska a mezi těmito městy měla výsostní postavení – stala se Nabatejskou metropolí, sídlem králů, symbolem bohatství a moci.
Největší sláva Petry
Největší rozmach města, které se ukrývá v krásně zbarveném a ještě krásněji vodou, pískem a větrem vytvarovaném Šárském pohoří, byl v prvním století před naším letopočtem. Místní královská Nabatejská dynastie tehdy dosáhla největšího bohatství a moci. Své nepřátele Hasmoneovce v Izraeli a Římany všude kolem udržovali na uzdě občasnými ozbrojenými roztržkami, sňatky a placením tributu.
V této slavné době vznikla i známá Pokladnice a většina královských hrobek. Petra byla na svém vrcholu, a to jak ekonomicky, tak po stránce kulturní. V divadle se pravidelně pořádala po řeckém vzoru představení, na fasády se tesaly výjevy z mytologie i podoby vládců města.
Co nakonec ve druhém století položilo Petru na kolena? Nebyla to vojenská přesila Říma, nýbrž pokrok vědy. Jelikož mořeplavci dokázali lépe využít možnosti navigace, nemuseli už zaplouvat až ke břehům Arábie a zboží z Indie si tak našlo kratší cestu přes Perský záliv na své středomořské trhy. Petra najednou zůstala mimo hru.
Pomalu tak upadala a Nabatejci se navrátili zpět ke svým stádům. Z Petry se tak stala ruina, domy a paláce byly sérií zemětřesení ve středověku zničeny. Zůstaly tak pouze hrobky, protože ty Nabatejci tesali do skály, a samozřejmě dechberoucí příroda nehostinného a suchého jižního Jordánska.
