Víte, že…
Na vyprahlých místech parku se natáčel film Planeta opic?
Když projíždíte národním parkem, (Parque Nacional del Teide) připadáte si jako na měsíční krajině. Žádné stromy, sucho a vyprahlá zem. Sem tam proběhne nějaká ještěrka, obdivovat můžete opuncie či dvoumetrové hadince s jasně červenými špičkami.
Sopečný kráter
Zhruba před třemi miliony lety výbuchem sopky vznikl kráter Las Caňadas o průměru 16 kilometrů se sopkou Pico del Teide. Už zdálky nelze přehlédnout horu, která má někdy (záleží na ročním období) na špičce také sněhovou pokrývku. Cestou na Pico del Teide je k vidění astrofyzická observatoř Izaňa.
Do národního parku je možné vstoupit v El Portillo de las Caňadas, kde se nachází návštěvnické centrum. Tam turisté dostanou mapky, brožurky a seznámí se také s možností výšlapů na horu. V zimních měsících bývá počasí nevlídné a turista by v žádném případě neměl podceňovat povětrnostní podmínky a raději se včas poradit se zaměstnanci centra.
Většina návštěvníků využívá pro vstup na vulkán rychlejší cestu pomocí lanovky (teleférico), poblíž se nachází parkoviště. Provoz lanovky je řízen povětrnostními vlivy, může se stát, že v době nepříznivého počasí z bezpečnostních důvodů nepojede. Jízda lanovkou trvá jen několik minut a občas kabinová lanovka s návštěvníky doslova zahoupá.
Nezapomenutelný výhled z vrcholu
Odměnou je však nepopsatelně úžasný výhled z vyhlídkové plošiny v La Fortaleze, kam se dostanete po pěšině od horní stanice lanovky. Pohled do dálky je úchvatný, dohlédnout lze téměř na celé souostroví, až kolem 150 kilometrů.
Zdatnější jedinci mohou nahlédnout i do samotného kráteru. Pro tento dvěstěmetrový prudký výšlap je však potřeba povolení. V kanceláři parku, který sídlí v hlavním městě Tenerife Santa Cruz, je nutné se předem ohlásit s pasem. Kvůli ochraně životního prostředí je denní počet návštěvníků omezen na padesát. Vstup na samotný vrchol je na vlastní nebezpečí.
Cestu ke kráteru ztěžuje i řidší vzduch, a tak je lepší volit pomalejší tempo. Pico del Teide je nejvyšší horou Španělska a pyšní se 3 718 metry. Sopka, která stále dřímá (přímo u kráteru je vidět i patrný kouř), naposledy vybuchla na počátku 20. století. V roce 1909. Na vrcholu je hodně cítit síra. Za příznivého počasí si můžete sami spočítat všechny Kanárské ostrovy a za jasného dne je dokonce možné vidět i břehy severní Afriky.
Po výstupu a sjezdu lanovkou nesmíte vynechat Las Caňadas. Jedná se o sedm písčitých plošin, které vznikly sesunutím starých kráterů. V této prašné pustině dokáže přežít jen několik druhů rostlin. Dalším lákadlem národního parku je Los Roques de García, což jsou podivuhodné skalní útvary sahající do 150 metrů nade dnem kráteru. Nejznámějším se stal bezpochyby Roque Cinchado.
Tento útvar má za následek eroze, která probíhá rychleji u jeho paty než na vrcholu. Po cestě můžete obdivovat také tzv. tortu (dort). Právě svým tvarem připomíná kousek ukrojeného dortu a na jednom místě lze krásně vidět stupňovité zabarvení usazenin, které se zde utvářely po staletí.
