Tip pro vás:
Na ostrově ochutnejte typickou sladkost Lingua di Procida: lehké listové těsto ve tvaru jazyku (lingua) plněné cukrářským nebo citronovým krémem.
Barevné domečky zářící všemi barvami, vůně středomořské fauny, osvěžující vánek, temně modré a průzračně čisté moře, historické skvosty, vřelí lidé, klid a pohoda – zní to pohádkově? Vítejte v pohádce na ostrově Procida, jednom z půvabných ostrovů v Neapolském zálivu na jihu Itálie. Kdysi tak trochu zapomenutá perla se dostává do povědomí nejen díky filmařům, ale i díky titulu Hlavní město italské kultury 2022.
Pohádka pokračuje: fascinující voňavé zahrady, sady, citrusovníky, vinice, čarokrásné pláže, ta nejlepší zelenina na talíři, setkávání kultur… Není divu, že právě Procida inspirovala a stále inspiruje řady umělců. Na ostrov ležící v italské Kampánii nejenom umělce i dnes láká klid a rozmanitost.
Na Procidu za kulturním životem
Povětšinou poklidný ostrov plný úzkých uliček a na sebe nalepených domků ožívá v době konání oblíbených festivalů. K těm nejvyhledávanějším patří Slavnost moře (Sagra del Mare) na vrcholu letní sezony. Konají se tu nejrůznější procesí i festivaly, jako například každoroční festival Procida vypráví (Procida Racconta).
Ostrov je malý svou rozlohou a bohatý na všechny vjemy, které je potřeba prožít a vstřebat. Na svém území nabízí pestré bohatství nejen přírodních a architektonických krás podobně jako jeho větší sousedé Capri a Ischia. Pestrobarevný ostrov je spojený s ještě menším zeleným ostrůvkem jménem Vivara, který je veřejnosti obvykle nepřístupný. Od roku 2002 je totiž národní přírodní rezervací, ve které zejména při jarní migraci sídlí mnoho ptáků.
Na Procidu se lze dostat trajektem či rychlolodí z Neapole, vzdálené asi 25 km, anebo z ostrova Ischia či přístavního pevninského města Pozzuoli. Některé trajekty spojující fascinující pevninu s „ostrovem věčného mládí“ Ischií na Procidě zastavují, jiné ji pouze obeplouvají. Na ostrově lze strávit velmi příjemný den i několik pohodových dní ve stylu italského dolce vita.
Aby rybáři trefili domů...
Ostrov, v minulosti nazývaný Prochyta, obývali Řekové a po nich Římané, kterým se zamlouval coby ostrov určený pro jejich potěšení a záliby. Vzhledem ke své poloze byl ve středověku často devastován Saracény a během španělské nadvlády také rabován piráty z Afriky, kteří odvedli mnoho ostrovanů do otroctví.
Nevyhnul se ani několika okupacím ze strany Angličanů. Poblíž pláže Ciraccio je dodnes možné vidět ruiny starověké pevnosti, nazývané Campo inglese neboli Anglický tábor.
Ve 13. století Procidu spravoval feudál Giovanni da Procida, po něm rody Cossa a d'Avalos a následně Bourboni. Pod neapolské království se ostrov dostal roku 1644 a jeho historie se tak vyvíjela podle politického vývoje Neapole, současného hlavního města kraje Kampánie. Místní si na ostrově nadále žili svým vesnickým životem, každodenní prací, obhospodařováním políček i odjezdy rybářů na moře, daleko od svých rodin… A barvili si své domy – podle místních pověstí údajně proto, aby je vracející se rybáři už z dálky rozpoznali.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníKrálovský palác v roli vězení
Někdejší obávané vězení na Procidě
Dominantou Procidy a někdejším jediným obydleným místem ostrova je pevnost, tyčící se vysoko na skále. Mimořádný monumentální komplex, který je dnes otevřen návštěvníkům, býval coby Palazzo d'Avalos sídlem rodu d'Avalos, kteří ostrov spravovali od poloviny 16. století až do roku 1729. Býval královským palácem a od roku 1815 také první vojenskou školou. Poté sloužil jako (dnes už bývalá) obávaná věznice pro odsouzené na doživotí.
Terra Murata, kde pevnost stojí, je kamenným městečkem vystaveným na skále, s domečky přilepenými jeden na druhý, se strážnými věžemi i někdejšími továrnami, ve kterých odsouzenci pracovali. A také několika kostely, jako například dominantním kostelem bývalého benediktinského opatství San Michele Arcangelo. Uvnitř ukrývá cennou stropní malbu, jejímž autorem je Luca Giordano.
Ráj na zemi pro mořechtivé
Tyrhénské moře, omývající břehy Procidy, je temně modré a průzračně čisté. Místní pláže jsou čarokrásné a vždy má na nich každý dostatek místa. Většina z nich je pokryta hrubým tmavým pískem sopečného původu. Malým rájem je pláž Chiaia, dostupná po moři anebo po 186 schodech. Poblíž přístavu Marina Grande se nachází pláž Silurenza, která je naopak dostupná velmi pohodlně, a tak ji vyhledávají třeba i rodiny s dětmi.
Nedaleko leží pláž Della Lingua, někdy označovaná jako dell'Asino (tedy „Oslí“). Ta je na rozdíl od ostatních pláží na ostrově kamenitá. Na západní straně ostrova leží pláže Pozzo Vecchio neboli „Pošťákova“ (Spiaggia del Postino), kde se natáčel slavný film s Massimem Troisim, a také Ciraccio, nejdelší pláž na ostrově. Legendou je Chiaiolella a za návštěvu rozhodně stojí i mnohé další pláže či zátoky vhodné ke koupání.
Na ostrově se kdysi mísily různé kultury – a není se čemu divit. Procida je ostrovem rybářů a námořníků a moře bylo vždy spojovacím prvkem. Umožňovalo kontakt s mnoha zeměmi ve Středomoří a po celém světě. Typické vzezření rybářské přímořské obce má místní obec Corricella, kterou zná celý svět. Roku 2015 totiž její fotografii použil Apple a posléze Microsoft jako pozadí na svých zařízeních.
