Puškinovo náměstí je velmi dobře dostupné a umístěné, na rozdíl od toho Rudého není tak rozsáhlé a přeplněné turisty, proto je velmi jednoduché domluvit se a sejít se „u Puškina“. Okolo sochy Puškina, která je dominantou, po většinu dne postávají mladí muži s květinami i různí obchodníci a manažeři v oblecích.
Takže když se budete chtít s někým místním sejít, navrhněte toto místo, a když zajdete do nedaleké kavárny Puškin, uděláte velký dojem znalce Moskvy a místních poměrů.
Historie náměstí
Náměstí není nijak ohromné, ale historický význam je obrovský. Nachází se cca 2 kilometry od Kremlu a je snadno dosažitelné pěšky. Stačí jít po hlavní Tverské ulici. Cestou směrem ke Kremlu se potom nabízejí nezvyklé pohledy na centrum města.
Už na konci 16. století v místech současného náměstí stávala Tverská brána, která byla, jak název napovídá umístěna na cestě ve směru na Tver, potažmo na Petrohrad. Roku 1641 byl nedaleko brány postaven klášter zasvěcený velikonoční ikoně Bohorodičky. Na druhé straně ulice stál malý kostelík a místo, kde zůstávali evropští poslové přijíždějící do Moskvy. V minulosti v okolí žili hlavně kováři, proto se zde v určitém období nacházelo až 63 kováren.
Brána byla zbourána roku 1720, čímž se zvětšil prostor a místo ulice vzniklo náměstí. Místo brány byl vždy při korunovaci nového cara vystavěn triumfální oblouk. Na konci 18. století proběhla rekonstrukce náměstí, kováři se přestěhovali na jiná místa a byl zbořen malý kostel, na jehož místě byl vystavěn nový v barokním stylu.
Roku 1880 byl postaven památník A. S. Puškinovi, který vévodí celému prostoru. Náměstí se stalo živým tržním centrem a později tudy vedla jedna z prvních tramvajových linek. Zajímavostí je, že zde působil první „vozič automobilu“, v současné řeči řidič taxi. Roku 1905 zde proběhlo jedno z největších povstání proti carskému režimu a místo sehrálo strategickou roli při socialistické revoluci roku 1917.
Klášter byl zavřen roku 1919 a na náměstí v té době vznikají významné budovy ve stylu konstruktivismu. Za zmínku stojí třeba vysoká budova, ve které sídlí redakce novin Izvěstija. V domě „Pod sukní“, který dostal název podle sochy malé dívky pod věžičkou, se nyní nachází obchod s luxusním arménským zbožím.
Ke zboření kláštera došlo roku 1938, kde zároveň došlo ke změně názvu na Puškinovo náměstí. V té době zde také bylo na části prostoru po klášteru postaveno moderní kino.
Místo bylo a je centrem politického dění. V období socialismu zde probíhaly oslavy 1. máje a socialistické revoluce, ale zároveň zde bylo místo, kde se scházeli disidenti. Každoročně 5. prosince, na Den ústavy zde probíhaly akce proti režimu, kterých se zúčastňoval i Andrej Sacharov.
V době přestavby se zde diskutovalo o různých politických tématech, např. 21. srpna 1988 proběhla demonstrace k výročí 20 let vstupu sovětských vojsk do Československa. Na tomto náměstí byla roku 1990 symbolicky otevřena první provozovna McDonald´s na území Sovětského svazu.
Památník A. S. Puškina
Puškin je pro Rusy zřejmě největší básník všech dob a stále má obrovský respekt a uznání. Proto byl jeho památník 18. června 1880 postaven na tomto čestném místě. Památník je bronzový a byl vytvořen sochařem Opekušinem. Nejprve byla tato monumentální socha umístěna na začátku Tverského bulváru, ale roku 1950 byla na základě přímého pokynu Stalina přesunuta na reprezentativnější místo po zbouraném klášteře.
Básník je zobrazen v nadživotní velikosti, oblečen do tříčtvrtečního kabátu, přes který má ještě dlouhý plášť. Hlava je trochu nakloněna, aby byla zdůrazněna jeho zádumčivost, představující uvažování o dalším díle. Pravou ruku má básník položenou na kabátě, zatímco v levé, položené za zády, drží klobouk. Vlastní socha je umístěna na velkém podstavci, na němž jsou vyryty Puškinovy verše.
Osobnost Alexandra Sergejeviče Puškina
Puškin patřil mezi nejvýznamnější básníky 18. století. Jeho tvorba je ale širší, mezi jeho díla patří i próza či dramata. Byly o něm napsány stovky stránek, ale zřejmě každý zná jeho díla jako Evžen Oněgin nebo Ruslan a Ludmila. Napsal však nesčetné množství děl.
Jeho život byl velmi pohnutý, velkou část života strávil v Moskvě, ale žil i v Petrohradu nebo na Krymu. I jeho smrt byla zvláštní, neboť zemřel po souboji o ženu. V duelu byl smrtelně raněn střelnou zbraní, o čemž se zmiňuje i známá slovenská píseň od Elánu.
