Velké plochy irské krajiny pokrývají tzv. bogs – rašeliniště. Dříve byla jejich rozloha daleko větší (údajně až o 20 % území), dnes zabírají kolem 2 000 km čtverčních. Rašelina vzniká postupem času z rozložených rostlin. Na některých místech hloubka rašelinového pole dosahuje až 10 metrů.
Rašelina na každém kroku
Každý cestovatel, který se vypraví do Irska poznávat mnohé z jeho krás, se dříve nebo později setká s rašelinou (peat), ať už v kterékoli z jejích mnoha podob.
Při pěších toulkách hrabstvím Mayo na západním pobřeží často narážím na sušící se hromádky rašelinných „hranolků“ u cesty. Pokud se rozhlédnete z poutní hory Croagh Patrick nedaleko Westportu, určitě si mezi mnoha pastvinami všimnete černých ploch s bílými pytli poházenými kolem: to určitě někdo místní těží své rašelinné políčko na krbové brikety.
Sklizená a usušená rašelina připravená na transport
Z dálnice M6 vedoucí z Dublinu na západ přes údolí největší irské řeky Shannon můžete zahlédnout změť kolejí a velké žluté mašiny průmyslově využívaného naleziště. Při návštěvě skanzenu u hradu Bunratty vás jako první udeří do nosu pronikavá vůně hořící rašeliny v krbu některé z historických chalup. V mnoha obchodech se suvenýry je k dostání kosmetika s příměsí rašeliny. A v neposlední řadě lze například v Národním parku Connemara nebo na ostrově Achill okoštovat speciální rašelinou nakouřenou whiskey.
Kde se bere irský poklad
Rašelina vzniká postupným usazováním organického materiálu a je prakticky první fází tvorby černého uhlí. Největší zásoby rašeliny na světě se nacházejí na Sibiři, ve Finsku či v severní Kanadě, tedy v místech posledního zalednění před přibližně 10 000 lety. To je i případ Irska nebo České republiky. V Amazonii nebo v Indonésii se však vyskytují také rozsáhlá rašeliniště tvořená zetlelými vrstvami tropického pralesa.
Ačkoli ledovce v Evropě už jsou skoro všude dávno pryč, vrstva rašeliny tu ve skutečnosti stále ještě roste, i když jen rychlostí pouhý milimetr za rok. Podmínkou tvorby je nízká teplota, vysoká vlhkost, kyselá půda a přítomnost mechu rašeliníku a jiných rostlin.
Výsledek činnosti povrchové frézy
Obyvatelé „Smaragdového ostrova“, notoricky známého nevlídným počasím, vysokou vlhkostí a nedostatkem dřeva (lesy byly v Irsku prakticky vymýceny během středověku na stavbu lodí a aby uvolnily místo pastvinám a obdělavatelné půdě), se naučili využívat svých zdrojů rašeliny velice záhy. Archeologické nálezy dokazují, že se začala těžit už někdy na přelomu letopočtů, tedy před dvěma tisíci lety.
Ruční těžbě se odborně říká borkování. Na vyrývání borků se používá speciální dvoubřitá lopatka, zvaná irsky a sleán. Takto vyrobené „hranolky“ se skládají do hraniček, nechávají se vysušit (jejich hmotnost se vysušením smrskne na polovic) a pak se skladují a používají přesně jako palivové dříví do kamen. To, že někdo topí rašelinou, poznáte okamžitě - po čichu. Rašelina sice nevydává téměř žádný kouř a má vysokou výhřevnost, ale její specifická čpavá vůně (pro některé zápach) odradí nejednoho potencionálního „topiče“. Irové až do 20. století ovšem neměli v možnostech, jak se v zimě zahřát, moc na vybranou.
Ruční těžbu postupně v Irsku nahradila těžba průmyslová, za pomoci povrchových fréz, které doslova nakrájí a „sklidí“ asi půlmetrovou vrstvu rašeliny. Vzniklo dokonce několik tepelných elektráren na rašelinné brikety. Počátkem 21. století se však z ekologických důvodů začalo s jejich postupnou likvidací. Průmyslová těžba sice v Irsku stále pokračuje, ale má už jiné využití než tepelné.
Čtení: Zájezdy do Irska – srovnání a doporučeníNa co vše se hodí rašelina?
Zásoba rašelinných borků na topení
Kromě výše popsaného topení se rašelina v minulosti hojně využívala jako podestýlka pro dobytek či jako izolace stěn a střech nuzných chýší nejchudšího venkovského obyvatelstva.
Schopnosti absorbovat teplo, vlhko a nečistoty si brzy všimli průkopníci lázeňství a třeba i české kloubní zábaly s rašelinným bahnem z šumavských slatí jsou vyhledávanou procedurou. Antiseptické účinky rašeliny jsou dnes hojně využívány ve farmacii a wellness.
Wellness můžete poskytnout také své zahrádce ve formě rašelinného substrátu. Ten sice neobsahuje žádné živiny, ale simuluje přirozené prostředí pro růst rostlin vyžadujících kyselou půdu a vyhovuje tak například vřesům či rododendronům. Poněkud překvapivé může být využití rašeliny v akvaristice, do chvíle, než si uvědomíte, že akvarijní rybičky z Amazonie se v ní budou cítit skoro jako doma.
Na konec jsem si nechala obor, který se zdá pro nejbližší budoucnost rašeliny v Irsku velmi slibný (každopádně se v něm točí velké peníze), protože je zkrátka trendy: výroba „vody života“ čili whiskey.
Charakteristické „uzené“ nebo taky „nakouřené“ příchutě se dosahuje jednak použitím vody z rašelinné oblasti (což je v Irsku celých 68 % veškeré pitné vody!), jednak zatápěním rašelinnými borky při samotné destilaci. Jestli jste zvědaví, jak taková whiskey chutná, není nic jednoduššího než vydat se na degustaci na slavný „rašelinný“ ostrov Achill, kam máme namířeno s naší nejnovější připravovanou cestovatelskou novinkou.
Jožin z bažin
Topení rašelinou ve skanzenu Bunratty
Těžba rašeliny se může stát i velkým dobrodružným putováním do minulosti naší planety a našich předků. Tu a tam se při kopání v hlubokých vrstvách podaří nalézt úžasné poklady, například parohy dávno vyhynulého irského pralosa (megaloceros giganteus). Několik kousků s rozpětím neuvěřitelných 3,5 metrů můžete obdivovat při prohlídce hradu Bunratty, kde zdobí zdi hlavní hodovní síně. K odhalení nejstaršího zemědělského komplexu v Evropě, neolitického pole Céide Fields, došlo tak, že si místní učitel odskočil ven za školu nakopat trochu rašeliny na topení.
Největší senzace ovšem nastane, když se podaří z rašeliny vyzvednout lidské pozůstatky. Díky zakonzervování bez přístupu kyslíku jsou tyto mumie téměř neporušené a dá se z nich vyčíst obdivuhodné množství informací. Můj nejoblíbenější nález je Clonycavan man, kterému přezdívám prostě Jožin z bažin. V archeologické části Národního muzea v Dublinu mají Jožiny hned čtyři, ale žádný nemá tak dobře zachovalý obličej i s účesem jako Muž z Clonycavanu. Když si ho pořádně prohlédnete v originále i v umné moderní plastické rekonstrukci, zjistíte, že mezi ním a současným dvacetiletým hipsterem není téměř žádný rozdíl.
Rašelina vydrží hořet dlouho a produkuje minimum kouře
Když mám v Dublinu volno a je nevlídné počasí, vždycky zamířím aspoň na chvilku do Národního muzea (vstup je zdarma) pozdravit svého kamaráda Jožina. A když dostanou mí cestovatelé volno ve skanzenu na Bunratty, bloumám si mezi chaloupkami a nasávám vůni hořící rašeliny, bez které si Irsko už opravdu nedovedu vůbec představit.
