Umění bylo ve starověku hlavním prostředkem k mezilidské komunikaci, číst a psát neuměl každý, jazyky byly mnohdy rozdílné, ale například účelu chrámu rozuměl každý. Dnes patří díla řecké antické architektury, sochařství, malířství i umělecké výroby k nejcennějším součástem odkazu starověku.
Pomáhají nám pochopit životní hodnoty starověkého člověka a mnohé z nich jsou také základem celého evropského umění, v němž se projevují do dneška.
Mínojské a mykénské umění
Spolu se vznikem civilizace na území dnešního Řecka můžeme hovořit i o počátcích řeckého umění. Vůbec nejstaršímu se říká mínojské a formovalo se na Krétě v průběhu 3. tisíciletí př. n. l. Hlavním prvkem mínojského umění jsou architektonické stavby, nejznámějším příkladem je bohatě zdobený královský palác v Knóssu.
Mínojskou civilizaci vystřídala mykénská a centrum umění se přesunulo na Peloponéský poloostrov, kde se vyvíjelo po dobu 2. tisíciletí př. n. l. V této době vznikaly paláce s mohutnými „kyklópskými“ hradbami, příkladem jsou Mykény se slavnou Lví bránou či Týrins. Symbolem mykénského umění se stala „Agamemnonova maska“ nalezená archeologem Heinrichem Schliemannem v Mykénách.
Období mezi dvěma vyspělými civilizacemi vstoupilo do dějin jako „temné“, to s sebou nese nejen úpadek společenský, ale také umělecký. V této době, jinak nazývané také „geometrická“, jsou tvořeny zejména bohatě polychromované menší sošky právě geometrických tvarů s výraznými stylizovanými nosy.
Umění archaického období
Díky obchodním stykům s Egyptem a říšemi na Blízkém Východě, pronikají do tehdejšího Řecka tzv. orientalizující vlivy. Ty se objevují především na zdobení keramických váz, na nichž nalezneme především mytologická zvířata, gryfy, Sirény apod. Postavy jsou po egyptském vzoru zobrazovány vždy z boku.
Také archaické sochy jsou ovlivněny hlavně Egyptem, což je zřetelné na proporcích těla, podobě vlasů či postoji s předkročenou nohou. Nejlepší příklad najdeme v muzeu v Delfách, jsou to kúroi Kleobis a Biton.
Architektura tohoto období se soustřeďuje především na světskou stavbu megaron, což je dvůr obklopen sloupovím, které nese střechu. Náboženské stavby neboli chrámy se již v této době dělí na dórské a jónské, které se poznají zejména podle typu sloupů.
Dórský sloup: nemá u země patku, hlavice má podobu „polštáře“ nesoucího střechu, svislé kanely ústí do tupých dříků
Jónský sloup: vyrůstá z patky, hlavice je zdobená spirálami a kanely ústí do ostrých dříků. Oproti dórskému sloupu je jónský vyšší a užší.
Čtení: Zájezdy do Řecka – srovnání a doporučeníKlasické umění
V 5. století př. n. l. se začíná tvořit rozdíl mezi státním a soukromým uměním. Státní vyjadřuje sílu státu a jeho vítězství, soukromé pak život lidí a zobrazuje hlavně jejich sympózia. Malby na nádobách vypráví mytologické příběhy, které podněcovaly diskuzi mezi hosty na hostinách. Zde už se objevuje snaha postavy natočit z různých úhlů.
Sochy klasického období poznáte podle tzv. kontrapostu, zatížená je jen jedna noha a ramena nejsou ve stejné výšce. Proporce postav byly natolik propracované, že se velikost hlavy měla do zbytku těla vejít sedmkrát. Představiteli klasického sochařství jsou Feidiás a jeho socha Athény Polias, Polykleitos a jeho Doryforos nebo Praxiteles a socha Herma v muzeu v Olympii.
Typickým znakem klasických chrámů je počet jejich sloupů. V této době má vše svůj řád vyjádřený čísly. Pro chrámy platí, že počet sloupů na kratší straně se rovná dvakrát počet sloupů na delší straně + jeden. Nádhernou ukázkou klasického chrámu je athénský Parthenon.
Umění helénistického období
Umění v době mezi 4. a 1. stoletím př. n. l. slouží především jako prostředek propagandy panovníka a bohatých šlechtických vrstev. Typickým prvkem je dynamika pohybu a naturalismus. Malířství se v těchto stoletích dostává na výsluní, skoro každý dům měl svou freskovou výzdobu, novinkou je krajinomalba. Nejlépe zachované fresky tohoto období najdeme v Pompejích.
V sochařství se objevuje zobrazování opilců, postižených, starých i dětí. Zástupcem tohoto období je Niké Samothrácká, bohyně vítězství zachycená v letu. Architektura se díky překotné výstavbě měst zaměřuje na urbanismus. Až teď získává na oblibě korintský sloup: od jónského sloupu se liší hlavicí, která je zdobená akantovými listy.
