Říšský sněm: odraz slávy i porážek německého národa

Sídlo německého parlamentu a symbol národní jednoty Německa Reichstag představuje učebnici dějin německého národa i Evropy. Přežil požár v roce 1933 i rozsáhlá bombardování na konci války. A po sjednocení obou částí Německa mu dal neopakovatelnou tvář věhlasný architekt.

Když byl roku 1884 položen na popud císaře Viléma I. základní kámen k novému sídlu říšského sněmu, všichni to považovali za začátek lepších zítřků. Nikdo nemohl tušit, jak pohnutý osud tuto neoklasicistní budovu čeká.

Drážďanský architekt Paul Wallot se snažil v jejím stylu postihnout německou národní identitu spojenou do vilémovského císařství. Stavba dokončená roku 1894 proto získala kupoli symbolizující císařskou korunu, kterou v rozích budovy obklopují čtyři věže odpovídající čtyřem královstvím: Prusku, Sasku, Bavorsku a Württenbersku.

Původně navržený nápis v tympanonu podpíraném šesti korintskými sloupy „Dem Deutschen Volk“ (Německému lidu) však mohl být odhalen až roku 1916, neboť se císaři zdál až příliš demokratický.

Konec císařství, ať žije republika!

Krátce nato, roku 1918, tu z okna sociální demokrat Philipp Scheidmann vyhlásil vznik Výmarské republiky. Jednalo se o republikánský spolkový útvar, který zpočátku zahrnoval všechny součásti bývalého císařství. Jeho název je odvozen podle demokratické ústavy, která byla přijata 6. února 1919 prvním skutečně demokratický zvoleným parlamentem ve Výmaru.

I když budova Reichstag sehrála velkou roli při vzniku nové republiky, Říšský sněm měl v novém státním uspořádání menší slovo než v bývalé konstituční monarchii.

Požár jako záminka omezení svobod

S budovou Reichstagu je také spojena jedna z nejvýznamnějších událostí nástupu fašismu. 27. února 1922 v deset hodin večer byl ohlášen požár v hlavním sále sněmu. I když se ho podařilo zlikvidovat během hodiny a půl, stačil napáchat značné škody. Na místo dorazil mimo jiné i Hermann Göring, Adolf Hitler a Joseph Goebbels a z požáru se stal teroristický čin komunistů.

Ze záměrného založení požáru byl obviněn nizozemský komunista Marinus van der Lubbe, který byl chycen na místě činu. Po krátkém a rychlém soudním procesu se 10. ledna následujícího roku konala jeho poprava. Ještě v září roku 1933 však němečtí komunističtí emigranti uspořádali v Londýně soudní proces s účastí mezinárodní poroty, jehož výsledkem bylo obvinění Hermanna Göringa jako původce požáru.

Interpretace požáru jako teroristického činu umožnila nacistům rychlé přebrání moci. Říšský sněm byl rozpuštěn a následovaly nové volby. Jako prostředek ochrany státu došlo k omezení lidských práv, především svobody osobní, svobody projevu, tisku, shromažďování a svobody telefonního a poštovního tajemství.

Zakázaná byla nejen komunistická strana, ale i veškerá demokratická shromáždění, zastavilo se vydávání mnoha novin a časopisů a tisíce lidí byly zajaty. Opravu budovy Říšského sněmu přerušil nástup druhé světové války.

Podvodná fotka, která obletěla svět

V roce 1945 byl Reichstag již dvanáct let mimo provoz. I tak byl o něj sveden lítý boj mezi německými a sovětskými vojsky. 25. dubna 1945 začaly 1. běloruský a 1. ukrajinský pluk přímý útok na Berlín. Během čtyř dnů krutých bojů pronikly až do centra města a od Říšského sněmu je dělilo necelého půl kilometru.

Dobyt byl ještě v den, kdy Adolf Hitler spáchal sebevraždu, tedy 30. dubna 1945. Ve 22:00 vyvěsili na střeše Reichstagu dva rudoarmějci sovětskou vlajku jako symbol vítězství. A slavná fotografie sovětského vojáka vztyčujícího rudou vlajku na ruinách symbolu německé moci jako definitivní porážka Německa brzy oblétla celý svět.

Dnes už je známé, že se paradoxně nejedná o autentický obrázek. Fotografie byla naaranžovaná a pořízená až druhý den za světla. Ví se také, že rudoarmějci musely být z ruky vyretušované hodinky, aby ruský hrdina neměl na každé ruce jedny.

Dvě velké přestavby během padesáti let

Rekonstrukce zničené budovy začala v roce 1957. Pověřen jí byl Paul Baumgarten, který stavbu zjednodušil a mimo jiné i prosklil zasedací místnost. V roce 1972 tu začal zasedat Spolkový sněm.

V devadesátých letech 20. století však následovala další přestavba, tentokrát dle návrhu Sira Normana Fostera. Ten ji pojal jako „dialog mezi starým a novým“. Vrátil se k originálním Wallotovým plánům, odstranil vše přidané při poslední rekonstrukci, zachoval historickou „skořápku“ budovy, kterou (i přes svůj nesouhlas, ale na výslovné přání německé vlády) doplnil o skleněnou kopuli, díky níž budovu Berlíňané přejmenovali na Eierwärmer (vařič vajíček). Dosahuje průměru 38 metrů, její povrch tvoří 3000 m² skla a váží 1200 tun.

Úchvatný pohled do okolí i kontrola poslanců

Z vyhlídky na vrchu této nové dominanty města se mohou návštěvníci nejen kochat pohledem z výšky skoro 50 metrů nad městem, ale zároveň i nahlížet do zasedací síně parlamentu na práci poslanců, a tak symbolicky sledovat a kontrolovat práci svých zvolených zástupců.

Původní sídlo říšského sněmu se dnes proměnilo v moderní stavbu, v níž zasedá německý spolkový sněm, každých pět let tu spolkové shromáždění volí prezidenta, ale které často žije i festivaly a rockovými koncerty.