Tip pro vás...
Rozhodnete-li se navštívit Euromast, vyberte si určitě jasný slunečný den bez deště. I tak si nezapomeňte s sebou vzít větrovku, protože čekání na výtah na větrné plošině ve výšce 100 metrů se může protáhnout.
Příběh Rotterdamu je příběhem věčného znovuzrození. Stejně jako bájný pták Fénix povstal mnohokrát ze svého popela, aby ukázal svou sílu a stanul znovu a znovu v čele. Město, které v sobě vždy našlo sílu vystoupit ze stínu trosek své slavné historie a znovu dosáhnout úspěchu.
Dějiny města jako překonávání ran osudu
Vznik Rotterdamu spadá do 10. století, kdy se na řece Rotte usadili první přistěhovalci. U osady, kterou tu založili, postavili hráz, jež dala název městu – Hráz na řece Rotte, tedy Rotterdam. Vesnice se rychle rozrůstala a v roce 1283 o ní lze nalézt první zmínku v literatuře. O půl století později získal již Rotterdam městská práva. Od té doby je jeho historie střídáním úpadků a těžkého boje obyvatel proti nepřízni osudu.
Roku 1563 zničil ve vzkvétajícím městě požár většinu honosných budov v centru, ale měšťané je bez váhání opět začali budovat. Ve stejném století přístav napadli Španělé. V důsledku toho upadal obchod a v roli vůdčího komerčního centra Evropy vystřídaly Rotterdam Antwerpy.
Na konci 16. století město začalo znovu prosperovat – tenktokrát díky rozvoji textilního průmyslu a tkaní koberců. Své výrobky na lodích vyváželi do celé Evropy, takže tu brzy vznikl prosperující přistav.
Krátce poté se však bohatství přinášející řeky začaly zanášet, tím pádem sem lodě již nemohly připlouvat. Místní opět našli efektivní řešení a roku 1872 vznikl nový vodní průplav, zvaný Nová vodní cesta. V té době zažil Rotterdam svůj největší boom – počet jeho obyvatel se v letech 1850 až 1910 zvýšil z 90 000 na neuvěřitelných 425 000.
Trosky města zničeného bombardováním
Největší katastrofa však město postihla 14. května 1940. Ten den, v době, kdy se už jednalo o kapitulaci Nizozemska, bombardovala Rotterdam německá vojska. Výsledkem bylo zcela zničené centrum a většina přístavu a 980 mrtvých. Zbytky přístavu vyhodili Němci do vzduchu o čtyři roky později.
Na konci války z Rotterdamu zbyla jen hromada sutin a popela.
Čtení: Zájezdy do Holandska – srovnání a doporučeníDruhý dech mrtvého města
A město tuto hrůzu opět využilo ke svému prospěchu. Příležitost dostali mladí architekti, kteří se nebáli ustoupit od tradic a překročit stín starého Rotterdamu a s využitím nových materiálů a nezvyklých tvarů vytvořili odvážné vysoké a moderní budovy. Od té doby se městu přezdívá „Maashattan“, tedy Manhattan na řece Maas.
Nekonečný rozvoj přístavu
Ještě v roce 1945 začala výstavba nového přístavu Waalhaven o rozloze 350 hektarů. Ten se začal rozrůstat k pobřeží Severního moře až do podoby největšího evropského přístavu. O světové prvenství ho na začátku 21. století připravilo několik asijských měst v čele se Shanghají.
Celý přístav dnes měří 42 kilometrů na délku a je rozložen na řece Maas, ramenech Rýna Waal a na několika průplavech. Ročně tu zakotví 30 000 velkých zaoceánských lodí a přes 130 000 říčních. V současné době řeší Rotterdam problém, že už není, kam jej dál rozšiřovat. Ale místní si jako obvykle vědí rady – jako nejpravděpodobnější varianta řešení se jeví možnost vysušení části Severního moře a pokračování růstu právě tam.
Obchodní přístav jako atrakce pro návštěvníky
Sám přístav je turisticky nejvyhledávanější částí města. Oblíbené jsou výletní plavby, při nichž si můžete prohlédnout kotviště kontejnerových lodí, suché doky, loděnice, ale třeba i Pernis, největší z ropných rafinérií, které tu začaly vznikat během 20. století a přivedly sem množství ropných tankerů.
Za návštěvu stojí i Námořní muzeum, vystavující exponáty týkající se nizozemského námořnictva a rotterdamského přístavu. Populární součástní prohlídky je i návštěva obrněné lodi De Buffel, která sloužila pro výcvik námořníků.
Velmi oblíbené jsou i Světové přístavní dny, které se konají každý rok na začátku září.
Přehled o celém přístavu lze získat z vyhlídkové věže Euromast. Ta vznikla roku 1960 u příležitosti první Floriády a po přestavbě o deset let později dosáhla výšky 185 metrů. Vyjížďka na vrchol věže jejím proskleným točícím se výtahem při západu slunce je neopakovatelným zážitkem.
