Nejkrásnější římská památka ve městě, nejstarší ze soluňských kostelů, nejvýznamnější mešita ve městě... Ne, to není řeč o několika různých stavbách, ale o jedné jediné, a proto zcela unikátní.
Podivné mauzoleum?
Zvláštní stavba na kruhovém půdorysu zakrytá polokulovitou kupolí byla postavena již v roce 306 na příkaz římského císaře Galeria. Její průměr je 24,5 metru a stěny silné přes úctyhodných 6 metrů člení osm velkých oken nad pravoúhlými výklenky. Klenba je zastřešená a na vrcholku střechy, ve výši 30 metrů, je malý světlík (tzv. okulus), kterým do stavby pronikalo světlo.
Někteří archeologové se domnívají, že císař Galerius zamýšlel tuto stavbu jako svoji vlastní hrobku, podle jiných, kterým dává většina průzkumů za pravdu, měla být chrámem a byla zbudována pro kult zbožněného císaře. Jisté je jen to, že po Galeriově smrti zůstala stavba prázdná.
Na konci 4. století ji pak římský císař Theodosius přeměnil v chrám zasvěcený svatému Jiří, odkud pochází druhý název stavby, Agios Georgios (Άγιος Γεώργιος). Původně jednoduchá stavba byla rozšířena a získala hlubokou apsidu na východní straně a předsíň na západní. Mnohem nákladnější však byly úpravy interiéru – zdi byly obloženy mramorem a kupole vyzdobena velkolepými barevnými mozaikami na zlatém pozadí.
Tuto skvostnou výzdobu můžeme uvnitř Rotundy obdivovat dodnes, byť na ní samozřejmě zapracoval zub času (a také osmanští Turci...). Mozaiky původně znázorňovaly Krista v mandorle (svatozář, která obklopuje celou postavu, ne jen hlavu) nesené čtyřmi anděly (tato část se nedochovala) a pod ním anděly a apoštoly (dochovaly se jen částečně).
Ve spodní části je osm panelů s vyobrazením různých budov a v popředí velmi realistické postavy modlících se světců, mučedníků nebo i římských vojáků. Spodní strany oblouků jednotlivých výklenků dekorují geometrické motivy, květy, ovoce a ptáci. Na jižní klenbě nás uchvátí překrásné mozaiky s různými ptáky (kachny, křepelka, datel), na poškozené kupoli bájný pták Fénix a andělé nebo nádherný výjev s pávy a rajkami, který má symbolizovat ráj.
Další zajímavostí pojící se s touto památkou je fakt, že Rotunda nebyla v římském období samostatnou stavbou, nýbrž byla v té době spojena s Galeriovým obloukem, vzdáleným přibližně 90 metrů. Ulice, která obě stavby spojovala (a kde jsou dnes vkusné květinové záhony lemované nesčetnými kavárnami), byla nejspíš po obou stranách lemována honosným zastřešeným sloupovím a přes Galeriův oblouk pokračovala ještě kousek dál na jih směrem k moři, k císařskému palácovému komplexu.
Nebo kostel s minaretem?
V roce 1590 se Rotunda změnila na mešitu
V roce 1590 se Rotunda změnila na mešitu a byl k ní přistavěn minaret. Byla to běžná praxe, že se za osmanské nadvlády stávaly z křesťanských kostelů mešity, které po vzniku samostatného řeckého státu byly zase znovu vysvěcovány a přeměňovány zpět na kostely, ale s Rotundou se pojí jeden unikát – zatímco u ostatních mešit byly po pádu osmanských Turků minarety odstraňovány, zde poté, co byla stavba znovu vysvěcena jako kostel (k čemuž došlo v roce 1912), mešita zůstala a dnes neodmyslitelně patří k této jedinečné stavbě.
Jako mnoho jiných staveb v Soluni poškodilo i Rotundu v roce 1978 silné zemětřesení, byla však poměrně záhy opravena a rozsáhlé rekonstrukční práce, zahrnující především i restaurování mozaik v kupoli, probíhaly postupně do nedávné doby. Dnes je Rotunda zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.
