Věčně rozpálené slunce a hlasitý zpěv cikád tvoří kulisy, v nichž je zasazeno městečko Saint-Rémy-de-Provence. Poklidné město se skoro 10 000 obyvateli pod pohořím Chaine des Alpilles se moc neliší od ostatních v Provence. I přesto je centrem zájmu mnoha tisíců turistů.
Jedno z nejstarších měst ve Francii vzniklo po zničení římského osídlení zvaného Glanum jen kousek od původního sídla. Středověká architektura a podmanivé kouzlo půvabného městečka sem přitáhly v 19. století mnoho umělců, kteří se nechali inspirovat jeho nevšedním půvabem.
Velký prorok Nostradamus
Málokterý z návštěvníků tu nevyhledá rodný dům jednoho z největších astrologů dějin. Roku 1503 se tu totiž narodil židovským rodičům Michel de Notre Dame Saint-Rémy, známý pod jménem Nostradamus; muž, který dle stoupenců předpověděl požár Londýna roku 1666, Velkou francouzskou revoluci, příchod Hitlera, ale i vraždu J. F. Kennedyho.
Tento lékař a jasnovidec, zvaný pro své hrůzné vize „prorok zkázy“, objevil kouzlo vědění díky svému dědečkovi a oficiální vzdělání získal v Avignonu a v Montpelliere.
Velkého jmění se mu dostalo svatbou s dívkou z vysoce postavené rodiny. Ta však brzy zemřela i s jejich dvěma dětmi na mor a Nostradamovi začalo obtížné období – rodina jeho bývalé ženy ho zažalovala o vrácení věna a navíc byl roku 1538 obviněn z kacířství. Proto odjel na šest let na cesty a právě v této době začaly kolovat legendy o jeho jasnovidectví.
Roku 1554 se usadil krátce v Marseilles a poté v Salon en Provence, kde se znovu oženil. Tady také začal psát svá nejznámější díla Prognostiky a Proroctví. Jeho sláva se natolik rozšířila, že pro něj poslala Kateřina Medici, aby vytvořil horoskop pro její děti. Tato královna jej také roku 1564 navštívila v Salon en Provence a udělila mu titul Řádný doktor, což mu zajistilo pravidelný plat i mnohé výhody.
Ze svého postavení se těšil jen necelé dva roky – roku 1566 (dle své předpovědi) zemřel.
140 obrazů Vincenta van Gogha
Z města vede kolem hlavní silnice 1,5 km dlouhá cesta lemovaná reprodukcemi obrazů Vincenta Van Gogha. Saint-Rémy-de-Provence a jejich okolí jsou zachyceny na sto padesáti plátnech tohoto malíře. Strávil tu rok od května 1889 do května 1890 v sanatoriu St.-Paul-Mausole poté, co si v Arles uřízl ucho, sousedé proti němu sepsali petici a jeho proslulý žlutý dům byl policií zapečetěn. Proto se dobrovolně rozhodl a vydal se na léčení.
V té době ovšem sanatorium nevyužívalo mnoho metod k pomoci klientům – jako jeden z hlavních prostředků léčby tu sloužila vana, neboť lékaři věřili, že po ochlazení organismu se vrátí funkce mozku do normálu. K návratu do okolního světa pomáhal také pravidelný režim a práce.
Nemocní vstávali v 5:30, v 6:00 se odebrali na snídani, během níž personál vydezinfikoval pokoje, v sedm hodin se všichni zúčastnili mše a poté nastupovala zásadní léčebná metoda: práce na farmě, zahradě, v kuchyni či v dílnách.
Čtení: Zájezdy na jih Francie – srovnání a doporučeníObrazy díky zvláštnímu režimu
Vincent van Gogh však mohl na rozdíl od ostatních trávit svůj čas pod dozorem ošetřovatele procházkami po okolí, při nichž maloval, a tak za období jeho hospitalizace v Saint-Rémy-de-Provence vzniklo přes sto čtyřicet obrazů, jako např. Cypřiše, dva autoportréty, Truchlící stařec, Umělcův pokoj v Arles atd.
Po skoro roce pobytu v léčebně už Vincent van Gogh neviděl důvod tu zůstávat, a tak odešel do Paříže. Zemřel o dva a půl měsíce později v Auvers-sur-Oise.
Sanatorium funguje dodnes
Budova sanatoria, postavená ve 12. století jako románský klášter řádu Augustiánů, byla roku 1807 přestavěna na léčebnu. Právě tady van Gogh namaloval svoji Hvězdnou noc a olivové háje. Dnešní návštěvníci by si neměli nechat ujít nádhernou křížovou chodbu a rajský dvůr, klášterní zahradu s levandulovým polem, ale především pokoj, zrekonstruovaný do podoby v době, kdy tu malíř žil.
Město u římských trosek
Samotné sanatorium se nachází jen kousek od původního osídlení v době antiky zvaného Glenum.
Dnes zbyly z tohoto starořeckého města jen trosky, ale i z nich je možné pochopit velikost původního Glana. Jeho počátek spadá do 7. století př. n. l., kdy tu byla na místě sv. pramene postavena svatyně. V době římské kolonie tady stálo již plně komfortní město s chrámy, termálními lázněmi, obchody, bazilikou, fórem a divadlem.
Roku 260 však Glanum zničili barbaři a místo upadlo v zapomnění. Objeveno bylo až roku 1920.
Jeho nejzachovalejší částí je předpokládaný původní vstup do města, tvořený vítězným obloukem. Ten vznikl kolem roku 20 n. l. na počest adoptivních vnuků císaře Augusta Caia a Lucia, zdobený je reliéfy z dobytí Galie Cézarem.
