Do samanského zálivu na severovýchodě ostrova Hispaniola se začínají stahovat velryby obvykle na konci a začátku roku. Dělají to tak už stovky, ba tisíce let, kam až lidská paměť sahá. Vybraly si tento kout světa pro jeho odlehlost, bezpečí a klidné mělké vody. Ze stejného důvodu tu kdysi nacházely útočiště také obávané bandy hrdlořezů zvaných bukanýři, ano, ti slavní „piráti z Karibiku“, ale to už je jiný příběh.
Hájemství keporkaků
Svědectví o přítomnosti keporkaků u poloostrova Samaná nám zanechali už původní indiánští obyvatelé Taínové prostřednictvím nástěnných jeskynních maleb. Taínové byli mírumilovní rybáři, vzdávali podvodním tvorům úctu jako božstvu a brali si jen, kolik potřebovali. To vše se změnilo s příchodem bělochů.
Nejdříve skoncovali s Taíny a pak se o to dost snažili i s velrybami, nebyli však naštěstí tak úspěšní. Na začátku dvacátého století už to s keporkaky vypadalo bledě, ale postupně byly spuštěny programy na jejich ochranu a dnes je oblast Samaná včetně rozsáhlých území na širém moři vyhlášena přísnou chráněnou rezervací. Keporkakové se vracejí.
Rajské líbánky
I velrybí ocas někdy stačí ke štěstí
Proč každou zimu znovu a znovu proudí hejna „hrbatých velryb“ tisíce kilometrů z grónských a islandských vod právě sem, oceníte hned, když sem připlujete. Závětří, palmové háje, bílý písek a ta nejsmaragdovější voda na světě. Zájem většiny návštěvníků tohoto rajského koutku světa si vystačí s relaxem na malém roztomilém ostrůvku Cayo Levantado, přezdívaném Bacardi podle reklamy na slavný rum stejného jména.
Velryby však mají docela jiné starosti. Celý rok se pilně pásly na planktonu v arktických vodách, aby měly dost energie na dlouhou svatební cestu. Připluly sem totiž kvůli páření. Zkrátka nejen lidé si vybírají romantické ostrovy Karibiku k líbánkám.
Velrybí námluvy
Dočkala jsem se, keporkak vyskočil
Keporkačí dámy zde mají na výběr hned z několika dvořících se samců. Ti na svou vyvolenou musí udělat patřičný dojem a uspět v konkurenci, proto jednak lákají samice na svou milostnou píseň, jednak předvádějí namlouvací tanec.
Měla jsem to štěstí vidět na vlastní oči dva mladíky předvádějící se před velrybí slečnou. Vítěz konkurzu se okamžitě pustil do družení se svou vyvolenou, zatímco odmítnutý nápadník zhrzeně odplul hledat si jinou partii za velikého prskání a plácání ocasem.
I velryby mají mateřské povinnosti
Pokud se dílo podaří, samice keporkaka je březí celý rok, kdy podnikne dlouhou cestu zpět do domácích severských vod, aby se pořádně zásobila tukem. Za rok se vrací „na místo činu“ porodit mládě.
Po porodu, při němž bezbrannou rodičku obklopí kamarádky „porodní báby“ na ochranu před žraloky, zůstává matka s mládětem ještě několik týdnů pod ochranou zálivu, kde v mělkých vodách učí svého potomka plavat a kojí ho tak dlouho, dokud není dost silný, aby zvládl dalekou cestu zpět domů. A celý koloběh se opakuje.
Fronta na rande s keporkakem
Pokud chcete zhlédnout tohle úžasné velrybí divadlo na vlastní oči, musíte se vejít do období od půlky ledna do půlky března. Správa národního parku vyhlašuje přísná pravidla, jež musí autorizované společnosti na pozorování velryb respektovat. Počet výprav vyrážejících z přístavu Las Cañitas nedaleko města Miches je regulován, katamarán nebo jiná loďka musí navíc dodržovat bezpečnou vzdálenost a najednou se nesmí k velrybám přiblížit více než tři plavidla.
Od setkání s keporkakem se jim počítá půlhodina, pak musí postoupit své místo jiným loďkám, které mezitím poklidně čekají, až na ně dojde řada. Kapitáni se dorozumívají vysílačkami a znají tenhle kout moře jako své boty. Ví přesně, kam zamířit, proto úspěšnost spatření velryb na výpravách dosahuje 97 %. Ze začátku sezóny je větší šance zahlédnout dospěláky při námluvách, ke konci března pak spíše přibývají matky s mláďaty – ty se zdržují v zálivu nejdéle.
Úžasné snímky nejsou zadarmo
Aby byl váš zážitek dokonalý, je potřeba se na plavbu dobře připravit. Pokud trpíte mořskou nemocí, rozhodně se vybavte pilulkami proti nevolnosti. Katamarán často vyjíždí vstříc keporkakům směrem na otevřené moře, počítejte tedy s tím, že ač to v přístavu tak nevypadá, bude určitě foukat, popluje se proti vlnám a ty budou neustále omývat palubu (a tedy i vás) sprškami slané vody, pláštěnka je tedy také dobrý nápad.
Pořádně se namažte opalovacím krémem a chraňte se proti úpalu, ale držte si klobouky, nebo o ně zaručeně přijdete, jak se budete snažit ulovit ten nejlepší záběr. O záchranné vesty, nápoje a dobrou náladu na palubě už se postará posádka. Tak tedy: Šťastnou plavbu!
