Víte, že...
Je zde pohřbeno mnoho významných světových osobností, které si Benátky za svého života zamilovaly? Třeba ruský hudební skladatel Igor Stravinskij, americký básník židovského původu Ezra Pound, rakouský matematik a fyzik Christian Doppler či ruský baletní choreograf Sergej Ďagilev.
Benátky jsou samy o sobě velmi zvláštním, specifickým městem, které v celém světě nemá obdoby. Neexistují zde cesty, nejezdí tady auta ani kola, protože veškerý život se odehrává na vodě. Město je vlastně poskládáno z několika stovek ostrovů, jež jsou spojeny mosty a mezi nimiž se táhne síť vodních kanálů, sloužících k dopravě. Kde tedy najdou místo svého posledního odpočinku zdejší obvyvatelé?
Podloží ostrůvků a mělčin bylo v minulosti zpevněno dřevěnými kůly a zasypáno množstvím kamenitého štěrku. To je také důvod, proč je tu půda neúrodná, těžko prodyšná a v samotném městě najdeme jen málo zahrádek, zeleně a parkových ploch.
Napadlo vás někdy, kde Benátčané pohřbívají své zesnulé, když místa není nazbyt, a navíc do tvrdé půdy města je to téměř nemožné? Hluboké hroby se vykopat nedají kvůli zpevněnému podloží i mělké vodě, která by v neposlední řadě mohla být infikována a způsobila by tím obrovské hygienické a zdravotní problémy obyvatelům...
Ostrov Svatého Michala
Nachází se nedaleko centra Benátek
Odpověď na otázku: „Kde tedy?“ je překvapivě jednoduchá. Vyčlenili si na to samostatný ostrov, který je od severního břehu Benátek vzdálen pouhý kilometr. Je tudíž v dohledné vzdálenosti z centra, nicméně k jeho dosažení musí místní tak jako tak použít městskou přepravu, v případě města na laguně tedy motorový parník, zvaný vaporetto.
Je úplně běžné, že při plavbě na ostrovy Murano či Burano zahlédnete v davu turistů také několik místních babiček s květinami a konvicí na zavlažování hrobu, které míří navštívit své zesnulé blízké na ostrov Svatého Michala. Zastávka tady je totiž na stejné trase veřejné dopravy, která míří na turisticky oblíbené ostrůvky v laguně. Cesta z centra trvá jen pár minut.
Od duchovního centra přes nápravné zařízení
Jedná se o jediný hřbitov v Benátkách
San Michele, tak se totiž ostrov mrtvých oficiálně jmenuje, byl původně určen pro výstavbu kláštera klarisek sv. Panny Marie, které tady dlouhá staletí přebývaly. Později se budovy konventu staly vězením. Ostrovní poloha v moři znesnadňovala trestancům případný útěk. V roce 1807 nařídil Napoleon Bonaparte ostrov přebudovat na městský hřbitov.
Nejprve začala být využívána menší část současné plochy, ostrůvek San Cristoforo della Pace, jenž k San Michele přiléhal. Když se v průběhu let stal nedostatečným, byl mezi oběma ostrovy sutí zasypán vodní kanál, a tím došlo ke spojení v jediný ostrov, který zůstal pod ochranou svatého Michala. Celý ostrov byl obehnán vysokou cihlovou zdí a uvnitř byly vysázeny vysoké cypřiše a různé vzácné dřeviny.
Za zmínku také stojí specifická architektura kostela, altánů a kaplí, které jsou vytvořeny z istrijského vápence. Vnitřní členění je typické pro své rozdělení na místa pohřbívání do země, náhrobní zdi a části rodinných hrobek a mauzoleí obklopených vkusnou parkovou úpravou.
Protože se jedná o jediný hřbitov v Benátkách, jsou zde pohřbíváni lidé různého vyznání. Hřbitov je rozdělen na katolickou, ortodoxní a evangelickou část.
Na severní straně ostrova je umístěn kostel z 15. století zasvěcený svatému Michalovi. Je považován za první renesanční stavbu v celých Benátkách a honosí se příkladným architektonickým stylem. Jeho architektem byl Mauro Codussi a na fasádě se podílel také slavný Leon Battista Alberti.
Zatímco sněhově bílá travertinová fasáda, jež nepodléhá zašednutí, působí zářivým dojmem, vnitřní prostory jsou poněkud pochmurné. Hluboko snížená přístupová galerie ztěžuje náhled. Mnohde jsou viditelná poškození, způsobená prosakující vodou. Při pozornějším pohledu však můžeme objevit jemné renesanční architektonické motivy vystupující z hlavic sloupů, stropů a bočních kaplí.
Tmavší interiér vyvažují bohatě kolorované dekorace, četné rostlinné a geometrické motivy i mimořádně tenké stěny, které působí vzdušným a lehkým dojmem. Lehký stavební styl má však své opodstatnění, protože podloží ostrova je velmi měkké a těžkou stavbu by neuneslo.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníOdlehčená architektonická krása
Obdobný konstrukční problém se týkal také kaple, jež přiléhá ke kostelu San Michele. Ta musela být přebudována již 30 let po svém dokončení, protože díky své tíze hrozila zřícením. Cappella Emiliana byla postavena na počátku 16. století na náklady jisté Margherity Vettury, vdovy po Giovannim Emilianovi, a je jedinou kruhovou stavbou tohoto období, která se ve městě nachází.
Dekorativní kamenné dveře s ornamentálními motivy a interiér se zdobně točitými sloupy připomíná benátskou gotiku, byť vytvořenou v období renesance. Za tímto ojedinělým architektonickým stylem stojí především umělci z oblasti Bergama, kteří často pracovali právě v Benátkách. Šestistranná hřbitovní kaple je dílem významného architekta Guglielma Bergamasca, který stavbu dokončil v roce 1530.
První rekonstrukci a odlehčení příliš těžké kopule provedl už v polovině 16. století Jacopo Sansovino. Vnitřní strop ponechal plochý a na něm nastavěl vysokou kopuli z tenkého olova podloženou dřevěnou kostrou. Tímto trikem značně odlehčil tlak, jenž působil na celkovou hmotnost, nicméně i přes veškeré snahy je kaple stále příliš těžká na zdejší měkké podloží, a proto vyžaduje opakované zásahy restauratérů.
Luxus pro vyvolené, přesto jen dočasně
Hřbitov má vcelku pravidelný tvar 400 x 500 metrů. V roce 2013 došlo k rozšíření ostrova o jednu třetinu na jihovýchodní straně. Celková plocha dosáhla 500 000 m². Přesto rozloha stále kapacitně nedostačuje. Mnoho nebožtíků bývá pohřbeno na pevninské části, ve čtvrti Mestre.
Z nedostatku místa i z důvodu vysokých nákladů na pohřbení se místní ostrovní hřbitov stal místem posledního odpočinku jen pro bohaté. Je to však jediný hřbitov na světě, kam jsou lidské ostatky přiváženy po vodě lodí a každá ojedinělost a vzácnost má svou cenu.
Přestože cena pohřebního místa tady převyšuje cenu rodinného domu, ročně je zde pohřbeno několik set mrtvých. Ani ti však na daném místě neleží věčně, nýbrž pouze po dobu, kdy slouží jako zdroj dusíku pro uměle vysazenou zeleň a stromy. Poté jsou zbylé ostatky vykopány a umístěny v místní kostnici, aby tak uvolnily místo pro nová pohřbívání...
