Víte, že…
Extatické balijské tance měly od nepaměti za úkol zahánět démony a duchy, kteří by mohli lidem škodit, přinášet jim nemoci, neúrodu, špatné počasí aj.
Bali je nejznámějším z ostrovů Malých Sund, který vám padne okamžitě do oka hlavně díky impozantní přírodě, vznosně vyhlížejícím chrámům a věčně usměvavým, dobrosrdečným lidem. Ale až všemi doušky nasajete tu zvláštní neopakovatelnou atmosféru, už z tohoto indonéského ostrova nebude chtít odjet. A co teprve, až se stanete svědky vizuálně bohatých tanečních představení či třeba tradičních oslav.
Představitelé Bulelengu, jednoho z osmi balijských správních okresů, nyní v napětí očekávají, zda bude tanec Truna Jaya spolu s novoročními oslavami Nyakan Diwang úspěšně zanesen na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Při pohledu na tento tanec mívají turisté obvykle dojem, že se ocitli v extrémně teatrálním divadle, přibližně čtvrt světelného roku vzdáleném od toho, co jsou zvyklí vídávat na českých scénách. Truna Jaya pochází ze severu Bali a jeho základem se na počátku 20. let 20. století stal výrazový tanec Kebyar Legong.
Výrazně nalíčené tanečnice během Legongu předvádí dokonalou souhru pohybu těla a výrazů tváře. Oděny jsou do kostýmů se zlatou ornamentální výšivkou a na hlavě se jim vyjímá vysoká zlacená koruna. Ladné křivky svých štíhlých těl vlní za zvuků hudby gamelan, kde prim hrají jednoduché strunné nástroje rebab, flétničky suling, xylofon gangsa aj.
Také tradice Nyakan Diwang se v několika balijských vesnicích dědí z generace na generaci a je spojena s novoročními oslavami – Ngembak Geni (Otevření ohně). V tento slavnostní den se místní schází, společně tráví čas, vykonávají náboženské rituály a odpouštějí si staré křivdy. Svátek tak krom jiného symbolizuje obnovu sociální sounáležitosti po dni zvaném Nyepi (Den ticha), během něhož Balijci setrvávají v tichosti ve svých domovech, modlí se a drží půst.
