Kdo někdy nezatoužil skočit rovnýma nohama do reklamy na Malibu nebo ocitnout se na pláži v Modré laguně? Jste přesvědčeni o tom, že všechny prospekty cestovek a pohlednice z Karibiku jsou vylepšené ve fotoshopu? Taky jsem si to myslela. Dokud jsem poprvé neuviděla Pláž plameňáků na ostrově Saona a neuvědomila si, že tady žádná úprava není potřeba. Rázem jsem byla pirátkou, trosečnicí i opálenou kráskou z reklamy. Všechno je to do puntíku pravda. Přísahám na holý opálený pupek.
Korálový ostrov Saona na jihovýchodním konci Dominikánské republiky je součástí rozsáhlého chráněného území Východního národního parku (PN Del Este). Je to zejména kvůli ochraně pláží, na něž se vypravují klást vejce karety a kožatky, největší mořské želvy na světě. Pod ochranou je samozřejmě také celý křehký ekosystém ostrova, od korálového podmořského světa přes mangrovníkové porosty a palmové háje až po laguny – útočiště pelikánů, fregatek či plameňáků.
Přísný režim parku zahrnuje i pravidlo, že na ostrově nesmí stát žádný dům a všichni návštěvníci ho musí na noc opustit. Existuje jediná výjimka, vesnice Mano Juan, která vznikla dávno před vyhlášením národního parku a její obyvatelé se tak stali bezděčně jakousi folklórní atrakcí. Nevede tu ani žádná silnice. Lze se sem dostat jen po vodě a zakotvit na některé z mnoha panenských pláží. A v tom je právě to největší kouzlo ostrova Saona.
Držte se, vyrážíme
Na člunech je to pořádně adrenalinová jízda. To, co vás čeká po ní, je ale ještě hezčí.
V přístavu Bayahibe, odkud se na Saonu vyplouvá, je veselo. Rybáři vyplouvají na lov nebo se vracejí s voňavým úlovkem, posádky chystají čluny, vytírají palubu, čepují palivo do dvou výkonných motorů, vysypávají písek ze záchranných vest. Průvodci nakládají boxy s pitím a svačinkami, prodavači se snaží udat šnorchlovací vybavení, nepromokavé obaly na mobily, klobouky upletené z palmového listí. Nasedáme do rychločlunů a vyrážíme.
Držte si čepice a žabky, a hlavně držte sebe, protože tohle je jízda. Čluny vřískají, rozrážejí vlny a rozstřikují spršky slané vody na všechny strany. Za chvilku jsou všichni cestující osprchovaní a naklepaní jak řízky, ale to jim nebrání v nadšeném juchání, kdykoli člun nadskočí jako na horské dráze nebo se podaří vyhrát závod se sousedy řítícími se nám po boku. Támhle vyskočila manta a teď se ve vzduchu zatřpytilo hejno vyplašených létajících ryb!
Pláž plameňáků
Dlouhé pláže s bílým pískem lákají k odpočinku.
Za půl hodinky přistáváme na první pláži, Pláži plameňáků, pojmenované podle nedaleké laguny Los Flamencos. A rázem se ocitáme v jiném světě – ano, v tom prospektu cestovní kanceláře. Sotva zmlknou motory, je naprosté ticho. Moře se ani nehne. Je blankytné s lahvově zelenými mělčinami, teplejší než vzduch.
Azurové nebe splývá s azurem vody, takže není poznat, kde jedno začíná a druhé končí. Každý si instinktivně hledá místečko daleko od ostatních... a jde to, protože pláž se jako tenká kosa táhne několik kilometrů. Je čas na lenošení, opalování, koupání, brouzdání, sběr mušlí, pózování, šnorchlování – zkrátka jak kdo chce. Nastává bezčasí…
Mano Juan
Z omámení nás vytrhne až volání kormidelníka. Je čas vyrazit dál, poznávat něco víc z bohatství ostrova. Přeplouváme do vesničky Mano Juan. Čeká tu na nás vynikající oběd, servírovaný na pláži pod palmami a plátěnými stínítky, a taky návštěva želví záchranné stanice. Máme štěstí, místní dobrovolník, expert, ředitel a ochránce želv Negro má pro nás překvapení: plnou bednu čerstvě vylíhnutých želvátek.
Negro a jeho pomocníci ujdou po nocích desítky kilometrů na nejvzdálenější saonské pláže, aby opatrně vyhrabali čerstvě nakladené želví snůšky a ochránili je tak před predátory – živočišnými i lidskými. V bezpečí záchranné stanice se v každé přepravce, pečlivě označené datem, souřadnicemi, teplotou a počtem vajec, vylíhne stovka želviček. Ty se po několika dnech odnesou do původního hnízda, aby si samy našly cestu k vodě a k šanci na dlouhý a dobrodružný život.
Canto de la Playa
Věděli jste, že na hvězdici můžete sahat, ale nesmíte ji vylovit z vody?
Zpěv pláže, tak zní poetický název prý jedné z nejkrásnějších pláží světa. Určitě je to pravda. I zde je příležitost natáhnout se do stínu palmového háje, nasadit brýle a ponořit se do podvodního korálového království nebo jen tak splývat, v ruce vydlabaný ananas naplněný luxusní piňacoladou.
Na pláži se o vás kromě obsluhy improvizovaného koktejlbaru postará i komando masérek z Mano Juan, pro které je to jeden z mála způsobů, jak si na ostrově na konci světa něco vydělat. A že jsou to holky šikovné a s pořádným fortelem! Nikdy nezapomenu ušetřit si pár dolarů, abych si od nich nechala napravit záda rozlámaná z letadla a nespočetných divokých jízd na safari náklaďáku a v rychločlunech.
Na téhle pláži vás překvapí dům. Je to krásná dřevěná vila natřená na modro a ukrytá mezi kokosovými palmami. Neznám člověka, který by po jejím spatření nezatoužil se tu aspoň na pár dní ukrýt před civilizací. Váže se k ní zajímavý příběh: byl jednou jeden doktor, který sérií zákroků zachránil život tehdejšímu prezidentovi, a ten mu z vděčnosti nabídl, že mu splní jakékoli přání. Nu a milý lékař si přál postavit dům na tomto kouzelném místě daleko od civilizace a prezident mu udělil výjimku z přísného sídelního pravidla.
Dnes je bohužel vila opuštěná a pomalu chátrá. Anebo je to možná dobře. Privilegia naslouchat zpěvu pláže přes noc se tak dostane jen obyvatelům živočišné říše, kteří tady byli daleko před námi.
Největší bazén na světě
Jediná vilka na ostrově má svůj příběh...
Slunce se sklání k obzoru a je čas vyrazit na cestu zpět. Ale dříve než náš rychločlun zakotví v bayahibském přístavu, čeká nás jedinečné setkání: na rozsáhlé mělčině mezi ostrovem Saona a pevninou, přezdívané také „největší přírodní bazén světa“, zakotvíme plavidlo, vyskáčeme ven – vody je tu místy sotva po pás, místy po kolena – a po chvilce brouzdání narazíme na oranžovou hvězdici na dně. A tady je další, a tady hned čtyři!
Hvězdice od malinkých miminek až po dospělé jedince velké jako talíř, nejrůznějších odstínů a žíhání, si tu na dně mělčiny relaxují a vyhřívají se. Je dovoleno se jich dotýkat, ale v žádném případě je nesmíte vyzvednout na hladinu, tím byste jim totiž v podstatě podepsali rozsudek smrti. Hvězdice fungují na bázi jakéhosi hydraulického pohonu. Jsou to vůbec velice kuriózní tvorové. Mohla bych vám toho o nich povědět daleko víc, ale nechám si to zatím pro sebe, dokud se nepotkáme na výletě na ostrov Saona. Už se na vás i na ně těším.
