Sardinie (Sardegna) je druhý největší italský ostrov o velikosti přibližně jedné třetiny České republiky, který to ovšem k italským břehům má mnohem dál než k těm francouzským. Od Korsiky ho dělí jen úzká mořská úžina Bonifácký průliv a siluetu francouzské Korsiky tak lze z mnoha míst severovýchodního pobřeží Sardinie spatřit. Je to ostrov plný protikladů. Někdy se mu říká i „ostrov pastýřů“ (isola dei pastori) – není divu, ovčí stáda jsou zejména v jeho vnitrozemí tradiční součástí krajiny. Pro stádo tu existuje snad dvacet různých názvů a je to právě Sardinie, kde se vyprodukuje většina typického italského ovčího sýra pecorino romano.
Vnitrozemí ostrova je hornaté a život je tu daleko tradičnější než při pobřeží. Celkově hory a pahorkatiny tvořené převážně žulovými skalními masivy zabírají přibližně 80 % rozlohy ostrova. Kontrastují jim kilometry písečných i oblázkových pláží na poměrně členitém pobřeží ostrova. Romantická zákoutí, mělké zátoky i kouzelná pobřežní skaliska lemuje nejčastěji bílý písek, a tak si tu občas člověk připadá jako v Karibiku. „Karibik Středomoří“ je ostatně další přezdívka, kterou si Sardinie vysloužila.
Ostrov má bohatou historii, střídali se tu vládci ze všech možných říší a států Středomoří. Bylo to právě střídání různých vlivů, které vytvářelo zdejší kulturu a formovalo národ Sardů. Díky odloučenosti od pevniny si Sardové uchovali mnohé ze svého lidového umění, řemesel, svůj osobitý jazyk a patrně i jistou rezervovanost či uzavřenost oproti ostatním Italům. Proniknete-li ovšem do jejich duše, poznáte, jak vřelá jejich srdce mohou být.
Prehistorické památky – jedinečné dědictví
Prehistorické nuragni - jedinečné dědictví Sardinie
Na ostrově se dochoval bezpočet prehistorických památek. Typická pro ostrov je kultura Nuraghů. Nuraghové byli jedni z prvních obyvatel ostrova a podivuhodné stavby nuraghy, které si stavěli, jsou na ostrově k vidění takřka na každém kroku. Jedná se o kamenné stavby tvaru komolých kuželů, podle nichž byla kultura posléze pojmenována. Začaly se stavět někdy kolem roku 1800 př. n. l. Dalších více než 1000 let se tu kultura Nurahů udržovala.
Kromě nuraghů ostrov ukrývá přibližně tisícovku tzv. domus de janas – umělých pohřebních jeskyň i dalších pohřebních a kultovních památek, megalitické obří hroby a prehistorické svatyně.
Zejména na severu ostrova je patrný vliv námořních republik Pisy a Janova. Kouzelnému starobylému městu Alghero se říká „Malá Barcelona“. Ve středověku se tu totiž usadili Katalánci, kteří značně ovlivnili zdejší kulturu, kuchyni i zvyky. Dodnes je tu slyšet katalánština.
Poměrně důležitou roli hrál ostrov v 19. století při sjednocování Itálie. Na jednom ze zdejších menších ostrůvků žil Giuseppe Garibaldi, hlavní sjednotitel Itálie. Sardinie byla součástí Sardinsko-Piemontského království, odkud hnutí za sjednocení vzešlo.
Autonomní oblast plná protikladů
Od roku 1948 je Sardinie autonomní oblastí Italské republiky. Je to jeden z nejchudších italských regionů, ovšem plný protikladů a pověstné sociální nůžky jsou tu velmi otevřené. V odlehlých vysokohorských osadách ve vnitrozemí jako kdyby se zastavil čas, zatímco se v přímořských letoviscích budují nové turistické komplexy. Nutno ovšem podotknout, že nová výstavba se snaží neubírat na kouzlu členitému sardinskému pobřeží.
Tradice Sardinie jako země pastevců a sedláků je ve vnitrozemí ostrova stále živá, zatímco pobřeží Costa Smeralda se pyšní luxusními jachtami, drahými hotely a mondénními návštěvníky. Rozmanitost je také faktorem, který na Sardinii opakovaně láká spoustu návštěvníků.
Sardinie je jedinečná: nabízí jak divoké hory, tak poklidné pláže, je rájem vodních sportů, magnetem pro milovníky historie i procházek v přírodě s neopakovatelnými výhledy. Navíc je to ostrov, který celoročně krásně voní– obzvlášť od března do května, kdy tu všechno krásně kvete. Panuje zde typické středozemní klima a ostrov je takřka neustále zalitý sluncem.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníMístní gastronomie
Ovčí sýr pecorino a červené Cannonau
Drsné vnitrozemí je plné ovcí, koz, ale i vinic. Víno ze Sardinie je velmi lahodné a velmi ceněné po celém světě. Řadu lahůdek nabízí i tradiční sardinská kuchyně, ať už jsou to mořské speciality z čerstvě ulovených ryb, místní tenoučký křupavý chléb (např. pane carasau) či pečené selátko (su porceddu), výborné těstoviny připomínající kuskus, již zmíněný ovčí sýr pecorino či místní sladkosti, jejichž základní přísadou jsou často voňavé mandle. Původní kuchyně pastevců je ovlivněna italskou kuchyní a k hodování (nebo alespoň ochutnávání) naláká snad každého.
Lidové umění a tradice
Lidové tradiční umění na Sardinii
Místní lidé si velmi potrpí na tradice a i to je jeden z důvodů, proč se na Sardinii neustále něco děje. Oslavy a festy zejména náboženského původu jsou perfektní přehlídkou místní kultury pro turisty a pro místní nejenom příležitostí k zábavě a rozptýlení, ale zejména důležitým rituálem.
Sardinské lidové umění čerpá z prostých starých tradic. Je tu rozšířené košíkářství, tkalcovství, výroba koberců z ovčí vlny, řezbářství i šperkařství. Zejména v oblasti kolem Alghera, na Korálové riviéře, se šperky vyrábějí především z korálů – sardinského „červeného zlata“ či „rudého zlata Sardinie“. Prastarou tradici má také zpracování korku.
Sardinie je velmi rozmanitá a na své si tu přijde opravdu každý. Různorodost ostrova láká k jeho opětovným návštěvám a prozkoumávání. Je to ostrov fascinujících (a mnohdy matoucích) protikladů, „Karibik středomoří“, který vás přijme s otevřenou náručí.
