Není známějšího sultána osmanské historie, než je Sulejman. Rozhodně to však neznamená, že by tato stovky let trvající dynastie neměla další sultány hodné svého jména. Ale Sulejman je prostě Sulejman. Důvodů, proč jeho jméno je jistým synonymem této říše, je hned několik.
Byl to například nejdéle vládnoucí panovník, který seděl v čele své říše po celých 66 let. Téměř polovinu doby své vlády strávil na válečných taženích. Byl to on, kdo dobýval Evropu, kdo dobyl Bělehrad, Moháč a zastavil se až před branami Vídně. Byl to on, kterého se Evropa právem bála.
Sulejman si také na svoji stranu získal slavného a obávaného piráta Barbarossu, který mu dobýval Středozemní moře. Proto se začalo tomuto moři přezdívat Osmanské moře. Panovník, kterého Evropa označovala přízviskem Nádherný, byl svému lidu známý spíše jako Zákonodárce. Nechal sestavit tolik potřebný zákoník a pečlivě dbal na jeho dodržování.
Pokud by se třeba výběrčí daní chtěl dopustit podvodu a od někoho vybrat více daní, než kolik měl, či si chtěl nějaké peníze ponechat, byl velmi tvrdě potrestán. Zákoník byl natolik dobrý, že se používal další staletí. Byl vládcem moudrým, jeho nástup na trůn byl nezvykle poklidný.
Mešita šejka Sulejmana v Istanbulu
Byl to poet a v neposlední řadě se postavil nepsané tradici a vzal si za oficiální manželku dívku z harému. Pokud žena porodila sultánovi syna, bylo jí sultánovo lože zapovězeno. Hürem, jak se jeho milovaná žena jmenovala (ale kterou jsme my v evropském světě znali jako Roxelanu), mu porodila hned několik synů, přesto se stále držela v jeho přízni. Hürem byla nejenom jeho konkubínou a ženou a matkou jeho dětí, ale také jeho důvěrnicí, jeho rádkyní, milenkou i přítelkyní.
Nebyl to však pouze sultán Sulejman, o kterém historie mluví. Kolem něj se točila, a jemu sloužila, spousta nadaných a schopných lidí, na které dějiny nezapomínají. A o několika z nich teď bude řeč.
1. Ibrahim Pargal Paša
Jeden z mnoha odvedenců tzv. hnutí Devširme byl Ibrahim Paša. V této „tradici“ byli stále ještě děti nebo mladí chlapci nuceně odebráni z křesťanských rodin a odvezeni do Anatolie, kde se jim dostávalo výcviku a vzdělání. Odtrženi od své matky i otce, svých domovů i kultury jim byla vzata jejich svoboda, aby jim bylo poskytnuto dobré vzdělání (kterého by se jim doma nedostalo). Stali se z nich muslimové a naučili se uctívat nejen Allaha, ale také sultána, jejich nového vládce.
Ibrahim Paša pocházel z města Parga v Řecku, odkud byl unesen piráty a pak samozřejmě prodán. Jako chlapec se s budoucím sultánem Sulejmanem spřátelil při studiu. Díky tomuto přátelství se Ibrahimovi dostávalo lepších podmínek a studia. V roce 1520 nastoupil Sulejman na trůn a Ibrahim zůstal i nadále jeho nejbližším přítelem a rádcem. Později také veleváženým velkovezírem a správcem Egypta, a aby toho nebylo málo, tak mu Sulejman dal za ženu i svou sestru Hatici (byť historikové po roce 2000 uvádí, že to nebyla Hatice, kterou si vzal, ale Muhsine Hatun).
Mushine Hatun byla neméně vlivná žena a Ibrahim si ji vzal především proto, aby byl jeho postup do vyšších vrstev dobře odůvodnitelný. Hříčkou osudu je, že dle dostupných informací byla Muhsine Hatun pravnučkou muže, který před více jak dvaceti lety násilím Ibrahima odebral z jeho domoviny. Ibrahim sňatkem získal velký majetek a nemovitosti, které mu však byly po jeho smrti zabaveny ve prospěch říše. Však to byl také Sulejman, který mu většinu z nich daroval jako projev díků. A byl to také Sulejman, který nejenom dával, ale nakonec si vzal i to nejcennější. Ibrahimův život.
Ibrahim byl popraven na Sulejmanův příkaz stejným způsobem, jako bývájí popraveni členové královské rodiny. Natolik si ho vážil a prý se se ztrátou přítele nikdy nesmířil. Důvodem uškrcení měly být Sulejmanovy obavy z Ibrahimovy narůstající moci a rostoucího ega. K Sulejmanovi se doneslo, že se Ibrahim sám měl na zahraničních misích označovat jako Sultán Ibrahim. Zda v tom všem měla prsty Sulejmanova žena Hürem, které se nelíbila Ibrahimova konkurence v přízni sultána, je dodnes předmětem dohadů.
2. Mimar Sinan
Dalším neodmyslitelným mužem 16. století v pojetí osmanské říše je Sinan. I on, stejně jako nekonečná řada chlapců, byl odveden do vojenských služeb sultána. Armádní služba tak dala za vznik ikoně stavitelství. Sulejman si totiž při jednom z mnoha svých válečných tažení vyhlédl tohoto talentovaného muže, který se stal inženýrem vojenských staveb. Jeho úkolem bylo projektovat plány na stavby mostů a dalších objektů, které byly třeba k invazi. Tento muž, pro něhož se na další desetiletí vžilo označení Architekt neboli Mimar, se jmenoval Sinan.
Datum jeho narození není přesně známo, stejně jako jeho původ. Uvádí se ale, že se dožil minimálně uctihodných 81 let (některé odvážné zdroje uvádí až 99 let), což byl na tehdejší dobu opravdový výkon. Ve službách Sulejmana, a po něm i dalších sultánů, byl jako hlavní architekt po dobu 50 let. Za svoji kariéru postavil téměř 480 staveb. Toto obrovské číslo zahrnuje vše přes nemocnice, 94 velkých mešit a 5 desítek menších, paláce, školy, lázně až po akvadukty atd. Vše ale samozřejmě nemohl zvládnout sám. Měl svou kancelář a zaměstnance. Na vše dohlížel a za všechna díla se zaručil svým podpisem.
Sám odpočívá v těsné blízkosti jeho velkého díla, a to mešity sultána Sulejmana v Istanbulu, která je nádhernou ukázkou nejen jeho architektonického cítění, ale také jeho důvtipu. Vychytávky, které se projevují na některých jeho významných dílech, jsou dodnes hodné obdivu. Při stavbě Sulejmanovy mešity, která je viditelná z mnohých míst Istanbulu, myslel i na svůj hrob a umístil ho do jednoho z rohů této impozantní stavby. Je zde pohřben společně se svou ženou.
Čtení: Zájezdy do Turecka – srovnání a doporučení3. Mihrimah Sultan
Sulejmanova milovaná dcera vyrůstala společně se svou matkou v harému a celý život se těšila velmi váženému postavení. Byla to ona, kdo po smrti své matky Hürem, kterou Sulejman nikdy nepřestal oplakávat, zastávala funkci rádce ve státních záležitostech. Jako každá sultánova dcera i Mihrimah byla vhodně provdána.
Roli v tom sehrála Hürem, která ji provdala za svého spolehlivého spojence a pomocníka, jemuž tak umožnila dostat se až na místo velkovezíra. Oním mužem se stal Rüstem Paša. Mihrimah byla mladá 17letá dívenka, Rüstemovi bylo jednou tolik. Měli spolu 2–3 děti a po smrti svého muže se už nikdy nevdala. Odpočívá po boku svých rodičů v Sulejmanově mešitě.
4. Rüstem Paša
Pravděpodobný portrét Rüstema Paši
I Rüstem pocházel z křesťanské rodiny na Balkáně a i on byl jako dítě odvezen do Istanbulu. Velmi brzy se přišlo na to, že je talentovaný v mnoha směrech, ať už to byly jazyky, věda, nebo boj. Byl také finančně gramotný, což sehrálo v jeho budoucnosti významnou roli. To vše dohromady mu dávalo dobré vyhlídky ve vojenské kariéře. Se Sulejmanem se zúčastnil bitvy u Moháče a byl mu nablízku i při mnoha dalších příležitostech. Stál také po boku Hürem Sultan a byl vychovatelem jejich dětí.
Díky svému talentu a vlivu významně zbohatl. Po svatbě se Sulejmanovou dcerou Mihrimah si polepšil v kariéře, když se z něj stal velkovezír. V historii byl často také označován jako „damat“, což znamená „zeť“. Pro Sulejmana byl velmi důležitý jako schopný finančník. Díky jeho talentu uzavíral Sulejman výhodné smlouvy, navíc Rüstem vždy nacházel potřebné finance na velké stavby, jakou byla mešita Sulejmánie či další díla vytvořená architektem Sinanem.
Rüstem Paša byl veřejností vnímán kladně, to se ale změnilo po popravě oblíbence a předpokládaného nástupce na trůn, prince Murata. Murat byl první syn Sulejmana, ovšem sultán jej měl s jinou ženou než s Hürem, a to se mu zřejmě stalo osudným. Byl zavražděn na příkaz svého vlastního otce.
Rüstem Paša je pochován v Mešitě Šehzáde (Princova mešita v Istanbulu) vedle svého syna, který zemřel během epidemie ještě v dětství. Na konci života (úmrtí roku 1561) čítal jeho osobní majetek mimo jiné na 1100 velbloudů, 2900 koní, 1700 otroků, velké plochy pozemků v některých částech říše, mnohé stavby včetně 470 mlýnů, 800 zlatem zdobených koránů a mnoho dalšího.
Po jeho smrti mu nechala jeho žena Mihrimah dostavět Mešitu Rüstema Paši. Architektem nebyl nikdo jiný než slavný Sinan. Mešita, která se nachází nedaleko Egyptského bazaru v Istanbulu, je krásným a ojedinělým příkladem architektury tohoto typu staveb a další ukázkou Sinanova talentu.
