Plastika imaginární lodě od Jóna Gunnara Arnasona umístěná u pobřežní silnice nedaleko reykjavíckého přístavu má symbolizovat ódu na slunce. Tato stylizovaná loď z nerezové oceli má podle tvůrcovy myšlenky představovat příslib zatím neobjevené země, sen o naději, pokroku a svobodě.
Oslava hlavního města Islandu
Když byla v roce 1986 vypsána soutěž na vytvoření plastiky, kterou by se oslavilo 200leté výročí prohlášení Reykjavíku hlavním městem ostrova, vyhrál se svým návrhem islandský sochař Gunnar. Jeho vítězné dílo bylo na pobřeží Atlantického oceánu slavnostně odhaleno 18. srpna 1990.
Sám autor však v době, kdy na plastice pracoval, trpěl leukémií a bohužel se slavnostního odhalení svého díla nedožil, zemřel téměř rok před tím.
Ideologie Slunečního jezdce
Sluneční jezdec má symbolizovat svobodu, světlou budoucnost a naději.
Podle Gunnara byl při tvorbě plastiky jeho základní myšlenkou mytologický příběh o původu Islanďanů. Na ostrově prý kdysi žili Mongolové, když jim začal být ostrov časem malý, jeden z mocných válečníků prý vyslal své nejodvážnější muže, zákonodárce i ženy na průzkumné expedice do všech světových stran, aby tak zjistili možnosti dobytí nových neznámých krajin.
Ti, kteří následovali východ Slunce, došli až do dnešních mongolských stepí, kde se usadili a žili v pohodlí. Až o několik století později vyšlo najevo, že původní vlast těchto Mongolů je v daleké západní zemi, a tak se rozhodli do své původní vlasti vrátit. Po strastiplné cestě přes hory, lesy a oceán dorazili zpět na Island.
Obecně chybně bývá tato plastika považována za vikingskou loď, což se však dá vzhledem k přítomnosti v zemi vikingských ság pochopit. Autorova těžká nemoc během tvorby plastiky může svádět k další chybné interpretaci o mytologické lodi pro převozníka duší zemřelých na druhý břeh.
