Tip pro vás:
Na skleničku Kékfrankos zamiřte třeba do sklípku Gyógygödör na hlavním náměstí. Sejděte do něj ovšem rychle. Návštěvy sklípku nerad vidí andělíček nad vchodem do protějšího benediktinského kláštera. Proto si zakrývá oči.
Šoproň je branou do Západního Zádunají, je barokní perlou tohoto kraje a pyšní se titulem „civitas fidelissima“ – „Nejvěrnější město“. Milovníci vína jistě ocení, že právě tady lze ochutnat červené víno Kékfrankos (Modrá frankovka).
Čestný titul si Šoproň vysloužila díky uspořádání referenda po první světové válce, kdy se místní obyvatelé rozhodli „Nejvěrnější město“ pro příslušnost k Maďarsku a nikoliv k sousednímu Rakousku. Na základě této události byla upravena i tzv. Brána věrnosti, kterou se vchází do historického centra města.
Město na významné stezce
To se nachází uvnitř dochovaných městských hradeb. V Šoproni dnes žije téměř 60 000 obyvatel, ovšem v historickém centru panuje příjemný klid a těžko si lze představit, že právě tady bylo kdysi jedno z nejrušnějších obchodních středisek. Procházela tudy totiž významná obchodní trasa, tzv. Jantarová stezka, spojující sever Evropy se Středomořím.
Možná i díky tomu bylo město v roce 1277 prohlášeno svobodným královským městem, zažívalo velký rozkvět a řemeslníci tu jen přibývali. V domech kolem zachovalých hradeb, kde svou živnost provozovali středověcí kupci, dodnes sídlí obchody lákající k nákupům či nahlížení do výloh.
Ačkoliv bylo město v minulosti třikrát opevněno, nevyhnulo se zkáze – v roce 1676 se stalo obětí zničujícího požáru. Této katastrofě ovšem paradoxně vděčíme za současnou okouzlující barokní podobu města, kterou město při rekonstrukci po požáru získalo.
Požární hláska, Kozí kostel a další památky
Po požáru byla také do dnešní podoby upravena věž, která začala sloužit jako požární hláska (Tűztorony). Ta se svou výškou přes 60 metrů dominuje městu a z ochozu, po kterém kdysi obcházeli hlídači, se nabízí nezapomenutelný výhled nejen na spleť městských uliček, ale i na okolní Lőverské vrchy a při dobré viditelnosti dokonce až na rakouské Alpy.
Ve městě se nachází přes 115 památek a více než 240 chráněných domů. Z těch nejvýznamnějších lze jmenovat například budovu radnice, postavenou v roce 1896 u příležitosti výročí tisíce let od příchodu Maďarů do vlasti. Stojí na hlavním náměstí Fő tér, kterému dále dominuje morový sloup, který tu byl vztyčen jako poděkování za překonání morové epidemie, která město v letech 1695–1701 postihla.
Stojí tu také tzv. Kozí kostel (Kecke templom) – kostel zasvěcený Panně Marii, který za svůj přídomek údajně vděčí koze, která na místě současného kostela objevila poklad. V tomto kostele několikrát zasedal říšský sněm, na jednom z nich byl například maďarským králem korunován císař Ferdinand II.
Nepřehlédnutelný je dům rodiny Stornů s barokní fasádou z 18. století. Pamětní desky prozrazují, že tu kdysi nocovali například významný maďarský politik István Széchenyi či virtuóz Ferenc Liszt.
Sousední Generálský dům je znám také jako dům rodiny Lacknerů – to podle starosty města Krystofa Lacknera, který město zachránil před nájezdem Turků.
Jednou z ulic vycházejících z hlavního náměstí je tzv. Nová ulice – Új utca. Paradoxně právě tato ulice byla jednou z nejstarších ve městě a kolem ní se zdržovala židovská komunita. Dodnes tu lze navštívit Starou synagogu, jednu z nejstarších v Evropě, pocházejících z doby kolem roku 1300. Od hlavní silnice je mírně „odstrčená“, protože v době jejího vzniku nekatolické modlitebny nesměly stát přímo u hlavní ulice.
Čtení: Zájezdy do Maďarska – srovnání a doporučeníKékfrankos – nejvyhlášenější víno kraje
Dalších památek jsou ve městě desítky. Ovšem nejen díky nim je Šoproň vyhlášená. Svou slávu si získala také díky červenému vínu Kékfrankos (Modrá frankovka). Temně rudým hroznům se na kopcích v okolí města náramně daří a pěstuje se tu už od nepaměti, šoproňský vinařský region je jedním z nejstarších v zemi, založili ho tu již Keltové kolem roku 300 př. n. l. Víno si zamilovali i vojáci Napoleonovy armády a traduje se, že právě jim víno vděčí za svůj název. Vojáci totiž za víno platili ve francích a ty „modré“ měly nejvyšší cenu. Proto na vojáky majitelé vinných sklípků volali „kék frankos“ – „modré franky“.
Až do Šoproně přijedete, ochutnávku Kékfrankos rozhodně neopomeňte. I rychlá sklenička takřka „na stojáka“ u baru (či sudu) patří k místním zvyklostem. Víno tu je navíc velmi levné a lépe se při něm trénuje maďarština. Vítejte v Šoproni a „egészégedre“ – na zdraví!
