Víte, že...
Na Španělských schodech se každoročně koná výstava vzácných a pečlivě vybíraných „kapitolských azalek“? Voňavé rozkvetlé azalky zdobí schodiště přibližně od poloviny dubna do poloviny května, v roce 2015 je to již po 78.
Španělské schody jsou pojmem, přestože Římané je pod tímto názvem takřka neznají. Pro ně je to prostě proslulé Schodiště – La Scalinata, případně La Scalinata di Trinità dei Monti – to podle toho, že spojují Španělské náměstí s kostelem Trinità dei Monti, jež je zasvěcený Nejsvětější trojici. Nacházejí se v „srdci neantického Říma“, jsou oblíbeným místem schůzek, romantických dostaveníček, posedávání a sladkého nicnedělání a rozhodně místem, které by nemělo chybět v itineráři jakéhokoliv návštěvníka Věčného města.
Španělské schody, postavené v někdejší „anglické čtvrti“ v italské metropoli jsou ve skutečnosti dílem Francouzů. Ti financovali jejich stavbu ve 20. letech 18. století, kdy tu se Španěly soupeřili o přízeň papeže. Španělé tu impozantní budovu svého velvyslanectví u papežského stolce, Palazzo di Spagna, postavili už po polovině 17. století. Podle této budovy se jako Španělské označuje náměstí, jehož chloubou jsou bezesporu právě (francouzské) Španělské schody.
Monumentální trojramenné schodiště mělo spojit náměstí s tehdy francouzským kostelem Trinità dei Monti. Navrhli ho Francesco de Sanctis a Alessandro Specchi a financovali ho zejména francouzští diplomaté a králové, například král Ludvík XV., jehož socha měla původně stát i na místě, kde se nyní tyčí Sallustiánský obelisk. Tehdejší papež byl ovšem proti. Schodiště bylo slavnostně inaugurováno papežem Benediktem VIII. u příležitosti Svatého roku 1725.
Bohémská atmosféra
Na 138 travertinových schodech místní i turisté všech věkových kategorií rádi posedávají, odpočívají a užívají si příjemné okolní atmosféry. Donedávna se přímo na schodišti každoročně konala slavná módní přehlídka Sfilata Sotto le Stelle (nejluxusnější římská módní ulice Via dei Condotti vede rovně z náměstí přímo naproti schodům).
Španělské schody si oblíbili filmaři, umělci, bohémové… a když tu na jaře kvetou azalky, člověk si tu připadá tak trochu jako v ráji!
