Když se v roce 492 př. Kr. vypravil perský král Xerxés do Řecka, jeho flotila byla zničena v bouři při obeplouvání poloostrova Athos. Když se pak vypravil do Řecka o dvanáct let později, aby pomstil potupnou porážku u Marathonu, kterou mu Řekové tehdy zasadili, dal raději na nejužším místě poloostrova vykopat prohlubeň a tou lodě přes poloostrov přepravil. Posvátná hora, jejíž vrcholek ční majestátně do výše a ztrácí se při oblačném počasí v mracích, budí respekt i dnes.
Podle příběhů z řecké mytologie obývali původní krajinu Chalkidiki kdysi dávno Giganti, generace bohů ještě starší než bohové olympští. Neuznávali proto vládu Dia a proti Olympanům bojovali.
Během jedné takové šarvátky vrhal jeden z Gigantů obrovské kusy skal proti Olympu, jeden masiv mu však vyklouzl z rukou, a tak údajně vznikl nejvýchodnější z „prstů“ Chalkidiki – Athos. Jiná verze vypráví, že Athos bylo jméno jednoho z Gigantů, kterého zabil bůh moře Poseidón tak, že jej zavalil obrovskou horou.
Athos je dnes název jak pro celý tento výběžek, dlouhý cca 40 km a široký od cca 8 do 18 kilometrů, tak jen pro jeho větší část, kterou zabírá mnišská republika na Svaté hoře Athos. Samotná hora se majestátně tyčí až na samém konci poloostrova a dosahuje úctyhodné výše 2 033 m n. m.
Ženám vstup zakázán
Pokud byste zatoužili vstoupit i na posvátnou půdu mnišského státu, je třeba vynaložit určité námahy a v dostatečném předstihu si zažádat o povolení k návštěvě a doufat, že budete úspěšní. Má to ovšem jeden háček – musíte být muž. Toto nařízení vydal byzantský císař již v roce 1050 a tradiční pravidla mnišské republiky stará více než 1 000 let nedovolují ani v dnešní době žádnou výjimku.
Získání tohoto povolení však provázejí složité a časově dosti náročné procedury, proto většina návštěvníků zakončí svůj pobyt na souši v pobřežním městečku Ouranoupoli („Nebeské město“), které je jakousi vstupní branou na nedotknutelné území mnichů, a dále pokračuje po moři.
Dechberoucí plavba podél pobřeží
Z Ouranoupoli, pod dohledem působivé majestátní věže ze 14. století, vyplouvají zejména během sezóny každou chvíli různé výletní lodě na plavbu podél pobřeží mnišské republiky. Lodě plují co nejblíže pevnině (dle zákona se nesmí přiblížit více než 500 metrů), takže je možné postupně si prohlédnout všechny pobřežní kláštery, i ty ležící výše v horách.
Pluje se podél západního pobřeží Athosu a na této straně leží přesně polovina z celkového počtu dnešních monastýrů, tedy deset: Konstamonitský, Dochiarův, Xenofontův, svatého Panteleimona, Chiropotamský, klášter zvaný Šimonova skála, dále klášter blahoslaveného Řehoře, Dionýsiův a svatého Pavla. Lodě plují až k samotné špičce poloostrova, mysu Athos, kterému kraluje hora stejného jména.
Čtení: Zájezdy do Řecka – srovnání a doporučeníStrážci ortodoxní víry a kulturního dědictví
Dnes zde žije přes 2 000 mnichů
Svatá hora byla zpočátku útočištěm pro různé poustevníky, kteří zde od 10. století vytvářeli větší společenství a postupně budovali kláštery. Od následujícího století, kdy bylo oficiálně potvrzeno jméno Svatá hora (Agion Oros, Άγιο Όρος), Athos postupně upevňoval svoji pozici nejdůležitějšího ochránce ortodoxního náboženství a kultury.
Ve vrcholném období, mezi 10. a 12. století, se zde usazovali mniši nejen z Řecka, ale též ze Srbska, Bulharska a celého ortodoxního světa. Díky podpoře samotného byzantského císaře a také díky četným darům se kláštery na Athosu záhy staly vlastníky obrovských pozemků na celém poloostrově Chalkidiki. Četná privilegia byla klášterům přiznávána i za osmanské nadvlády.
V dobách největší slávy žilo na poloostrově cca 40 000 lidí, dnes zde žije cca 2 000 mnichů ve 20 klášterech (tzv. monastýry) a v různých skromnějších obydlích. Naprostá většina klášterů je řeckých, je zde ovšem i klášter rumunský, bulharský, srbský a ruský. Monastýry, které ještě dosud neprošly rekonstrukcí, se s pomocí fondů Evropské unie opravují, proto můžete často z výletní lodi spatřit moderní jeřáby tyčící se nad středověkou architekturou.
Mnišská republika je součástí řeckého státu, politicky tedy spadá pod jeho svrchovanost, nicméně spravuje se sama – velké kláštery vysílají poslance do tzv. Svatého společenství, které vždy na jeden rok přebírá správu. Z hlediska církevní jurisdikce spadá Athos přímo pod konstantinopolského patriarchu.
Nedotknutelná pokladnice mezi horami
Athos v míře samozřejmě ještě mnohem větší než Meteory skrývá nevyčíslitelné bohatství v podobě originální byzantské architektury, nákladně zdobených ikonostasů, zázračných ikon, zlatých relikviářů a kalichů, obrovského množství všech možných ostatků, vzácných rukopisů s cennými iluminacemi, drahých látek aj. Celé území se svými ohromujícími poklady bylo v roce 1988 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
