Hledáte v Paříži vhodné místo k odpočinku a nechcete se tísnit na Martových polích nebo na schodech před Sacré Coeur? Toužíte poznat prostor, kde tráví volný čas pouze místní a kde si budete alespoň na chvilku připadat jako rodilý Pařížan? Pak doporučujeme okolí Svatomartinského kanálu – místo, které má své osobité kouzlo a kde tráví čas zejména a především Pařížané...
Stavba kanálu začala na počátku 19. století na popud Napoleona Bonaparte, tehdy ještě působícího jako prvního konzula. Na konci 18. století totiž Paříž trpěla nedostatkem pitné vody a v důsledku nekvalitní a přetížené kanalizační sítě byla situace kritická, Paříží se šířily epidemie cholery a úplavice.
Budování kanálu, mostů, spojovacích příček a přilehlých sběrných nádrží na vodu trvala zhruba dvacet let. Po jeho dokončení se kanál stal důležitou obchodní tepnou a také novým centrem pařížského obchodu, v okolí kanálu se objevily nejen sklářské firmy ale také nová skladiště.
Historie Svatomartinského kanálu samozřejmě dotváří onu kouzelnou atmosféru. Na jeho březích ještě pořád stojí pár starých budov a bývalých továren.
Oblíbená čtvrť pařížských bohémů
Uličky v okolí kanálu jsou plné barů, restaurací a stylových butiků. Mezi bohatšími pařížskými bohémy, kterým se říká bobo, je tato čtvrť velmi oblíbená. Za kulturou chodí do alternativního kulturního centra Point Éphémère sídlícího na Quai de Valmy, mezi místními je také velmi oblíbená kavárna Le Petit Château d'Eau.
Kanál na fotce i ve filmu
Kanál je zároveň velmi fotogenickým místem a velmi často so objevuje v umění a ve filmech. První, co každého napadne je scéna, kdy Amélie ve filmu Amélie z Montmartru stojí u prvního zdymadla právě tady a hází do vody žabky.
Vodní kanál se také objevuje ve filmu Nauka o snech režiséra Michela Gondryho, Edith Piaf o něm dokonce i zpívala. Anglickému malíři a představiteli impresionismu Alfredu Sisleymu se podařilo zachytit kouzlo Svatomartinského kanálu v obrazu Pohled na Svatomartinský kanál.
