Svatyni Jasukuni-džindža najdeme nedaleko Císařského paláce v centru Tokia. Je to snad nejkontroverznější japonská svatyně, která hýbe žlučí zahraničním politikům. Připomíná totiž japonské oběti válečných konfliktů – včetně válečných zločinců z druhé světové války.
Šintoistickou svatyni založil císař Meidži v roce 1869, aby vzdal úctu mrtvým vojákům a civilistům padlým v nejrůznějších válkách. V roce 1978 zde byl pohřben generál Hideki Tódžó, známý též pod přezdívkou „Břitva“, který během druhé světové války zastával funkci ministra války a japonského premiéra a byl jedním z hlavních strůjců japonské válečné strategie.
Během poválečného vypořádání byl prohlášen za válečného zločince a odsouzen k smrti oběšením. Společně s jeho popelem byl na konci 70. let v tokijské svatyni Jasukuni uložen popel dalších třinácti válečných zločinců první třídy, což vyvolalo velkou vlnu nevole – mezi samotnými Japonci, ale především v zahraničí.
Den výročí kapitulace: který z japonských politiků bude kritizován za návštěvu svatyně?
Každoročně 15. srpna, v den výročí kapitulace Japonska na konci 2. světové války, se ve svatyni koná vzpomínkový ceremoniál. Západní svět, ale především sousední asijské státy v ten den vždy ostražitě sledují, kteří čelní představitelé japonské politické sféry se ceremoniálu zúčastní.
Jejich účast bývá pravidelně příčinou kritiky a protestů. Japonští politici se však obvykle odvolávají na zdejší ústavu, která uzákoňuje oddělení státu od církve, a sveřepě prohlašují, že ceremoniálu se zúčastnili coby soukromé osoby, nikoli coby představitelé státu.
„Na shledanou v Jasukuni“: poslední slova kamikadze před sebevražedným útokem
Vstup do „Svatyně za mír v zemi“
Kromě japonských válečných zločinců se ve svatyni vzdává hold i padlým civilistům nebo řadovým vojákům. Japonští sebevražední letci kamikadze se prý před tím, než se střemhlav vrhli do sebevražedného útoku coby živoucí bomby, vzájemně loučívali slovy „Na shledanou v Jasukuni“.
Ve svatyni, překlad jejíhož jména znamená „Svatyně za mír v zemi“, se uctívají nejen padlí v druhé světové válce, ale oběti všech válečných konfliktů, jichž se Japonsko účastnilo od dob éry Meidži, tedy od 70. let 19. století. Celkem se jedná o 2,5 milionu vojáků a civilistů.
Muzeum Júšúkan: když Japonci dávají krvavé historii lidskou tvář
Se svatyní sousedí fascinující vojenské Muzeum Júšúkan, založené v roce 1882. Jsou v něm vystaveny exponáty související s japonskými válečnými konflikty od počátku samurajských tradic až po 20. století. I toto muzeum je terčem neutuchající kritiky.
Je mu vytýkán velmi specifický pohled na japonskou válečnou historii, především přecházení některých temných období, např. tzv. Nankingského masakru v Číně, během kterého se japonští vojáci dopouštěli krutostí a zvěrstev a zmasakrovali na 200 000 civilistů. Válka v Tichomoří proti Američanům je tu prezentována značně romanticky, coby osvobozující boj, stejně tak obsazování okolních asijských zemí je tu nasazena daleko lidštější tvář.
I přes tyto kontroverze se muzeum rozhodně vyplatí navštívit. Velkou výhodou pro zahraniční návštěvníky je dostatek popisků v angličtině. Mezi nejzajímavější exponáty patří fotografie a osobní příběhy japonských vojáků a jejich drásavé poslední dopisy domů.
Poslední částí muzea je sál plný zbraní, včetně letadel používaných kamikadze nebo hrozivě vyhlížejícího černého sebevražedného torpéda kaiten.
Odpočinek v přilehlé zahradě: čaj, sumó i oslavy
Zápasníci sumo v blízkosti čajovnys
Až si prohlédnete svatyni Jasukuni a exponáty v kontroverzním muzeu, můžete se projít malebnou zahradou za svatyní. Návštěvníkům je tu k dispozici tradiční čajovna, a budete-li mít to štěstí, můžete na betonovém prostranství v blízkosti čajovny vidět zápasníky sumó v akci.
Tradiční slavnosti macurise stovky lampióny
Pokud se sem dostanete začátkem července během tradiční slavnosti macuri, budete moci obdivovat stovky papírových lampionů, pod kterými se pořádají hudební koncerty a tančí se až do pozdních nočních hodin.
