Víte, že...
Některé z akvaduktů jsou dodnes funkční a přivádějí vodu do Říma? Díky nim je napájena slavná Fontána di Trevi i nesčetné fontánky, které obyvatelům i turistům umožňují se kdekoli napít kvalitní a osvěžující vody.
Římské stavební umění dosáhlo dokonalosti. Dodnes mnoho moderních postupů čerpá od Římanů. Jedním z takových zázraků jsou akvadukty. Voda je nejpodstatnějším elementem lidského života a tyto neskutečně důmyslné stavby sloužily již v antických dobách, tedy před 2000 lety, jako přívod vody do nejvíce obydlených měst. Pojeďte si s námi prohlédnout ty nejzachovalejší stavby, které nám geniální stavitelé zanechali.
Samotné slovo aquaduct se skládá ze dvou latinských pojmů: aqua = voda, ducere = vést. Z toho vyplývá jejich prostý, ale velmi důležitý úkol - vést vodu od zdroje do místa její samotné spotřeby. Překonávaly tak terénní odlišnosti, ale zároveň vždy musely vést tak, aby dodržovaly mírný náklon. Tyto nerovnosti vyrovnávaly mostní oblouky či povrchové kanály, které dnes můžete objevovat po celém světě.
1. Římské akvadukty
Na první místo jistě patří přívody vody v samotném srdci Římského impéria. Areál, dnes nazvaný Parco degli Acquedotti sousedící s centrem Říma, je součástí rezervace Národního parku Appia Antica. Obsahuje zbytky celkem sedmi akvaduktů, které dodávaly vodu do Říma už ve starověku.
Některé z nich vedly vodu nad zemí, jako Acquadotto Marcia, Acquadotto Claudio nebo Acquadotto Iulia e Felice. Některé z nich, dodnes funkční, vedly vodu pod současným terénem, například Acquadotto Anio Vetus.
Jejich jména značí vládce, za jejichž období byl vodovod postaven. Dnešní fragmenty staveb vedou na jih od současného města až po oblast Colli Albani a ve svátečních dnech je jejich stín a okolní zeleň vyhledávaným místem Římanů pro pořádání pikniků.
2. Akvadukt ve Spoletu
Spoleto je menší město regionu Umbria v samém srdci Itálie. Je to zarostlá a kopcovitá krajina, která je pro svou zeleň dodnes nazývána jako ,,plíce Itálie". Místní terén staré Římany přímo vybízel ke stavbě různě úrovňových akvaduktů. Část jednoho takového vodovodu se dochovala dodnes a slouží jako most spojující rokli nad pahorkem Sant´ Elia s protějším Monteluco.
Má délku 230 metrů a výšku přes 80 metrů. Je tvořen devíti bytelnými arkádami, které jsou podepřeny neméně objemnými sloupy, z nichž některé mají rozměr až 10 x 12 metrů. Různost velikostí sloupů naznačuje, že byl stavěn v několika etapách.
Na obou stranách mostu jsou postavené pevnosti, které původně sloužily jako strážní věže. V průběhu staletí však byly využívány i k jiným účelům. Dnes akvadukt na pozadí zalesněných kopců tvoří krásnou kulisu pro dokonalý snímek.
Čtení: Zájezdy do Turecka – srovnání a doporučeníČtení: Zájezdy do Španělska – srovnání a doporučeníČtení: Zájezdy do Francie – srovnání a doporučeníČtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení3. Katánský akvadukt
Zbytky největšího římského akvaduktu na území ostrova Sicílie jsou patrné ve čtvrti Valcorrente u města Belpasso a Porrazzo u Paterna. Tato stavba využívala prameny ze Santa Maria di Licodia, kde byly pro tyto účely zkonstruovány ohromné cisterny shromažďující vodu.
Tento zdroj pak napájel obyvatele na území dnešních měst Paterno, Belpasso a Misterbianco až po Katánii. Díky tomuto stavebnímu zázraku bylo umožněno zavlažovat celé území, příznačné pro svou nepropustnou jílovitou půdu i v dobách, kdy prameny místních řek v důsledku výbuchu sopky Etny ochably nebo zcela vyschly.
Odhaduje se, že denně akvaduktem proteklo přes 30 000 kubíků vody. Za císaře Oktaviána Augusta na přelomu letopočtu celá stavba vedla v délce 24 kilometrů a zahrnovala pět teritoriálních obcí.
4. Akvadukt ve Vicenze
Také severní oblast Apeninského poloostrova se může pochlubit pozůstatky vodovodu ze starověkého období, který vedl vodu ze severní nížiny v okolí Motta di Costabissara do města Vicenza nedaleko dnešních Benátek. Na okraji dnešní obce se dochovalo pět oblouků a asi dvacet nosných pilířů, viditelných na ploše zhruba 180 metrů.
Stavba byla realizována v druhé polovině 1. století našeho letopočtu v neuvěřitelné délce celých šesti kilometrů. Stavebním materiálem byl vápenec a kamenné cihly a oblouky byly s přesností postaveny na každém 3,3 metru délky. Objem vody, který v nich proudil, byl 10 - 15 litrů za sekundu a byl schopen uspokojit všech 5 000 tehdejších obyvatel města.
5. Pont du Gard
Je všeobecně známo, že Římská říše si za období starověku podmanila mnohá území patřící dnes různým státům Evropy. Uplatňovala na nich jak své zákony, náboženství, kulturu, tak i svůj architektonický um. Není tedy žádným překvapením, že mnoho z dochovaných akvaduktů můžeme spatřit při svých cestách napříč celou Evropou.
Jedním z nejzachovalejších akvaduktů celé starověké římské říše je Pont du Gard na území dnešní Francie. Vodovod postavený v době Římského císařství měl vést vodu z 50 kilometrů vzdáleného zdroje do města Nimes (tehdy zvané Nemausus). Odhaduje se, že byl postaven za vlády císaře Augusta.
Tato 49 metrů vysoká a 275 metrů dlouhá stavba, skládající se ze tří na sobě stojících arkád, patří k nejvyšším postaveným akvaduktům vůbec. V dobách své funkčnosti přiváděl přibližně 23 000 m3 vody denně. Od středověku sloužil jako most přes řeku Gard a v roce 1985 byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO, čímž se stal jednou z nejnavštěvovanějších památek v jižní Francii.
6. Akvadukt v Segovii
Ve stejném roce byl na seznam UNESCO zařazen také akvadukt ve španělské Segovii. Jedná se o nejzachovalejší nadzemní vodovod na Iberském poloostrově. Také toto území bylo v dobách největší slávy Římské říše její součástí. Zajímavostí je, že se současným archeologům dodnes nepodařilo zjistit datum stavby této památky, veškeré odhady jsou pouze přibližné a pohybují se v rozmezí prvního a druhého století našeho letopočtu.
Nicméně obyvatelé města si milovaný akvadukt i přesto považují natolik, že si jej dali do svého znaku.
7. Akvadukt ve Valente
Akvadukt ve Valente na území dnešního Turecka představoval ve své době základní zdroj pitné vody starověké Konstantinopole, dnešního Istanbulu. Výstavba získala na své důležitosti po rozdělení Římské říše na její Západní a Východní část. Do Konstantinopole, jakožto hlavnímu městu východořímské části, byl zdroj vody veden ze vzdálenosti přes 250 kilometrů a byl postaven ve 4. století n. l.
Dnes lze obdivovat cca 600 metrů této zachovalé stavby, a to do výšky přes 18 metrů. Svému účelu sloužil až do 15. století, kdy byla říše ovládnuta Turky.
8. "Di Les Ferreres"
Dnes velmi proslavený fragment akvaduktu Les Ferreres byl postaven již v 1. století. Snad pro svou enormní výšku 27 metrů byl v pozdějších dobách nazván Ďáblovým mostem.
V dobách Římského impéria vedl vodu do oblasti severního Španělska, kde se dnes nachází město Tarragona. Nadzemní část, z níž je možno vidět už jen část, byla dlouhá 217 metrů a vedla z oblasti Rourell, položené pouhých 92 metrů nad mořskou hladinou.
9. Akvadukt v Aspendu
Turecké městečko Aspendos samo o sobě stojí za návštěvu. Už jen pro svůj výjimečně zachovalý amfiteátr z období římské kolonizace bylo zařazeno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Akvadukt, který tady byl postaven, přinášel vodu z 19 kilometrů vzdálených kopců na sever od města.
Měl dva zdroje v nadmořských výškách 550 metrů a 440 metrů. Jelikož centrum Aspendu se rozkládalo ve výšce pouhých 60 metrů nad mořem, využili tak stavitelé spád terénu, kde voda mohla téci rychlostí 30 - 40 litrů za sekundu.
Nejdůležitější část vodovodu ležela ve vzdálenosti 2 km od akropole, kde se nacházelo nejníže položené bažinaté místo mezi kopci a cílovým bodem. Protože právě tato část se dochovala, tvoří unikátní památku římského stavitelství. Jeho oblouky dosahují výšky 30 metrů.
10. Akvadukt v Cesarei
Po nadvládě Římské říše nad územím Palestiny byl akvadukt vztyčen také v této oblasti. Za vlády krále Heroda vedl vodu podél Mrtvého moře až do města Caesarea. Byl napájen z místních studní pitného zdroje.
Tento stavební počin nebyl z pohledu ostatních vodovodních přívodů tak fenomenální. Jeho zdroj se nacházel ve vzdálenosti ,,pouhých" 10 km, a tak jiným akvaduktům nemohl konkurovat.
Nicméně i tato stavba byla využívána jako zdroj pitné vody přes 1 200 let a její pozůstatky dodnes dávají dobrou představu o zručnosti starověkých stavitelů.
Nejlepší ukázky tohoto umění jsou k vidění v blízkosti hlavní cesty vedoucí z Haify do Caesarei, v archeologickém parku jižně od Maagan Michael, na plážích východně od samotného města Caesarea, a dokonce se zachovala i podzemní část, kterou lze navštívit z vesnice Jiser e- Zarka.
