Arménie byla první zemí na světě, která přijala křesťanství za své státní náboženství. Stalo se tak roku 301 našeho letopočtu. Nikoho proto asi nepřekvapí, že se i na tak malém území nachází přes 4 000 kostelů, které jsou spolu s úchvatnou přírodou zdejším hlavním turistickým tahákem.
Většina budov je postavena z tufu, který se v zemi těží ve velkém, a je pro ně charakteristická kupole ve tvaru sopečného kuželu, jež symbolizuje posvátný Ararat. V blízkosti tajemných chrámů snadno nabydete dojmu, že jste se ocitli na natáčení historického filmu.
Drtivá většina Arménů se hlásí k Arménské apoštolské církvi, která se o své svatyně náležitě stará. Ochránit kulturní dědictví v obležení muslimských států (Ázerbájdžán, Írán a Turecko; jedinou výjimkou je křesťanská Gruzie) ale nebyl vůbec snadný úkol.
Řada chrámů pamatuje raný středověk. Pojďme si představit ty nejznámější.
1. Chor Virap
Současná budova ze 17. století nahradila tu původní ze 7. století
Místo, kde se psaly arménské dějiny. Příběh začal v roce 287 po Kristu, kdy pohanský král Tiridates III. nechal na popud Římanů uvěznit křesťanského misionáře Řehoře Osvětitele. Hodil ho do temné kobky plné hadů, štírů a další havěti, kde svatý Řehoř statečně odolával po dlouhých 13 let.
Když pak Bůh potrestal krále těžkou nemocí, jediný, kdo ho mohl vyléčit, byl právě Řehoř. Na důkaz vděku se Tiridates nechal pokřtít a v roce 301 prohlásil křesťanství za oficiální státní náboženství. Arménie se tak stala úplně první křesťanskou zemí na světě.
V místech, kde byl Řehoř vězněn, dnes stojí klášter Chor Virap. Současná budova ze 17. století nahradila tu původní ze 7. století. Z kopce poblíž turecké hranice je za pěkného počasí ohromný výhled na nedaleký Ararat. Pro autentický zážitek můžete sami sestoupat do legendární kobky.
2. Ečmiadzin (Vagharšapat)
Sídlí zde nejvyšší představitel Arménské apoštolské církve
Ečmiadzin je pro Armény něco jako „Vatikán“. Sídlí zde totiž tzv. katolikos, nejvyšší představitel Arménské apoštolské církve. Ústřední památkou celého komplexu je katedrála sv. Matky Boží, která je nejposvátnějším místem v zemi. Právě zde totiž v roce 301 přijal král Tiridates křesťanskou víru.
Katedrála stojí v místech někdejšího pohanského chrámu. Dodnes se v ní dochovaly některé části ze 4. století, většina však pochází z přestavby v 17. století. Přesto je považována za jednu z nejstarších (ne-li vůbec nejstarší) katedrál na světě, která byla předlohou pro další stavby v regionu.
Za zmínku stojí katedrální pokladnice, ve které jsou údajně ukryty cenné relikvie – mezi nimi třeba Svaté kopí či dřevo z Noemovy archy. V areálu je také několik dalších středověkých kostelů, památník obětem arménské genocidy nebo palác katolikose, postavený ve 4. století.
3. Zvartnoc
V blízkosti katedrály stával palác katolikose a vinný sklípek
Ve vesnici Zvartnoc o několik kilometrů dále najdete ruiny stejnojmenné katedrály. Chrám ze 7. století padnul asi o 300 let později patrně pod náporem arabských nájezdníků a následných zemětřesení. Z dvou až třípatrové budovy se dochoval jen kruhový půdorys s několika iónskými sloupy.
V blízkosti katedrály stával palác katolikose a vinný sklípek. Vykopávky také odhalily, že klášter stál na základech daleko starší stavby ze 7. století před naším letopočtem, tedy z období slavného starověkého království Urartu.
4. Garni
Garni je jediný dochovaný antický chrám na území bývalého Sovětského svazu
A u starověké architektury ještě chvíli zůstaneme. Na vysokém skalním výběžku cca 30 km východně od Jerevanu stojí katedrála Garni – jediný dochovaný antický chrám na území bývalého Sovětského svazu. Pochází údajně z 1. století našeho letopočtu a připomíná předkřesťanskou éru Arménie.
Historici se úplně neshodnou na původním účelu stavby: podle některých se jednalo o chrám zasvěcený arménskému bohu slunce Mihrovi, jiní zase tvrdí, že šlo o hrobku, a jen díky tomu tato pohanská stavba přežila nástup křesťanství. V 17. století ji zničilo zemětřesení, v 70. letech minulého století se ale dočkala povedené rekonstrukce. Je to ústřední svatyně arménského novopohanství (tzv. hetanismu).
Jen o pár kroků dále najdete podivuhodný skalní útvar známý jako Symphony of Stones, který s trochou představivosti připomíná píšťaly mohutných varhan.
5. Geghard
Klášter byl částečně vytesán do skály
O vesnici dále stojí klášter Geghard, který byl částečně vytesán do skály. Klášterní komplex zahrnuje několik kaplí a hrobek, které byly postupně postaveny mezi 4. a 13. stoletím. Stejně jako u řady dalších arménských kostelů se za jeho zakladatele považuje sám Řehoř Osvětitel.
Původně se klášteru říkalo Ayrivank – „klášter vytesaný do zdi“. Současný název vychází ze slova „kopí“, protože zde svého času byla uložena část Svatého kopí, které dnes leží v Ečmiadzinu. V jedné z hal vyvěrá svatý pramen, jenž má údajně léčivé účinky.
6. Noravank
Noravank je jedním z nejfotogeničtějších arménských klášterů
Noravank je jedním z nejfotogeničtějších arménských klášterů. Vděčí za to mimo jiné také cihlově červeným skalám, které ho obklopují. Komplex tvoří kostely Surb Karapet ze 13. století a Surb Astvacacin (Matky Boží) ze 14. století, který má dvě podlaží. Abyste se dostali nahoru, musíte vystoupat po velmi úzkém a strmém schodišti, jež má místo zábradlí jen spuštěné lano.
Autorem staveb byl renomovaný architekt Momik, slavný sochař a iluminátor, kterému je v areálu věnováno také malé muzeum. V údolí řeky Amaghu, nad kterou se kostel nachází, je při troše štěstí možné spatřit orla skalního, kozu bezoárovou nebo motýly.
7. Sevanavank
Klášter Sevanavank z 9. století se tyčí nad jezerem Sevan
Klášter Sevanavank z 9. století se tyčí nad jezerem Sevan, které je největším jezerem na Kavkaze. Původně stál na ostrůvku, ale v důsledku umělého snižování hladiny jezera za stalinovské éry se k němu dnes dostanete pěkně po schodech a suchou nohou. Spolu s jezerem a zasněženými vrcholky hor v dáli tvoří až kýčovitě krásné panorama.
Za zmínku stojí také nedaleký středověký hřbitov Noratus, který je posetý precizně zdobenými kamennými náhrobky, tzv. chačkary. Arméni jsou proslulí kameníci a nad jejich výtvory občas zůstává rozum stát.
