Tower Bridge: unikát viktoriánského inženýrství

Tower Bridge je bezesporu nejkrásnějším a nejikoničtějším mostem v Londýně. Při olympijských hrách roku 2012 na něm byly zavěšeny olympijské kruhy, a i když se už nezvedá tak často jako kdysi, dodnes je zvedání jeho ramen atrakcí pro turisty i místní.

Někteří turisté si jej pletou s London Bridge, který je ale vzhledem úplně jiný. London Bridge je mostem nejstarším, zatímco Tower Bridge překlenuje břehy hlavního města zatím jen něco přes sto let.

Historie stavby

Je možné navštívit i historickou strojovnu mostu

Tower Bridge patří k těm mladším mostům nacházejícím se na Temži. Jeho stavba probíhala v letech 1886–1894. Postupně, jak se Londýn rozrůstal, na břehu řeky vznikaly další a další doky, překladiště a sklady, rostla i potřeba pro další most. Většina mostů se nacházela v oblasti západního Londýna a zde směrem na východ most čím dál víc chyběl.

Proto byla vyhlášena architektonická soutěž, kam se přihlásilo přes 50 architektů. Nakonec vyhrál návrh Londýňana Horace Jonese. Ten předtím pracoval například na londýnských tržnicích Smithfield a Leadenhall Market, ale právě Tower Bridge jej proslavil asi nejvíce.

Na stavbě pracovalo přes 400 dělníků a bylo spotřebováno 11 000 tun žuly a portlandského kamene a 70 000 tun oceli. Ocelová konstrukce je kamenem přikryta a most je vystavěn v novogotickém stylu. Ten byl jednak velmi moderní, a především díky tomu svým starodávným vzhledem most ladil se sousední středověkou pevností Tower of London.

Otevírací zařízení na mostě bylo původně poháněno parním strojem. Ten vyrobil energii, kterou bylo možno uchovat v šesti akumulátorech, a v momentě potřeby se energie využila na zvednutí mostu. Ramena mostu se zvedala hydraulicky a i přes značnou váhu ramen zvednutí trvalo pouze 1 minutu. Dnes už zvedací systém pohání elektřina, ale původní zařízení je možno zhlédnout v rámci prohlídky.

Jak je to s průjezdem lodí?

V době, kdy byl most postaven, měla lodní doprava jasný prim nad dopravou pozemní. Několikrát denně se stávalo, že potřebovala proplout větší loď, většinou přivážející nebo odvážející náklad, a most se musel zvednout. V průměru to bylo až sedmnáctkrát za den. Když to porovnáme s dnešní situací, most se průměrně zvedne dvakrát denně. V současné době se most zvedá především kvůli větším turistickým lodím, a proto největší frekvence zvedání je v létě a o víkendech.

Dodnes má ale průjezd lodi přednost před auty a autobusy. V minulosti byla na mostě hlídka 24 hodin denně, která sledovala, jestli se neblíží loď, jež by potřebovala proplout, aby most vyklidila. Při dnešním množství automobilové dopravy již toto není možné, a tak je potřeba loď nahlásit minimálně 24 hodin předem.

Když má loď proplouvat, semafory přepnou na červenou a auta musí čekat, zatímco v částech pro chodce se zavřou branky. Potom se ramena mostu dají do pohybu. Zvednutí mostu a proplutí je zdarma.

Čtení: Zájezdy do Londýna – srovnání a doporučení

Čtvrť červených luceren

Z lávky, která spojuje obě věže, se vám nabídne překrásný pohled

Díky konstrukci mostu bylo možné, aby pěší přešli na druhou stranu pomocí výškové lávky. Běžní lidé ale raději čekali, než se most zase otevře. Jinak totiž museli vystoupat po schopech v jedné věži, přejít lávku a sejít po schodech v druhé věži. A to se málokomu chtělo.

Oblast okolo mostu ale v 19. století neměla příliš dobrou pověst a jako své útočiště si právě výškovou lávku vybraly prostitutky a kapsáři. A tak byla lávka uzavřena a pěší měli v době zvedání mostu prostě smůlu a museli počkat. Lávka ve výšce 42 metrů je v současné době přístupná v rámci prohlídky o historii výstavby mostu.

Určitě lávku neminete, protože spojuje obě věže, a tedy i prohlídkovou trasu mostu. Třešničkou na dortu je prosklená prostřední část lávky, kde můžete krásně sledovat automobily a chodce, a když budete mít štěstí, třeba i zvedání mostu a proplutí lodě.

Faux pas s prezidentem

To, že lodě mají přednost, si na vlastní kůži vyzkoušel bývalý americký prezident Bill Clinton při jedné z návštěv Londýna. Prezidentova limuzína s doprovodem musela lehce pozměnit trasu cesty a nasměrovala si to právě přes Tower Bridge.

Prezidentův doprovod ale nenapadlo zkontrolovat časy zvedání (které jsou dohledatelné v kanceláři mostu nebo na internetu). Stejný moment pro cestu si ale vybrala plachetnice Gladys a prezident tak musel počkat. Prezidentova ochranka v tu chvíli zažívala asi nelehké momenty.

Barvy mostu

Stavba Tower Bridge trvala celých osm let

Když se na most pořádně podíváte, naleznete na jeho konstrukci modrou, bílou a červenou barvu. To jsou barvy vlajky Spojeného království, a tak se zdá být logické, že tyto barvy má most od nepaměti, není tomu ale tak.

Most získal svoje dnešní barvy teprve roku 1977. Tehdy totiž slavila královna Alžbeta II. stříbrné výročí od nástupu na trůn a most tak na její počet získal nový nátěr. Původně byla ale ocelová konstrukce čokoládově hnědá.