Ostrov Tenerife je známý tím, že je tu na malém prostoru velké množství mikroklimat. Za každým rohem vás čeká překvapení, co se týče flóry, která tu roste, výkyvů počasí i různě se měnících panoramat a dechberoucích výhledů. Tohle všechno zažijeme na vlastní kůži, protože nás čeká treking v pohoří Anaga na severu ostrova...
A nejen to, vypravíme se i na návštěvu vesničky Chinamada a nakonec si dáme piknik v jeskynním obydlí, kde se možná setkáme s místním horalem a uvědomíme si, jak se vlastně v centru Evropy a v civilizaci máme dobře a že si vůbec nemáme na co stěžovat. Tak pojďte, máme se na co těšit!
1. zastavení: tržnice, která voní i chutná
Barevný, voňavý, rušný trh v La Laguně – naše první zastávka.
Ráno se scházíme na hotelové recepci docela v hojném počtu (což mě až překvapilo, jaký je o tenhle výšlap zájem) a napjatě čekáme na to, co přijde. Minibus, který nás má vyzvednout a dopravit do bodu A, přijel přesně na čas, takže nasedáme a vyjíždíme! První zastávka je na trhu v koloniálním městečku La Laguna, což bývalo hlavní město ostrova, než tento status převzalo město Santa Cruz.
Tržnice je sice malá, ale úžasná a pro místní obyvatele historicky velice důležitá a dodnes velmi oblíbená. Hraje všemi barvami, mísí se tu všechny možné vůně nejrůznějšího koření, exotické ovoce, čerstvé ryby i maso. Místní hospodyňky tu nakupují na dnešní oběd. I naše místní průvodkyně Marina tady nakupuje, aby nám mohla později připravit piknik. My spíše okukujeme neznámé druhy ovoce a kocháme se tím mumrajem.
Můžeme koupit jen něco malého, větší nákup by se při výšlapu pronesl! Já kupuji místní sušenou specialitu a v příhodný čas uspořádám ochutnávku a vyhlásím soutěž, kdo uhodne, co to je. A samozřejmě nesmíme zapomenout využít posledního WC v civilizaci, pak už bude muset vše probíhat ryze přírodní cestou...
2. zastavení: start z Cruz del Carmen
Po krátkém intermezzu v La Laguně již míříme na poloostrov Anaga. Projíždíme pár typických místních vesniček, pak vjíždíme do přítmí vavřínového pralesa, kde se převaluje mlha a těžké mraky. Máme obavy, že se každou chvilku spustí déšť.
A za pár minut už přijíždíme do Cruz del Carmen, což je výchozí bod pro výlety v pohoří Anaga. Na parkovišti ještě ladíme formu a doplňujeme výbavu, agentura pořádající výlet je vybavená, takže kdo má zájem, může si půjčit trekové hole, větrovku, nebo dokonce trekové boty.
Čtení: Zájezdy na Kanárské ostrovy - srovnání a doporučení3. zastavení: Ach! Ta panoramata!
Příroda, hory a panoramata – to je, oč tu běží!
Jsme ve výšce asi 1 000 metrů nad mořem. Je tu celkem zima, fouká vítr a déšť je na spadnutí. Náš další průvodce Victor nás ale ujišťuje, že se to určitě změní, že půjdeme dolů do údolí a v nižších nadmořských výškách a v závětří prý bude určitě pěkně. V té chvíli mu moc nevěříme. Nebe je zatažené, nikde ani skulinka modré oblohy a o sluníčku ani nemluvě. Tohle se přece nemůže změnit!
Ale tady jsme na Kanárech, tady se počasí mění lusknutím prstu o 180°. „Takže nebojte, dobře to dopadne!“ uklidňuji celou výpravu, ale hlavně sama sebe, a z batohu tahám svetr, šálu, větrovku a uklízím sluneční brýle. Poslední přípravy a vyrážíme!
4. zastavení: ráj pro botaniky
První část trekingu vede vavřínovým pralesem po stezce, kterou dříve chodili domorodí obyvatelé dolů do města na trh prodat své výpěstky a výrobky. My si jdeme zlehka, v batohu maximálně svačinu a vodu, po cestě, která je upravená a odvodněná, takže si nemáme na co stěžovat, oni museli tuhle štreku absolvovat po bahnité stezce, s těžkým nákladem, tam i zpět, každý den, celý život…
Pro nás je to zábava, pro ně to byla každodenní nutnost. Tady si můžeme uvědomit, jak těžký život tu domorodci měli, můžeme se jim trochu přiblížit a snažit se je pochopit. Je to zajímavá exkurze i z tohoto hlediska.
5. zastavení: vavřínový prales
Vavřínový prales – ideální kulisy pro pohádku o lesních vílách a skřítcích.
Vavřínový prales je přírodní klenot. Je považován za živoucí relikvii, která pokrývala Středomoří v období třetihor a téměř vymizela v následující době ledové. Jedná se o subtropickou vegetaci, jež zahrnuje velké množství druhů stromů, které jsou díky vysoké vlhkosti a mírným teplotám celoročně stálezelené.
Dnes se s tímto typem lesa můžete setkat pouze v této oblasti, nikde jinde na světě ho nenajdete. Často tu vanou pasáty, které vytváří tzv. moře z mraků, čímž dochází ke kondenzaci vodní páry na listech stromů. Tento jev se také nazývá horizontální déšť.
A právě tohle jsme si zde vyzkoušeli na vlastní kůži. Nevíte, jestli prší, nebo jen „kape ze stromů“. Vlhkost je tu opravdu obrovská, doslova hmatatelná, takže raději nasazujeme kapuce a pláštěnky.
6. zastavení: pampelišky i Dědovy vousy
Připravte se na to, že na každém trekingu tady na ostrově vás čekají dechberoucí výhledy.
Jak postupně scházíme níž, pomalu ubývá stromů a přibývá jiné vegetace. Botanici si tu jistě přijdou na své. Obdivujeme obrovské agáve, všudypřítomné opuncie, ikonické dračince, vzácné endemické rostliny vyskytující se jen zde na Kanárských ostrovech, třeba obří pampelišku, která je tu v podobě ohromného keře, vzácný kanárský zvonek, jenž zrovna kvete, nebo vřesovec známý z našich zahrádek, který tady ale dorůstá do výšky mohutného stromu.
A tohle kvetoucí roští? Vždyť je to fuchsie! Vyzkoušíme si i to, že místní vavřín je jiný než ten, ze kterého se získává bobkový list. Zajímavý je i místní indikátor kvality ovzduší, takzvané Dědovy vousy, což je typ mechu věrně připomínající vousy starého muže a objevující se jen tam, kde je čistý vzduch.
7. zastavení: s banány na ovečky
Vavřínový les vystřídá nízká sukulentní vegetace, ubylo vlhkosti a (světe div se!) opravdu vylezlo sluníčko! To, čemu jsme na začátku výpravy nevěřili, se stalo skutečností. Postupně schováváme do batohu svetry a pláštěnky, vytahujeme sluneční brýle a litujeme, že jsme si nevzali opalovací krém. Ale kdo by si byl ráno pomyslel, že dojde k takovému obratu. Inu, zázraky se dějí!
Po cestě míjíme několik menších farem, kde místní hospodaří na malých políčkách, většinou pěstují brambory. Z každé farmy nás někdo přijde pozdravit, prohodíme pár slov, vyzvídáme, jak se jim tu na té samotě žije. Ochotně se s námi dělí o své zážitky a životní příběhy. Kdo si vzal k svačině banány, musí se podělit s místními ovečkami, které je milují a čekají na to, až je další výprava nakrmí. Jakmile začnou šustit pytlíky, celé stádo se k nám jako na povel přiřítí a žebrá. Takže kdo tudy příště půjdete, nezapomeňte vzít banán pro ovečky, budou vám vděčné!
8. zastavení: výhled jako odměna
Když jsme opustili les, otevřely se před námi nádherné výhledy na okolní hory, malé vesničky roztroušené na úbočích, hluboké strže mizející v nedohlednu a úžasně modrý oceán. Nikde ani živáčka, jen my a kanárská příroda.
Vychutnáváme si ten klid a pohodu plnými doušky! Je to opravdu úžasný zážitek. Ta námaha rozhodně stála za to, ani to nebylo tak hrozné, a těch pár kapek… Na to už jsme dávno zapomněli.
9. zastavení: piknik v jeskyni jako místní
A už nás čeká zlatý hřeb trekingu – slibovaný piknik! Došli jsme až do malé vesničky Chinamada na úbočí jednoho z kopců, kde lidé dodnes žijí v jeskyních. V jedné takové jeskyni nám Victorova žena Marina připravila občerstvení. Všechno je čerstvé, lokální produkty, vždyť to ráno před našima očima kupovala přímo na trhu, žádné polotovary ze supermarketu! Skvělá příležitost, jak ochutnat místní gastronomii.
Vyzkoušeli jsme sobrasadu, což je výborná místní specialita, něco mezi salámem a paštikou. Kdo nemá rád maso, může si dát lahodný kozí sýr s marmeládou z exotické kvajávy, to je fakt pecka! Všichni se zajímáme o to, kde se dá koupit, abychom ji mohli přivézt jako oblíbený gastro suvenýr. Další lahůdka, na které jsme si pochutnali, je almogrote, sýrová specialita pocházející ze sousedního ostrova La Gomera. Jako dezert se podává papája a sušené fíky. Vše jsme zapili místním lahodným červeným vínem. Občerstvení bylo fantastické, nálada je skvělá!
10. zastavení: rozloučení s majákem a kávou
Poslední vyhlídka. Skvělou náladu dokládá naše společné foto.
Kolem dalších jeskynních obydlí jsme došli na překrásnou vyhlídku, odkud jsme obdivovali zemědělskou vesničku Punta del Hidalgo s majákem a plantážemi papáji, hluboké rokle spadající do Atlantiku, modré nebe a ještě modřejší oceán. Než pro nás přijel autobus, stihli jsme si trochu odpočinout a dát si kávičku a pivo v místní malé hospůdce.
Nebudete tomu věřit, ale když se za námi zavřely dveře autobusu a my zajeli za první zatáčku, zatáhly se mraky, obklopila nás mlha hustá tak, že by se dala krájet, a začalo pršet. A prší celou cestu zpátky do Puerto de la Cruz. To už nám ale nevadí, my máme výlet úspěšně za sebou, sice nás bolí nohy, ale jsme šťastní, že jsme to zvládli, okouzleni kanárskou přírodou, přívětivými domorodci i vrtochy počasí.
To, že se výlet povedl, dokazují dotazy ozývající se sborově ze zadních sedadel autobusu: „A nemohli bychom jet ještě na nějaký další treking?“ Určitě mohli! Kanáry jsou prošpikované turistickými stezkami, které se nikdy neochodí a čekají jen na nás! Už teď se těším na další průzkumný výlet do přírody Kanárských ostrovů. Nechcete se přidat?
