Víte, že…
Průměrný Turek je schopen vypít denně i pět silných černých čajů, vydatně oslazených? Jako host si buďte jist, že budete pohoštěn čajem do dvaceti minut od vašeho příchodu.
Turecká kuchyně patří mezi ty nejvytříbenější na světě. Ingredience se používají zásadně čerstvé, zeleninou a ovocem pokrmy jen hýří a maso bývá velice kvalitní. Samozřejmě díky tomu, že většina obyvatel vyznává islám, nenajdete zde na jídelníčku maso vepřové.
Obecně je ale maso jednou ze základních surovin přípravy většiny pokrmů. Nejen z hlavního jídla je člověk živ, Turci mají také velice rádi polévky, většinou husté konzistence. A arabský vliv způsobil to, že se zde vyrábějí velmi sladké až přeslazené moučníky vysoké kvality.
Tradičně byste řekli, že klasický turecký pokrm je kebab. Není ale kebab jako kebab. Ten rychlý v placce, které říkáme tortila, se jmenuje dürüm, což prakticky znamená zatočený. Existuje ale spousta dalších velice chutných kebabů, které si můžete objednat v restauraci, např. adana kebap je okořeněný na arabský způsob, iskender kebap je doplněný chlebem a jogurtem.
Mezi další oblíbené masité pokrmy patří úprava izgara, což znamená prakticky to, že jakékoliv z mas (jehněčí, kůzlečí, hovězí mleté) je opečené na grilu. Výraz köfte napovídá masové kuličky a şiş dušené kousky skopového nebo hovězího masa, çöp pak kousky jehněčího nebo vnitřností.
Speciálně zaměřené restaurace
Mezi zajímavosti tureckého stravování patří, že si můžete objednat běžně jeden a půl porce, když máte velký hlad. Porce totiž nebývají tak velké, nicméně k nim ale běžně dostanete jako předkrm zeleninu nebo nejrůznější omáčky, které si namáčíte chlebem lavaş, což je nafouklá lehce stravitelná placka. Další specialitou je oddělovat druhy restaurací podle podávaných pokrmů. Běžně tedy najdete restauraci zaměřenou výhradně na přípravu masa, na přípravu polévek, na přípravu turecké verze pizzy zvané pide, která je posypaná mletým masem či posypaná sýrem. Existují také taverny meyhane, kam ženy většinou nemají přístup, jelikož se jedná o typické nalévárny, kde nečekejte nic jiného než alkohol, tradiční hudbu v podání cikánů a pokud byste chtěli něco k snědku, dají vám maximálně tzv. meze, což jsou klasické předkrmy typu zeleniny a omáček. Zajímavým podnikem je také işkembe salonu, turecké zařízení pro potulné z hospod otevřené až do 5 či 6 rána, kde se podává především dršťková polévka, která má vytáhnout hosty z kocoviny.
Tradiční jídla
Přes den se klasický Turek stravuje podobně jako my. Snídaně je obvykle vydatná, zejména v restauracích a hotelech bývá bohatá. K chlebu či toustu dostanete kromě tradičního másla a marmelády i smažená vejce, misku oliv, zeleninové misky, kousky ovoce a výborné sýry. V nabídce je spousta druhů pečiva, k tradičním patří börek, vydatné vločkové pečivo plněné sýrem nebo masem. Můžete si ho koupit i na ulici, stejně jako chlebové kolečko posypané sezamem zvané simit. Salám na snídani ale nehledejte, ten kvalitnější tzv. sucuk se podává v rodinách jen o nedělích. Jako nápoj není podávána káva, ale daleko tradičnější čaj. Na oběd si pracující občan zajde do restaurace, daleko typičtější než menu jako u nás je spíše to, že si zajdou do specializovaného podniku, kde si dají polévku, köfte nebo pide. Těstovina, která stojí za zkoušku, je mantı, plněné ravioli na středoasijský způsob, namočené v jogurtu a kořeněném oleji. Chutná je placka gözleme, která je dnes turistům běžně nabízena i na ulici. V restauracích jsou nabízeny malé porce. Nejdůležitější jídlo dne je v Turecku večeře, která je bohatá. Na rodinném stole nezůstává u jednoho chodu. Kromě polévky a hlavního jídla můžete čekat také saláty či různě upravené luštěniny. Velmi oblíbená luštěnina je např. cizrna, která se mimo jiné používá pro přípravu tradičního humusu. Po tom, co tohle všechno sníte, máte pocit, že prasknete, ale to nevadí. Odpočinete si u čaje a chvilku poté se začne podávat něco sladkého.
Čtení: Zájezdy do Turecka – srovnání a doporučeníSladký jako „turecký med“
Turecké sladkosti jsou opravdu vytříbené chuti, často připravované z ořechů a sušeného a kandovaného ovoce. Největší výběr naleznete v pastane, tedy jakési cukrárně, kde nebudete vědět, jestli si vybrat variaci pudinku, barevných moučníků nebo lepkavého zákusku. Zástupcem tradičního sladkého tureckého pokrmu je baklava. Je to jakési ořechové cukroví zalité sirupem. Pro turisty známý je ale také lokum, tradiční cukrovinka, která vypadá jako želé, které slepuje pistácie a sype se moučkovým cukrem. Zmrzlina je v Turecku k dostání téměř všude, běžná tovární, ale my doporučujeme tu pravou a nefalšovanou. Taková zmrzlina bude označena jménem maraş. Jedná se o pochoutku z kozího mléka, která ale kozou vůbec nepáchne, naopak budete překvapeni její smetanovou chutí a neuvěřitelně tuhou konzistencí, která se dá až kousat místo olizování. Navíc vám pouliční prodavači s tradiční čepičkou udělají show, která doprovází podávání této zmrzliny na obrovské špachtli, která bez nadsázky vypadá jako meč.
Turecká káva a další nápoje
Turecká káva je kapitola sama pro sebe. S tou naší zalévanou horkou vodou a nazývanou turecká, to rozhodně nemá nic společného. Příprava je mnohem složitější a delší. K ní je potřeba džezva, ve které se jemně rozemletá káva zalije studenou vodou, nechá se zavařit, lépe řečeno zpěnit a to hned několikrát. Po zpěnění by se měla vzniklá pěna dát lžičkou do šálků, které jsou velmi maličké, velikosti podobné italskému picollu. Poté se pomalu z džezvy nalévá káva, jejíž logr zůstává na dně džezvy. Turci jsou zvyklí pít ji sladkou, takže již do džezvy přidávají dost cukru. V klasických čajovnách si ji však můžete objednat i bez cukru nebo jen mírně slazenou. Mléko do pravé turecké kávy nepatří.
Pití čaje je asi nejoblíbenější kratochvílí všech obyvatel této země. Čaj se pěstuje na pobřeží Černého moře a je považován za národní nápoj. Je nezbytným doprovodem společenských i rodinných setkání, doprovází projednávání obchodů i odpočinek po jídle. Podávání a vaření čaje je také zvláštní. Konvice je dvoudílná, ve spodní části se vaří voda, ve vrchní menší části je výluh čaje zalitý vodou. Při podávání se do kónických průhledných skleniček ve tvaru tulipánu, což je mimochodem rostlina pocházející z Turecka, nalije část výluhu a zbytek se dolije horkou vodou. Množství záleží na tom, jak chcete mít čaj silný. K čaji se podává kostkový cukr.
K dalším tradičním nápojům patří bylinkové čaje, nejzvláštnější je ostrovní čaj ada çay, který je podobný odvaru z pelyňku. V zimních měsících je výborným zpestřením salep, což je mléčný krupicový nápoj, jehož základem jsou hlízy divoké orchideje. Obdobou našeho podmáslí je ayran, slaný jogurtový nápoj podávaný vychlazený hlavně k masům köfte. V letních měsících jsou výborné čerstvé džusy z pomerančů nebo granátového jablka. Voda na zředění někdy velmi hustých džusů je vhodná především balená. Pivo a víno, navzdory islámským zásahům a omezením v podobě vysoké daně na alkoholické nápoje, se dá sehnat v obchodech i restauracích. Piva, turecky bira, dvou základních značek, Efes a Tuborg, jsou ležákového typu a nejsou špatná. Víno, şarap, z oblastí západní Anatólie a Kappadokie, eufratské nížiny, Thrákie a pobřeží Egejského moře, je kvalitní a chutné.
Národním alkoholickým nápojem nakonec je aperitiv rakı, což je vlastně anýzovka podobná francouzskému pastisu či řeckému ouzu. Nejznámější a nejlepší je značka Yeni Rakı destilovaná v sudech od sherry. Podává se s vodou, která zmléční po smíchání její barvu.
