Turín: majestátní královské město, ze kterého vyjel Fiat a kde to žije fotbalem

Turín, šarmantní a pokroková severoitalská metropole, někdejší sídlo savojských králů, první hlavní město sjednocené Itálie, kolébka italské kinematografie i automobilů Fiat. A také magické město plné typických podloubí, obklopené majestátní korunou alpských velikánů. Právě v Turíně má svůj domovský stadion italský prvoligový fotbalový klub Juventus i jeden z největších a nejvýznamnějších italských deníků, La Stampa. Dominantou i symbolem města je vysoká věž Mole Antonelliana, která se dostala i na italské euromince. Univerzitní město kromě toho proslavila i výborná čokoláda. Vítejte v Turíně!

Piemontská milionová metropole Turín je se svými širokými elegantními bulváry podobá Paříži, ostatně k hranicím s Francií je to z Turína blíž než do další severoitalské metropole, Milána, vzdáleného přibližně 150 km. Z Francie pochází i savojská dynastie, jejíž působení právě v Turíně vtisklo městu královský ráz. Když se Itálie v roce 1760 sjednotila, stal se Turín na určitou dobu i hlavním městem země.

Působí velmi kultivovaně a není se čemu divit – současné město charakterizují dlouhé rovné bulváry a ulice, které byly předem dobře promyšlené a navržené. V centru jsou lemovány typickými podloubími v délce téměř 20 km. S nápadem přišel král Viktor Emanuel I. na začátku 17. století, aby mohl po tehdejší metropoli pohodlně korzovat i za špatného počasí. Většinu historického centra tvoří barokní paláce, tu a tam je střídají secesní sídla úspěšných podnikatelů a také pasáže s nákupními galeriemi.

Panoramatickým výtahem až do nebes...

Mole Antonelliana je symbolem Turína

Symbol města – věž Mole Antonelliana – byla v době svého dokončení v roce 1897 nejvyšší zděnou budovou v Itálii, což se podařilo díky speciální nové technologii. Té se začalo říkat antonelliovská – právě podle jejího stavitele. Původně to měla být synagoga, s jejíž stavbou začal Alessandro Antonelli v roce 1863. Po šesti letech ovšem došly peníze a stavba byla pozastavena až do doby, kdy se práce po deseti letech ujalo město a věž dokončilo. Neoklasicistní budova s neogotickou inspirací jako by předjímala pozdější éru italských mrakodrapů. Mole Antonelliana zdobí nejen město, ale i italské dvoucentové mince.

Dalším trhákem je i jedinečný prosklený panoramatický výtah, který návštěvníky za velmi krátkou dobu vyveze do nejvyššího místa budovy, odkud se najednou otevře dechberoucí výhled na celé město i na často zasněžené alpské vrcholky, které město na dohled lemují.

Turín a italská kinematografie

Muzeum kinematografie viděné z panoramatického výtahu

Od roku 2000 věž hostí také národní kinematografické muzeum (Museo nazionale del cinema). Expozice stoupá do výšky kolem vnitřní stěny budovy, částečně je vidět i z povzdálí během jízdy výtahem. Muzeum je velmi působivé a jeho návštěvu si užijí nejen milovníci italské kinematografie. Kromě fotografií slavných filmových osobností je tu k obdivování i filmařská technika, scénáře, včetně originálů (jako třeba k filmu Psycho od Hitchcocka), filmové klapky, nábytek z někdejších kinosálů i mnoho dalšího. Muzeum do těchto lukrativních prostor přesídlilo z Palazzo Chiablese, který je součástí královského paláce a kde sídlilo od roku 1956.

Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení

Když tu savojští králové psali dějiny…

Královská zbrojnice – Armeria Reale

Srdcem historického Turína je náměstí Piazza Castello, kde od počátku 17. století začal vznikat komplex vévodského a později královského paláce – Palazzo Reale, hlavní centrum někdejší moci. Komplex vznikl v někdejší okrajové části města poblíž římské brány Porta decumana, nacházející se na východním konci městské tepny „decumanus maximus“, ze které se později stala ulice Via Dora Grossa, pojmenovaná podle odvodného kanálu na splašky, který jejím středem procházel (v piemontském dialektu doira = tok vody). Po sjednocení Itálie byla ulice na počest jejího sjednotitele pojmenovaná Via Garibaldi.

Královský palác byl sídlem savojského dvora. Stavitelé byli vybíráni mezi nejrenomovanějšími dobovými architekty. Dnešní návštěvníci mohou v jeho interiéru obdivovat vzácný mobiliář i výzdobu sálů. Velmi působivý je například někdejší elegantní taneční sál. V komplexu se nachází dvorní divadlo i královská knihovna, jejímž architektem byl dvorní architekt Pelagio Pelagi. Ukrývá mimo jiné vzácné sbírky náčrtů Leonarda da Vinciho, vystavované při speciálních příležitostech. Velmi vyhledávaná a oceňovaná je zdejší královská zbrojnice (Armeria Reale), ve které byly zbraně sbírány a vystavovány už od roku 1837 na pokyn Carla Alberta Savojského. Už od samého počátku byla sbírka zpřístupněna zvědavým očím veřejnosti a je jednou z nejvýznamnějších sbírek svého druhu v Evropě. Nejvíce zbraní pochází z dílen v Turínu a v Janově.

Královská zbrojnice byla v minulosti průběžně rozšiřována, byl k ní připojen i prostor někdejšího tanečního sálu, o jehož rekonstrukci se postaral opět architekt Pelagi. Sál má lodžii vedoucí přímo nad náměstí Piazza Castello. Právě odsud 23. března 1848 král Karel Albert Savojský vyhlásil začátek války za nezávislost.

Milovníci umění by měli zavítat do zdejšího muzea antického umění Museo civico d’Arte Antica a také do významné Galleria Sabauda, kde jsou vystaveny obrazy piemontských mistrů, stejně tak jako například Stigmatizace svatého Františka Jana van Eycka či Rembrandtův Portrét starého muže. Naproti královskému paláci stojí jeden z mnoha zajímavých městských paláců – Palazzo Madama, který byl rezidencí Kristýny Francouzské, sestry Ludvíka XIII., a právě této „madam“ vděčí za své jméno.

Mussoliniho prst i církevní památky

Tore Littoria neboli „Musoliniho prst“ přímo naproti královskému paláci

Na Piazza Castello vaši pozornost bezpochyby upoutá Torre Littoria, nechvalně proslulá výšková budova známá jako „Mussoliniho prst“. Když si budovu diktátor nechal postavit, přál si, aby byla vyšší než Mole Antonelliana. Rekord ale nepadl.

Jedním z nejproslulejších městských náměstí je Piazza San Carlo, v jehož středu hrdě stojí jezdecká socha Emanuela Filiberta Savojského, jak zastrkává meč do pochvy po bitvě u San Quintina. Náměstí je jakýmsi městským palácem a je dějištěm nejrůznějších manifestací.

Z Turína dýchá královský majestát a nachází se tu celá řada kostelů. V místním dómu, který stojí hned vedle komplexu královského paláce, jsou hrobky významných místních občanů. Velmi působivý je výstup do zvonice (Campanile di S. Andrea), odkud se naskýtá pěkný výhled na královský Turín.  K dómu náleží i kaple Cappella della Sindone, do které měli dvořané přístup přímo z královského paláce. Slavné i kontroverzní „Turínské plátno“, do kterého údajně zabalili Ježíše Krista po sejmutí z kříže, v dómu ovšem běžně nenajdete, vystavuje se jen výjimečně. Kostel sv. Vavřince (San Lorenzo) postavil Guarino Guarini, za což byl odměněn postem dvorního architekta a matematika Karla Emanuela II.

Opačnému břehu řeky Pád, nejdelší italské řeky, dominuje kostel Chiesa della Gran Madre di Dio, inspirovaný římským Pantheonem, a kostel Chiesa di Santa Maria del Monte, který je postaven na Kapucínském kopci. Také tu můžete na kopci navštívit vilku Villa della Regina, venkovské sídlo určené k odpočinku, ke kterému patří i pěkné zahrady a „kardinálova“ vinice. I odsud budete mít Turín jako na dlani. Trochu dál od města, ovšem pořád na dohled, se nachází bazilika Superga, kde v roce 1949 přišlo o život téměř celé turínské fotbalové mužstvo při návratu z utkání po nárazu letadla do její zdi.

Fotbalová metropole

Turín je domovským městem prvoligového fotbalového klubu Juventus

Pořád čekáte na další turínská esa? Jsou tu. Stadion prvoligového fotbalového klubu Juventus – Juventus Stadium – tu byl otevřen v roce 2011. Vejde se do něj 41 000 diváků a v době, kdy vznikl, byl jedním z prvních velkých stadionů přímo vlastněných klubem, který na něm hraje. O tom, že nejznámějším Čechem je v Turíně Pavel Nedvěd, netřeba diskutovat.

A u sportu zůstaneme. V roce 2006 se v Turíně konaly zimní olympijské hry, které zhodnotily spojení města s nedalekými alpskými vrcholy.

Fiatem z Turína až na konec světa

Z Turína pochází legendární Fiat

Dalším turínským esem je bezpochyby Fiat, jedna z mnoha průmyslových společností, která tu sídlí. Automobilka spojená především se jménem Agnelli tu byla založena v roce 1899 a Turín má v názvu – ten totiž vznikl z počátečních písmen názvu la Fabbrica Italiana Automobili Torino.

V Turíně lze navštívit automobilové muzeum, stejně tak jako muzeum hor. V roce 1863 se piemotnská metropole stala prvním městem v Itálii, kde bylo otevřeno muzeum moderního umění, jehož dědicem je současná prestižní Galleria civica d’arte moderna e contemporanea.

Sladká tečka na závěr

Gianduiotto – typický čokoládový bonbon vyráběný v Turínu

A nebyla by to návštěva Turína, kdybyste neochutnali gianduiotto, typické čokoládové bonbony, které se tu vyrábějí. Milovníci čokolády by si návštěvu města měli naplánovat na dobu, kdy se tu koná vyhledávaný festival čokolády.