Tallin patří k nejmalebnějším a nejzachovalejším středověkým městům v Evropě. Jeho staré město – Vanalinn – si díky téměř nedotčeným stavbám z 13. až 16. století vysloužilo zápis na seznam UNESCO. Právě v tomto období byl Tallin významným hanzovním městem.
Hanzovní liga, zkráceně Hanza, je označení pro svazek německých a dalších partnerských obchodních měst v zemích Baltského a Severního moře, které mezi sebou na přelomu středověku a novověku dálkově obchodovaly a po více než 400 let výrazně ovlivňovaly hospodářský i politický vývoj v Evropě.
Tallin pod křídly Hanzy prosperoval až do 16. století, kdy svazek začal ztrácet svou moc. A protože byl odjakživa důležitou spojnicí mezi Ruskem a západní Evropou, často se o jeho území vedly líté boje. Staré město ale do velké míry všechny nepokoje ustálo a dnes se můžeme kochat jeho architekturou, na které jsou patrné vlivy dánské, německé, švédské i ruské nadvlády.
Vanalinn má dvě hlavní části: hradní vrch Toompea, který je sídlem estonského parlamentu a nabízí suverénně nejhezčí výhledy do okolí, a na jeho úpatí pulzující dolní město, kde každá ulice, dům i zákoutí vypráví svůj vlastní příběh. Pojďme si ukázat ty největší poklady za mohutnými zdmi tallinského opevnění.
1. Hradní vrch Toompea
Estonsko je jedna velká placka. Jeho nejvyšší vrchol, kopec Suur Munamägi, dosahuje pouhých 318 metrů nad mořem, což je zhruba tolik, jako ostravská halda Ema nebo pražský Petřín. Příležitosti k vyhlídkám jsou proto docela vzácné. Jednu z nich nabízí hradní vrch Toompea, odkud budete mít jinak rovinatý Tallin jako na dlani.
Podle lidových pověstí je Toompea mohylou nad hrobem bájného Kaleva, úplně prvního vládce Estonska. Jeho synem byl velikán Kalevipoeg, ústřední hrdina stejnojmenného národního eposu, který vyšel v polovině 19. století během estonského národního obrození.
Dominantou návrší Toompea je stejnojmenný hrad. Jeho základy položili Dánové, když v roce 1219 dobyli Tallin (odtud také pochází název Tallin, v překladu „Dánská pevnost“), a o několik let později připadl do rukou rytířům Livonského řádu. Z těchto dob se dochovaly tři ze čtyř věží. Hrad měnil svou podobu podle toho, kdo zemi zrovna vládl. Současnou barokní fasádu dostal v druhé polovině 18. století a dnes zde sídlí estonský parlament.
2. Chrám svatého Alexandra Něvského
Chrám svatého Alexandra Něvského
Chrám svatého Alexandra Něvského stojí na náměstí Lossi plats, přímo naproti hradu Toompea. Byl postaven v tradičním moskevském stylu v letech 1894 až 1900, kdy země navzdory obrozeneckým snahám stále patřila pod Ruskou říši. Když pak Estonci v roce 1918 vyhlásili samostatnou republiku, osud největší pravoslavné katedrály v Tallinu byl velmi nahnutý. Mluvilo se o její demolici, vzhledem k vysokým nákladům a snaze ortodoxních kněží k ní ale nakonec nedošlo.
Chrám zdobí pět cibulovitých kopulí se zlacenými kříži a ve zvonicích visí celkem 11 zvonů, z nichž největší váží úctyhodných 15 tun. Je tak nejen nepřehlédnutelný, ale také nepřeslechnutelný.
Čtení: Zájezdy do Pobaltí – srovnání a doporučení3. Katedrála Panny Marie
Další památkou na návrší Toompea je gotická katedrála Panny Marie (Toomkirik), která je pravděpodobně nejstarším kostelem v Estonsku. Původní dřevěný kostel stál na tomto místě už v roce 1219 a stavba kamenné katedrály byla dokončena v roce 1240. Ve 14. století pak prošla rekonstrukcí a rozšířením do dnešní podoby. Návštěvníci mohou vystoupat na vrchol 69metrové barokní zvonice a pokochat se výhledy na město.
Původně římskokatolická katedrála se v roce 1561 stala luteránskou a nyní je sídlem arcibiskupa Estonské evangelické luteránské církve, ke které se hlásí asi 180 tisíc Estonců. Mnohými je považována za nejdůležitější kostel v zemi.
4. Unikátní městské hradby
Tallinské hradby byly svého času největším opevněním v severní Evropě. Jejich nejstarší části pocházejí z poloviny 13. století a je fascinující, že v takovém rozsahu přečkaly veškeré nepokoje – dodnes totiž obepínají většinu Vanalinnu. Z původní 2,4 km dlouhé zdi a 46 obranných věží se ve víceméně původním stavu zachovalo úctyhodných 1,9 km opevnění, 26 věží (z nichž každá má své jméno) a 4 vstupní brány.
Hlavní vstup do města vede skrze bránu Viru, kterou zdobí přilehlé květinové trhy. Ti, kteří přijížděli po moři, zase procházeli Velkou mořskou bránou v severní části opevnění. Hned vedle ní stojí Tlustá Markéta, nejmohutnější ze všech tallinských věží, v níž dnes najdete Estonské námořní muzeum.
5. Kiek in de Kök
Kiek in de Kök je masivní dělostřelecká věž z 15. století. S výškou 38 metrů je nejvyšší věží celého opevnění. Název Kiek in de Kök můžeme přeložit jako „Nakoukni do kuchyně“ – z věže totiž bylo krásně vidět do okolních domácností.
Dnes uvnitř sídlí vojenské muzeum, které se věnuje zejména válečné historii městských hradeb. Součástí prohlídky je i procházka po hradbách nebo prohlídka středověkých podzemních chodeb, které vedou pod celým Vanalinnem.
6. Radniční náměstí
Radniční náměstí (Raekoja plats) je středobodem dolního města. V jeho čele stojí radnice, která v roce 2022 oslavila krásné 700. výročí. Kuriozitou je radniční lékárna (Raeapteek), která funguje minimálně od roku 1422, a je tak nejstarší lékárnou v Evropě. V červenci se na náměstí konají Středověké dny, během kterých se Vanalinn na 4 dny promění zpět ve vzkvétající hanzovní město.
7. Pasáž a kostel svaté Kateřiny
Pro zdaleka nejuvěřitelnější středověké fotky je potřeba vyrazit do Pasáže svaté Kateřiny (Katariina Käik). Hledání téhle malebné uličky ve spleti vanalinnských ulic asi potrápí váš orientační smysl. Výborná káva nebo suvenýry od místních umělců však za tu trochu námahy rozhodně stojí.
Pasáž vede podél kostela sv. Kateřiny, jedné z nejstarších budov v Tallinu, ve které až do velkého požáru v 16. století sídlil dominikánský klášter. Ruiny gotického kostela následně našly využití třeba jako skladiště, sýpka, autoservis nebo filmové studio. Dnes se ve stylových prostorách s výbornou akustikou konají kulturní akce. V podzemí se dochovaly hrobky řady významných Estonců.
8. Kostel svatého Olafa
Nejvyšší tallinský kostel měří úctyhodných 124 metrů. V 16. století to údajně bylo až 159 metrů a po dlouhou dobu patřil k nejvyšším budovám na světě. V kostele, který nese jméno svatořečeného norského krále Olafa II., se scházela místní skandinávská komunita. Jeho vysoká špičatá věž měla sloužit jako orientační bod pro mořeplavce.
Tenhle velikán neměl zrovna jednoduchý osud – asi desetkrát do něj udeřil blesk, přičemž kostel několikrát kompletně vyhořel. Na vyhlídkový ochoz věže je potřeba vystoupat asi po 230 schodech. Sovětská KGB věž využívala jako rádiový vysílač a pozorovatelnu. Více o této temné kapitole estonské minulosti se můžete dozvědět v nedalekém muzeu KGB.
