Zatímco zbytek křesťanského světa slaví Vánoce 24. nebo případně 25. prosince, Rusové a pravoslavní obecně si vánoční oslavy nechávají až na 7. ledna. Proč mají Vánoce posunuté na dobu, kdy my už slavíme Tři krále? A proč si dárky většina Rusů dává už na Silvestra a štědrovečerní hostinu vlastně spojí s novoroční?
Otázek se nabízí spousta. Třeba i o tom, jak se slavily Vánoce na carském dvoře. Oproti západnímu světu a Americe jsou oslavy vánočních svátků u nás i v Rusku dodnes spíše o rodině, přátelích a setkávání se než o komerci a dárcích.
Obecně se ví, že v Rusku dárky nosí děda Mráz spolu se svojí dcerkou Sněhurkou. Ale víte, kde tihle dva bydlí? I na to si na následujících řádcích odpovíme.
Proč jsou ruské Vánoce až v lednu?
Rusové slaví Vánoce až v lednu
Vysvětlení je v rozdílných kalendářích. I když dnes má Rusko i zbytek Evropy kalendář stejný, vždycky tomu tak nebylo. Za cara se Rusové řídili podle staršího juliánského kalendáře, který tou dobou jinde už neplatil a oproti novějšímu, gregoriánskému, který používali ve zbytku Evropy, byl 2 týdny pozadu.
Po Velké říjnové socialistické revoluci a pádu carské monarchie bolševici přijali gregoriánský kalendář, ale církev se rozhodla řídit se podle starého, juliánského, kterým se řídí doposud. Proto i v Rusku oslavují narození Krista 24. prosince, ale jelikož se jedná o čistě náboženský svátek a církev se řídí podle starého kalendáře, který je o dva týdny pozadu, tak datum připadá na 7. ledna.
Protože ale náboženské svátky a jejich slavení nebyly v době Sovětského svazu příliš podporovány, rodiny si zvykly slavit Vánoce o něco dříve a tyto oslavy spojily s oslavami novoročními. Trvalo to dokonce až do roku 1935, kdy poprvé bylo slavení Vánoc (jako sekulárního, nenáboženského, svátku) povoleno a opět bylo možné zdobit stromeček a péct vánoční pečivo.
Dodnes ale přetrval ve většině rodin zvyk, že oslavy, dárečky, hostina, návštěvy a další věci spojené s rodinným prožíváním svátků se dějí na Silvestra. Lednové Vánoce jsou spíše svátkem náboženským.
Čtení na podobné témaSilvestr v Rusku: romantická zimní pohádka, hektolitry vodky a gastronomický speciál v jednomPřečíst
Vánoční prázdniny trvají tedy od 1. 1. až do 8. 1., kdy Rusové chodí na návštěvy, hodují, případně navštěvují chrámy. Tou dobou je také většinou dost omezená otevírací doba obchodů.
Vánoční stromeček
První vánoční stromeček nechal v Rusku postavit Petr Veliký
Tak jako my jsou Rusové zvyklí na Vánoce zdobit stromeček, jolku. Říká se, že první vánoční stromeček donesl domů Martin Luther v Německu v 16. století, aby potěšil svoji nemocnou manželku. Postupně se tato tradice šířila po celé Evropě. První vánoční stromeček v Rusku nechal postavit kdo jiný než Petr Veliký.
Novým zákonem přesunul slavení nového roku na 1. leden namísto původního 1. září. Po Petrově smrti se však na čas se zdobením stromků přestalo. Zdobily se slavnostně pouze krčmy, kde se prodával alkohol. V průběhu 19. století se ale zdobení vánočních stromků stává velmi moderní hlavně díky vlivům z Německa.
První veřejný vánoční strom je postavený v Petrohradu za vlády cara Mikuláše I. A postupně se tato tradice rozšiřuje i do domácností. Stromky se zdobily především perníčky, slámou s látkovými ozdobami, i když v panovnických a šlechtických rodinách to byly ozdoby honosnější. První skleněná vánoční ozdoba byla vyfouknuta už v 16. století v dnešním Německu.
Kdo nosí v Rusku dárky?
Děda Mráz a jeho pomocnice Sněhurka
Američané mají svého Santa Clause, my máme Ježíška a Rusové mají dědu Mráze nebo také Mrazíka, kterého všichni známe ze stejnojmenné pohádky. Veselý a rozšafný dědeček s dlouhým bílým vousem, oděný do stříbrem vyšívaneho kožichu, s kožešinovou čepicí a rukavicemi.
V ruce drží hůl mrazilku, se kterou nejen kouzlí ornamenty z mrazu, ale i trestá hříšníky a odměňuje ty, kteří si to zaslouží. Odkud se ale vzal, kde bydlí a kdo mu pomáhá? Děda Mráz se jako symbol zimy objevuje v ruském folklóru už od nepaměti. V minulosti byli lidé v mnohem větší míře ovlivňováni přírodními jevy a střídáním ročních období.
Právě děda Mráz byl symbolem odpočinku pro pole i pro rolníky, ale také symbol bohatství a hojnosti – zásob, které si lidé na dlouhou zimu připravili. Ptáte se kam poslat dopis pro dědu Mráze? Jeho bydliště je město Veliki Ustjug ve Vologdské oblasti, kde se 18. 11. tradičně slaví i jeho narozeniny, na které přijede i baba Jaga nebo náš český Mikuláš. Protože rozvozit dárky po celé širé ruské zemi není jen tak, má i svoji pomocnici.
Tou je Sněhurka. Někde se uvádí, že je to jeho dcerka, někde vnučka. Sněhurka jej neprovází dlouho. Jeho společnicí se stala až ve 30. letech, kdy bylo v Sovětském svazu znovu povoleno slavit Vánoce. Inspirací byla divadelní hra Ostrovského na motivy lidových pohádek a také opera Rimského-Korsakova. Sněhurka má několik bydlišť, město Kostroma, Abramcevo nebo Ščelykovo.
Vánoční tradice
Rusové jsou velmi pověrčiví, a proto není divu, že i k Vánocům se váže několik pověr a tradic. Ty většinou pochází ještě z dob, kdy neexistoval ani juliánský, ani gregoriánský kalendář, dokonce ještě z doby před přijetím křesťanství. Tehdy to byly oslavy spojené se zimním slunovratem. Tato nejdelší noc v roce byla považována za magickou. Lidé se snažili věštit budoucnost ohledně úrody, lásky, bohatství a dalších věcí.
Existovaly také pranostiky jako: Pokud bude na Štědrý večer sněhová bouře, na jaře brzy začne pučet listí na stromech a bude hodně medu… nebo Teplé Vánoce, studené jaro… a další.
Vánoční bohoslužba v pravoslavných kostelích trvá celou noc, od večera 6. ledna do rána následujícího dne. Poté se jde domů, kde je připravena slavnostní hostina, přicházejí hosté a koledníci. Součástí hostiny může být kutija, bliny a po 40denním půstu už i maso. Přes noc se zbytky nechají na stole, aby mohli hodovat i duchové a předci, o kterých se věří, že právě v tuto noc jsou živým blízko.
Období mezi 7. lednem (Рождество Христово) až 19. lednem, což je svátek Zjevení Páně, nebo také to, co známe jako Slavnost tří králů (Богоявление), se říká Svjatki. Je to doba veselí, lidových zábav a maškarád. Dodnes se mladí lidé hlavně na vesnicích a menších městech převlékají za maškary a chodí na koledu.
Je to období hojnosti, kdy by hospodyňka měla vždy mít nachystané něco k snědku pro návštěvu nebo koledníky. 19. ledna na slavnost Zjevení Páně neboli epifanie vznikla tradice ponoření se do vysekané díry v ledu, po vzoru křestu Ježíše Krista v řece Jordán. V tomto období bývají tradičně také největší mrazy, říká se jim крещенские морозы.
Tradiční vánoční pokrmy
Pravoslavní se připravují na vánoční svátky čtyřicetidenním půstem, který začíná na svátek sv. Filipa, proto se mu také někdy říká filipský půst, v průběhu kterého se mají modlit a rozjímat. Věřící v tu dobu nesmí konzumovat maso, mléko, vajíčka, sýry a samozřejmě alkohol.
Vrcholem půstu byla potom slavnostní vánoční hostina, kde hlavně v dobách minulých nesměl chybět pokrm „kutija“. Ten se skládal z pšenice, medu, sušeného ovoce, máku a oříšků. V dobách nepostních se mohlo přidat i máslo a smetana. Dodnes se kutija připravuje v některých nábožensky založených rodinách.
Další pochutina, při které se Rusům okamžitě vybaví Vánoce, jsou perníčky, rusky пряники (pryaniki) nebo zdrobněle прянички (pryanychky). Za carských časů se nejen že jedly, ale také se jimi zdobil vánoční stromeček, spolu s dalšími ozdobami ze slámy a látky. Perníky se samozřejmě i jedly, ale bylo to velmi sváteční a vzácné jídlo – bylo na ně potřeba spousta medu, koření a vajec, které byly drahé.
Vánoce v carské rodině
Děti dostávaly například sušené ovoce
Tradice darování dárků pod vánočním stromečkem se po Evropě začala šířit ve 2. polovině 19. století. Tento zvyk měl vzniknout v Prusku a v oblasti dnešního Německa, odkud pocházela manželka cara Mikuláše I. Alexandra Fjodorovna a vánoční dárky jí připomínaly její domovinu a dětství. I tehdejší vánoční oslavy v mnohém připomínaly naše oslavy Vánoc.
Carská rodina se sešla 24. 12. po mši a po slavnostní večeři v rodinném kruhu u ozdobeného vánočního stromku, v blízkosti něhož stál stůl se zabalenými dárky. Vánoční oslava probíhala buď v Koncertním, nebo Zlatém sále Zimního paláce.
Car Alexandr III. preferoval palác Gatčina a jeho syn, poslední car, Mikuláš II. zase Alexandrinský palác v Carském selu. Tuto tradici darování dárků v západní Evropě zavedla zase anglická královna Viktorie, jejíž matka také pocházela z oblasti dnešního Německa.
Děti v carské rodině nakupovaly drobnosti pro své rodiče, sourozence a blízké služebnictvo za ušetřené kapesné, případně něco vlastnoručně vyrobily. Samy dostávaly například krabičku čokoládových bonbonů nebo sušené ovoce.
Oblíbeným darem byly také hudební nástroje. Car nezapomínal ani na služebnictvo a chudé děti. Za cara Alexandra III. se každoroční slavnost v Carském selu pro místní chudé stala tradicí.
