Velika Planina: náročný výšlap s výhledem, který stojí za to

Velika Planina, někdy přezdívaná jako Velká vysočina, ční do výšky 1 666 metrů nad mořem. Pro Slovince to není žádný velikán, Triglav, nejvyšší hora Slovinska, měří 2 864 metrů. Velika Planina leží v Kamnických Alpách a je oblíbeným cílem sportovně založených turistů, v zimě tu lyžují, v létě se „promenádují“ po stezkách. Jenže zdolat ji není jen tak.

V květnu minulého roku jsem se i já, zarytá odpůrkyně horské turistiky, nechala přemluvit k výšlapu. Raději jsem předem nepátrala po tom, co mě čeká. Vydala jsem se v doprovodu kamarádů-nadšenců, kteří mě v kritických chvílích podporovali.

Vzhůru na vrchol

Pod vrchol nás naštěstí dovezl autobus. Stále plná energie vyrážím na hiking. Mírné stoupání po kopci naznačuje, že to přece nebude tak hrozné, jak jsem si malovala ve svých černých představách. Asi po půlhodince měním názor, rudá v obličeji, s potem stékajícím po zádech, se doslova drápu po strmých stezkách nahoru, krůček po krůčku.

Po prvním náročném stoupání přichází zase klídek a pohodička. Začíná foukat vítr, který mi osuší mokré čelo. Rozhlédnu se kolem a mám dojem, že už jsem tam. Pár salaší, hezký výhled, pasoucí se krávy. (Je to taky jedna z oblastí Slovinska, kde začali lidé s velkochovem skotu.)

Stoupáme výš. Nám méně zdatným doporučuji, obklopit se zdatnými. Jednak se budou smát vašemu funění, což vás motivuje k tomu, že to dáte. Když oni, tak i vy! A pak vás také rozptýlí od věčného nadávání.

Úspěšně zvládnutý výšlap na Velikou Planinu

Malé domky pastevců

Výhled na všechny okolní vrcholy

Výšlap na Velikou Planinu

Po cestě potkáte krávy

Více fotek

Čím se nacházíme výše, tím víc vítr nabírá na síle, není se kam schovat, stromů je jen pár. Velika Planina byla v minulosti hustě zalesněná, dnes to připomínají jen shluky stromů.

Čarodějnické klobouky

Útočiště nám poskytuje jen pár dřevěných obydlí, které připomínají čarodějnické klobouky. Jsou to malé domky pastevců, jejich střechy sahají skoro až k zemi. K vidění jsou nejvíce v malých osadách, kromě osady Velika Planina i Mali Planina nebo Tiha Dolina.

Kolem salaší vedou turistické cesty. Po cestě se můžete osvěžit čerstvým mlékem nebo i sýrem. Nic si nedávám. Předpokládám, že ještě chvíli pošlapu.

Mise splněna – jsme na vrcholu

Jakmile se dostanete přes strmá stoupání, rozprostřou se před vámi už mírnější stezky. Všechno působí svěže a mě napadá: „doslova rozlehlá travnatá plocha“. Cesta na vrchol už není takové peklo. Na místě se všichni rozutečeme do všech stran a fotíme a fotíme. Přestože pořádně fouká, výhled je parádní. Po litrech potu a bolesti svalů přichází úleva a pocit nadšení. Je tady tak krásně…

Hřejivý pocit vítězství

Na zpáteční cestě, já pyšná, že jsem to zvládla, se zastavujeme v 1 534 metrech v horské chatě Domžalski dom. Nadšeně kupuju pohled a razítkuju (důkaz se vždycky hodí) a světe div se – opravdová zelňačka. Promrzlí a ošlehaní studeným větrem vše splachujeme horkým čajem. A já si říkám, že to za tu dřinu stálo, odměnou mi byl přenádherný výhled a hřejivý pocit zadostiučinění. Na pot a touhu umřít v půli cesty si už nepamatuju.

Cestu nepodceňujte

Cesta na Velikou Planinu je opravdu náročná, je potřeba trocha kondice. Samozřejmostí je vhodné obutí, na kamenitých stezkách vám snadno sklouzne noha. Cesta na vrchol trvá zhruba tři hodiny.

Jde to i jinak

Pokud jste na tom jako já a horské turistice nijak zvlášť neholdujete, nezoufejte. I vy si můžete prohlédnout čarodějnické klobouky a užít si výhled a přírodu. Nahoru do 1 407 metrů vede lanovka. Dále do nejvyššího místa – Gradišče 1 666 metrů – vás vyveze další lanovka, tentokrát sedačková.