Mladý, hrdý, zlatovlasý Apollón se stříbrným lukem a zlatými šípy v toulci se vznášel vysoko na azurovém nebi a spěchal tam, kde žil hrozný, z temnoty zrozený drak Pythón. Chtěl se mu pomstít za všechny útlaky, kterých se dopustil na Apollónově matce Létó.
Strašlivý drak, jehož tělo bylo potaženo tisíci šupinami, se začal plazit ze svého úkrytu, všude po sobě zanechával spoušť a už už se chystal mladého lukostřelce pohltit do své obrovské tlamy. V tu chvíli však ve vzduchu zacinkal zvuk tětivy a neomylné šípy dopadaly jeden za druhým na Pythóna až jej usmrtily.
Apollón si pak na moři vyhlédl krétskou loď, kterou v podobě delfína dovedl až na místo boje a z námořníků se stali jeho první kněží.
Takto je popisován počátek delfské věštírny, která je zasvěcena právě bohu Apollónovi. Historicky je skutečně dokázáno, že ještě před Apollónem zde byla hlavní autoritou bohyně země Gaia. Právě její svatyni zde hlídal drak Pythón a božskou vůli zde zprostředkovávala věštkyně Sybila.
Poté, co byl matriarchát nahrazen patriarchátem, i patronát nad delfskou věštírnou přešel do rukou mužského božstva, boha Apollóna. Avšak to nejdůležitější, co dělalo Delfy Delfami, byla stále žena.
Kdo?
Delfská Pýthie byla mladá, krásná dívka s dlouhými vlasy svázanými do uzlu a oděná v bílém šatu. Alespoň zpočátku. Přesněji do doby, než se do jedné z věštkyň zamiloval mladík Echekrates a unesl ji. Po této aféře se již Pýthií nesměla stát mladá panna, ale zpravidla jí bývala určena žena z vesnice pod věštírnou, která již měla rodinu a bylo jí přes padesát let.
Nadále však bývala oblečená do bílé barvy, na připomínku původních panenských věštkyň. Zajímavé je, že Pýthie byla vždycky zobrazována jako krásná, mladá panna a nikdy ne jako starší žena.
Kdy?
V raných dobách delfské věštírny dávala Pýthie odpovědi na otázky pouze jeden den v roce, vždy sedmý den delfského měsíce Bysios (dnešní přelom února a března), který byl považován za nástup jara a zároveň za den Apollónových narozenin. S nárůstem věhlasu věštírny se věštilo sedmý den každého měsíce kromě tří zimních.
Čtení: Zájezdy do Řecka – srovnání a doporučeníJak?
V den, který byl pro věštění určen, se veškeré procedury odehrávaly již od svítání. Pýthie se musela nejdříve očistit v Kastalském prameni, poté se celá ponořit do kouře z vavřínových listů a ječmenné mouky.
Ještě před zahájením věšteb musela být zjištěna přítomnost boha Apollóna. Před chrámem se mu rituálně obětovala koza, za příznivé znamení bylo považováno chvění umírajícího zvířete. Teprve poté bylo Pýthii umožněno vstoupit do chrámu, napít se svěcené vody Kastalského pramene a žvýkat vavřínové listy. Pokud zvíře zemřelo bez škubání, byly věštby odloženy na jiný den.
Poutníci byli povinni očistit se ve stejném prameni a poté mohli předat svůj dotaz Apollónovým kněžím. Pýthie na tyto dotazy odpovídala výkřiky, nelidskými zvuky, chrčením, pláčem, nesmyslnými slovy, které pronášela v transu. Všichni věřili, že se do ní v tuto chvíli převtělil sám bůh Apollón a jejím prostřednictvím sděloval smrtelníkům svou vůli.
Kněží tyto Pýthiiny „výroky“ ihned převáděli do lidské řeči a tazatelům je předkládali dokonce už ve verších. Není tedy vůbec divu, že tahle praxe začala být postupem času lidem zvláštní a objevovala se podezření na již předem napsaná proroctví, podplacené věštby a záměrné ovlivňování politické scény různých městských států i obyčejných lidských životů.
Známé věštby
Jednu dobu dokonce panoval mezi představiteli řeckých států nepsaný zákon, který jim nedovoloval učinit závažná rozhodnutí (vstup do války, založení nové osady apod.) bez požehnání delfské věštírny. To jí dávalo obrovský vliv na celou politickou scénu tehdejších řeckých měst.
Kroisos, král lýdský
„Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši“ dozvěděl se mocný lýdský král Kroisos od Pýthie, když si přišel vyžádat odpověď na otázku, zda vojensky vytáhnout proti perskému králi Kýrovi. Tuto věštbu Kroisos pochopil jako souhlas, vtrhl do Persie a velkou říši opravdu zničil – ovšem tu svou.
Battos, král kyrénský
V Delfách mu bylo přikázáno, aby jel do Libye a založil tam osadu. Battos věštbě nevěřil, neuposlechl a za několik let jeho domovinu postihl hladomor. Z Delf bylo vysláno poselstvo se vzkazem, že je na vině neuposlechnutí věštby. Battos tedy přece jen vyrazil a na severu Afriky založil město Kyréna, které je dnes zapsáno na seznam UNESCO.
Alexandr Veliký, král makedonský
Mladému vojevůdci se dostalo klasického řeckého vzdělání, takže kdysi slavnou věštírnu velmi dobře znal. Přesto, že vážnost Delf byla již v době jeho nástupu k moci za zenitem, neodolal a chtěl si poslechnout Pýthiino proroctví. Do Delf sice dorazil v den, který nebyl určen k věštění, to ho ale neodradilo.
Po zamítavém postoji kněžích se rozčílil natolik, že prý uchopil Pýthii a rozhodnut z ní proroctví třeba vytřást, se mu dostalo „věštby“, že „mu nikdo na světě neodolá“. Spokojený Alexandr odjížděl z Delf s úsměvem na rtech.
