Jak říká slavné rčení: „Všechny cesty vedou do Říma“. A platí to už od dob starověkých, kdy jedna z největších a nejmodernějších říší své doby, která ovládala většinu dnešní Evropy, měla centrum právě v Římě. Tzv. Zlatý milník, Milliarium Aureum, dodnes můžeme vidět na Foru Romanu. A právě sem se sbíhaly všechny cesty a silnice, které staří Římané postavili.
Spousta z nich se stala základem budoucí evropské silniční sítě. Jedna z nejstarších římských cest (a nejstarší dochovaná) kdysi vedla téměř 600 km až do přístavního města Brindisi a byla klíčová pro obchod i politiku země. I když se do dnešní doby dochoval pouze její zlomek, procházka po ní je unikátním zážitkem, který vás přenese časem do dob slávy starého Říma.
Via Appia Antica
Silnice začala být stavěna roku 312 před naším letopočtem a hlavním organizátorem stavby byl politik Appius Claudius Caecus, podle něhož byla později pojmenována. Appius byl velice činorodý muž, kterému Řím kromě vytvoření sítě cest vděčil i za stavbu prvního akvaduktu, který do města přiváděl pitnou vodu ze Sabinských kopců.
Za jeho života byla cesta projektována pouze do města Capua nedaleko Neapole. Důvodem stavby bylo zlepšení přesunu armády a její zásobování v průběhu války se Samnity. Později byla rozšířena až do Brindisi. Aby cestovatel věděl, kde se zrovna nachází, po stranách silnice byly umisťovány tzv. milníky. Ty označovaly vzdálenost od důležitých bodů. Jedna římská míle čítala 1478,5 metru.
Jak se stavěly římské silnice?
Římské silnice byly zpočátku stavěny pro vojenské účely
Množství původních římských cest se dochovalo do dnešní doby a staly se základem moderních silnic. Římské silnice byly zpočátku stavěny pro vojenské účely při dobývání dalších a dalších teritorií v Itálii a později ve zbytku Evropy. Jejich dlouhá životnost byla díky precizní stavební práci.
Ta sestávala z několika fází. Po vykopání a zarovnání povrchu, kudy měla silnice vést, byly položeny jako první vrstva velké balvany. Ty byly utěsněny vrstvou štěrku, písku a vápna. Další vrstvu tvořily rozdrcené cihly. A nakonec na povrch byly poskládány ploché kameny a oblázky, které k sobě těsně přiléhaly a vytvořily rovnou plochu.
Římské silnice však nebyly dokonale rovné. Po bocích se svažovaly. Stavělo se takto z praktických důvodů, při dešti totiž voda lépe odtékala a na silnicích se netvořily kaluže. Silnice byly také hlídané vojenskými posádkami. Ty zároveň vybíraly mýtné, které bylo využitelné na rozšiřování a opravu silniční sítě.
Čtení: Zájezdy do Říma – srovnání a doporučeníParco dell’Appia Antica
Via Appia začínala přímo na Foru Romanu, centru tehdejšího města, a pokračovala směrem na jih okolo Circu Maximu, Caracallových lázní a Aureliánovy hradby. Právě tam dnes začíná dochovaná část starověké silnice. I když si nejstarší římskou silnici nemůžeme projít v celé své délce, dochovaný úsek s přírodními sceneriemi a antickými památkami vás svojí atmosférou ohromí.
Její historický význam byl pochopen v polovině 18. století, kdy začaly první vykopávky a rekonstrukce. Mezi jinými umělci zde pracoval například jeden z nejvýznamnějších italských sochařů Antonio Canova. A co tedy nesmíme při naší procházce po Via Appia minout?
1. Porta San Sebastiano
Největší dochovaná brána Aureliánovy hradby pochází z 5. století je dnes začátkem Via Appia. Brána původně nesla stejné jméno jako silnice, ale byla přejmenována kvůli množství poutníků mířících do nedaleké baziliky svatého Sebastiana. Dnes je brána součástí Museo delle Mura, tedy Muzea zdi, které dokumentuje vývoj opevnění a díky tomu je možné podívat se do vnitřku hradeb, ale i na vyhlídku nad ně.
2. Kostel Domine Quo Vadis
Barokní kostelík pochází z poloviny 17. století a postaven byl na místě, kde se měl dle biblického vyprávění svatému Petru zjevit Ježíš. Petr měl prchat z Neronova Říma před svými pronásledovateli, když se mu najednou zjevil sám Ježíš. Petr se ho zeptal: „Pane, kam kráčíš?“ (v latině Domine, quo vadis?).
A Ježíš mu odpověděl: „Do Říma, abych byl podruhé ukřižován.“ Petr to vzal jako znamení, že by se měl on sám do Říma vrátit a tam zemřít mučednickou smrtí a setkat se s Ježíšem na nebesích. Uvnitř najdete mramorovou desku s otiskem chodidel, o kterých se věřící domnívají, že patřily Ježíši.
Jedná se však pouze o kopii. Originál desky se nachází v bazilice San Sebastiano. V kostele najdete také památník polského spisovatele Henryka Sienkiewicze, autora románu Quo vadis.
3. Kalixtovy katakomby
Podél Via Appia pod úrovní země se nacházel téměř 20kilometrový podzemní labyrint s více než 150 hrobkami. Problémem Říma byl nedostatek místa a vysoká cena za pozemky, a tak se pohřby často řešily tímto způsobem, mimo městské hradby. V průběhu 2.–4. století sem byly ukládány i ostatky papežů.
Nedaleko se nacházejí katakomby San Sebastiano, na místě, kde byl pohřben svatý Sebastián a kam byly na čas uloženy také ostatky svatého Petra a Pavla. Toto pohřebiště bylo jako první označeno termínem katakomby. Původ slova je nejistý, pravděpodobně se mělo jednat o zkomoleninu slov „cata tumbas“, což v latině znamená mezi hrobkami.
4. Circus Maxentius
Ruiny starořímského cirku se nacházejí mezi 2. a 3. mílí Via Appia. Jako ostatní římská sportoviště, například větší Circus Maximus, byl postaven především pro veřejné závody vozatajů. V Circu Maxentiu se hry konaly ale pouze dvakrát, a to ještě pro uzavřenou společnost osob blízkých císaři Maxentiovi.
Poprvé to bylo, když se Maxentius stal císařem. Moc si však spíše uzurpoval a mnohými nebyl jako císař oficiálně uznán. Podruhé a naposled zde probíhaly pohřební hry na počest Maxentiova jediného syna Romula, který zemřel v mladém věku. Možná i proto se circus tak dobře dochoval, používán byl opravdu minimálně.
5. Mauzoleum Cecilie Metelly
Protože římské právo zakazovalo stavění hrobek uvnitř samotného města, většina Římanů měla své hrobky za hradbami. Oblíbené místo pohřebních monumentů a mauzoleí bylo právě okolí Via Appia.
Mezi nejlépe dochované hrobky patří místo odpočinku Cecilie Metelly, která byla snachou Marca Licinia Crassa, jednoho z nejbohatších Římanů své doby. Mauzoleum je válcovité, o dvou patrech. Dodnes je patrné mramorové obložení, které dokazovalo, o jak bohatou a důležitou rodinu se jednalo.
6. Vila Quintili
O něco dál, za 5. milníkem, bychom nalezli ruiny starořímské vily. Tu si nechali postavit bratři Quintiliové, kteří působili jako konzulové. Vila byla později za vlády císaře Commoda (známého z filmu Gladiátor) zestátněna a rozšířena.
Součástí areálu byly také rozsáhlé lázně napájené vlastním akvaduktem a hippodrom neboli závodiště pro koňské povozy na řecký způsob. Když byly pozůstatky vily v polovině 18. století odkryty, zpočátku si tehdejší „archeologové“ mysleli, že nalezli celou starověkou vesnici, o tak obrovský komplex se jednalo.
