Víte, že...
Se zde snadno můžete stát terčem typicky manýristických žertíků, kdy nic netušící návštěvníky nečekaně postříká sprška vody?
Tisíce turistů každoročně navštíví Villu Lante della Rovere poblíž Viterba, která je jedním z nejkrásnějších příkladů parkové architektury 16. století na Apeninském poloostrově. Krásně upravená terasovitá zahrada doplněna mnoha umělecky ztvárněnými fontánami, vodopády, labyrinty, sochami a jezírky je mimořádným zážitkem, který absolutně doporučujeme všem, kteří budou trávit svůj pobyt v kraji Severního Lazia. Budete také vy jejími příštími návštěvníky?
Začněme „od Adama“
Už ve 12. století se zalesněná oblast, díky blízkosti církevního sídla nedalekého papežského sídla ve Viterbu, stala příhodným a vyhledávaným místem pro myslivost a lov vysoké zvěře. Na konci 15. století se zde z popudu kardinála Raffaela Riaria začalo se stavbou prvního venkovského sídla.
Úplného dokončení se vila dočkala až o půl století později za kardinálova synovce Ottaviana Riaria. Od té doby byly v ústředí renesančního parku vystavěny dvě obdobné dvouposchoďové budovy nazvané Casino Gambara a Casino Montalto, jež mají v přízemí otevřenou lodžii podepřenou třemi vysokými oblouky.
Interiéry lodžie i vnitřních obytných místností jsou bohatě zdobené, stěny pokryté štukovými malbami zobrazující krajinu regionu Lazio v podání různých umělců. Za všechny významné umělce, kteří se na výzdobě vily podíleli, připomeňme alespoň Raffaellina da Reggio, Agostina Tassiho, Cavaliera d´Arpino či Antonia Tempestu.
Alegorie a symbolika nejúžasnějších manýristických zahrad
V polovině 16. století se do hledáčku dalšího z kardinálů, kteří vilu koupili a obývali, dostává také celková úprava části původního parku ve složitě zdobenou manýristickou zahradu. Kardinál Francesco de Gambara povolává do svých služeb věhlasného architekta Jacopa Barozziho z Vignoly a zadává mu zakázku na vytvoření přepychové zahrady, hodné kardinálského sídla.
Ústředním motivem má být stylizované pojetí přirozeného světa, a tak Vignola svými díly ztvárňuje alegorii vodního toku od malého pramínku ústícího v kopcích po jeho vlévání se v podobě mohutné řeky do širého moře. Tato myšlenka je symbolizována jak v množství zahradních staveb, sousoší, vodních děl, tak v celkové architektonické interpretaci zahradního komplexu.
Zpodobnění přerodu malého pramene přes široký vodní tok po nekonečné hladiny moře si lze také vykládat jako symboliku přechodu od primitivních kultur usídlených ve vysokých horských polohách k vyspělé renesanční civilizaci umístěné v nížině. Zahrada je proto uspořádána do pěti úrovní teras nad sebou. Ústředním a charakteristickým prvkem je samozřejmě voda, jež proudí z mnoha fontán, vodotrysků, kašen a padá do idylicky ztvárněných jezírek.
Na vrcholu celého komplexu je umístěna takzvaná Kašna potopy, v jejíž jeskyni pramení voda, která zásobuje celý zahradní areál. Po jejích stranách stojí pavilóny múz, připomínající pramen života a umění. O poschodí níže se vypíná Delfíní kašna s maskarony chrlícími vodu a kamennými lavicemi ohrazující ústřední nádrž s vodou.
K další terase vede známá Catena d´acqua, vodní řetězec, jakási rampa s kamenným lemem stylizovaná do tvaru račích ocásků, představující tok řeky. Tento motiv ukrývá ještě jeden význam, neboť rod Gambara, ze kterého kardinál pocházel, měl ve znaku raka jako své erbovní zvíře.
Na prostřední terase je postavena tzv. Kašna obrů. Podél její balustrády jsou znázorněna račí klepeta a vázy, z nichž tryská voda. Střed tvoří dlouhá kamenná lavice, kterou protéká ve žlábku voda, ve které si kardinál v horkých dnech mohl ochladit víno či ovoce. Z obou stran leží mužské postavy v nadživotní velikosti, jež v rukou drží rohy hojnosti. Jedná se o alegorie říčních bohů.
Na poslední terase je umístěna ústřední kašna, tzv. Fontana dei Mori neboli Kašna mouřenínů, a labyrint ze zimostrázových stromků. Fontána má obdélníkový tvar a je rozdělena do čtyř stejných částí, jimž vévodí středová kaskádovitá kašna.
Celou zahradu obklopuje přírodní park, který byl v dřívějších dobách ozdoben četnými uměleckými díly. Dnes však zůstala pouze skupina fontán s Pegasem a múzami od nizozemského sochaře Giambologny, který jejich zpodobněním chtěl vzdát hold umění a básnické inspiraci.
V parku není mnoho rozmanitých rostlin. Převažují platany a duby, za okrasné květiny pak hortenzie. Přesto celý komplex patří k nejkrásnějším a nejzachovalejším manýristickým dílům v Itálii. V tajuplných zákoutích, bludištích a labyrintech na vás čeká řada překvapení, tak s návštěvou neotálejte!
Pozdně renesanční vila, obklopená krásnou terasovitou zahradou, se nachází na konci středověké vesničky Bagnaia na úpatí pohoří Cimini a nedaleko od největšího italského kráterového jezera Lago di Bolsena. Celý areál má rozlohu větší než 20 hektarů a je snadno dostupný z 6 kilometrů vzdáleného Viterba, papežského města, ležícího jihozápadně odtud.
