Vinná okénka ve Florencii: unikátní svědek každodenního toskánského života a geniální nápad místních podnikavců

Vinná okénka (nejen) ve Florencii, buchette del vino, jsou středověkým svědkem každodenního toskánského života a z kunsthistorického hlediska jde o unikátní renesanční památku. V centru „hlavního města renesance“ na ně lze narazit na každém kroku, ale má to jednu podmínku: člověk musí být opravdu všímavý, musí se pečlivě rozhlížet kolem a zaměřovat se na detaily. A protože jejich tradice ožívá, lze si při hledání pomoci různými mapami. Kdy, kde, a hlavně proč malá okénka vznikla a jak se využívala? Jak se ve Florencii zaháněla žízeň i v dobách moru? Čtěte dál… 

Říká se jim buchette del vino neboli vinné dírky, někdy také svatostánky vína, dírečky, výlohy, „brány do ráje“, okénečka... Každé okénko je unikátní, ovšem jedno mají společné: klenutý tvar a velikost je přibližně 20 na 30 cm anebo jen o pár centimetrů víc. Tak akorát, aby se do nich vešla láhev na víno. Mají nesmírnou historickou hodnotu a jsou dokonalou ukázkou souznění architektury s potřebami a stylem života místních obyvatel. 

Podnikavý duch Florenťanů se nezapře 

O vinice není v Toskánsku nouze

Vinná okénka jasně dokazují, že Florenťané vždy měli obchodního ducha. Jejich vznik na konci 15. století vlastně souvisí s poklesem tržeb v oboru, který byl místním vždy velmi blízký – v obchodu s látkami. V té době totiž museli čelit nové konkurenci, přicházející ze severní Evropy, především z Anglie, a proto se rozhodli investovat do vinic a vrátit se k obdělávání půdy a pěstování vína. Ostatně o rozlehlé pozemky bohatí šlechtici neměli nouzi. 

Pak už šlo jen o to propojit producenty s koncovými zákazníky. Vládnoucí Medicejové přijali žádosti mnoha vlastníků půdy a umožnili jim prodávat vlastní víno přímo ze svých paláců. To pro ně totiž bylo mnohem výhodnější než prodávat přes zprostředkovatele – hostinského. A navíc z takto prodaného vína se nemusely odvádět daně. 

Okénka tak ve městě rostla jako houby po dešti zejména na šlechtických rodových palácích. A že jich ve Florencii je! Vedla do vnitřního dvora anebo přímo do vinného sklepa. Proto se mnohdy nacházejí sotva pár centimetrů nad zemí. Nejvíce z nich je ale ve výšce kolem jednoho metru. Tak se z nich zevnitř nejlépe obsluhovalo. 

Hlavně účelně a v souladu s pravidly 

V Toskánsku se pije hlavně červené víno

Svatostánky se jim říkalo patrně hlavně proto, že jejich zdobení mohlo být pěkně propracované. Vrchní oblouk byl často dekorován špičkou a takřka vždy více či méně zdobným kamenným orámováním. Ač měla okénka plnit primárně praktický účel, ojediněle je zdobil i mramor, vytesané jméno vinného sklepa, otevírací doba či jiné informace. 

Okénka se zavírala malými dřevěnými dvířky. V blízkosti mohlo být umístěno klepadlo, kterým si žízniví kolemjdoucí přivolali obsluhu. Ale jen někdy. Prodej přes okénka od vinařů přímo koncovým zákazníkům byl přísně regulován normami. 

Striktně se hlídaly míry, aby zákazníci nebyli šizeni. K vínu se nesměl podávat slaný chléb, který je ostatně v Toskánsku raritou, protože běžný místní chléb je neslaný. Ten by totiž mohl stimulovat chuť k pití. Především se ale nesmělo nic prodávat po třetím večerním zazvonění florentské Giottovy zvonice – to proto, aby nedocházelo k nežádoucímu shlukování opilců a zneužívání alkoholu. 

Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení

Nenahraditelný pomocník v době moru 

V mramoru vepsaná otevírací doba

Právě omezené shlukování lidí a prodej pouze přes výdejové okénko je jako dělaný způsob pro podnikání v době pandemií a moru. Když „černá smrt“ propukla ve Florencii roku 1630, podnikaví Florenťané si libovali, že mohou víno prodávat bezpečně. 

Patrně pouze zpřísnili epidemiologická opatření při už tak diskrétním prodeji. Zákazníci si museli přinášet vlastní pohárky anebo si museli kupovat celé lahve. A místo předávání peněz přímo do ruky prodavače pouze vložili drobné mince do vystrčené misky. Obchodníci je pak vyprali v octu, aby si domů nezavlekli možnou hrozící nákazu. 

Právě na tuto tradici Florenťané navázali v době koronaviru. Zprovoznili některá dávno nefunkční okénka a prodávali z nich nejen víno, ale také kávu, sendviče či zmrzlinu. Jedním z prvních podniků, kde svého historického výdejového okénka hned vedle vchodu do podniku využili, byla zmrzlinárna Vivoli s dlouhou tradicí, nacházející se co by kamenem dohodil od kostela Santa Croce. 

Vydejte se za (vínem a) okénky dnes najisto 

V ulicích Florencie najdete přes 150 vinných okének

Vinných okének byly ve městě stovky, možná tisíce. Některá postupně zanikla úplně, jiná byla zazděna, z některých si pozdější majitelé paláců udělali třeba poštovní schránky. Některá jsou zachovalejší a v provozu, jiná sotva rozeznatelná, další teprve díky objevitelům a restaurátorům pronikají na světlo světa. 

Ke konci října bylo možné ve Florencii uvnitř někdejších městských hradeb napočítat 152 dírek, dalších 26 mimo městské hradby a dalších 96 jinde v Toskánsku. O jejich znovuobjevování se stará kulturní nezisková organizace Buchette del Vino, která rovněž aktualizuje online mapu vinných okének, píše o nich zajímavosti, vydává studie, stará se o propagaci atd.

Mimo Florencii lze vinná okénka najít třeba ve městech Lucca, Pisa, Siena, Prato, Pistoia, San Gimignano a dalších. A také v Montepulcianu – jak by ne, když právě odtamtud pochází jedno z nejoblíbenějších toskánských vín, která jsou považovaná za špičku mezi italskými víny. Většinu toskánské produkce tvoří plná robustní červená vína, jakými jsou právě Vino Nobile di Montepulciano, Brunello di Montalcino či světoznámé Chianti.