V malebné krajině Dunajského ohbí se takřka až „do nebes“ tyčí Visegrád (Vyšehrad) – pevnost, ve které sídlili maďarští králové a psaly se tu i dějiny o poznání novodobější, když tu v únoru 1991 jednali předsedové vlád Maďarka, Polska a Československa o společné strategii obchodu a o vstupu do Evropské unie.
Smlouva se podepisovala na stejném místě, kde se v minulosti již jedna legendární schůze odehrála, a to v roce 1335. Tehdy byla schůzka svolána kvůli projednání sílícího habsburského nebezpečí, a přestože se panovníci na žádných konkrétních krocích nedohodli, dokázali tu během jednání vypít 10 000 litrů vína. Oním jednacím sálem byl totiž vinný sklep.
Mezi Dunajem a nebem
Pevnost vypadá téměř jako by byla v oblacích, zatímco její dolní bašty spadají až k Dunaji. Při pohledu na mohutnost stavby lze jen těžko uvěřit, že byla kdysi celá takřka do posledního kamene zničená. Stalo se tak za turecké nadvlády a co nezničili Turci, zničili později Habsburkové. Ti pevnost v roce 1702 vyhodili do povětří a stopy po ní i po královském paláci se archeologům podařilo objevit až na počátku 20. století.
Od té doby se hrad rozrůstá a ožívá, a to zejména v letních měsících, kdy se rozvaliny Královského paláce stávají dějištěm středověkých oslav, které se návštěvníkům snaží přiblížit atmosféru zdejšího „zlatého věku“. Ten Visegrád zažíval v 15. století, kdy byl sídlem krále Matyáše. Kromě mohutného opevnění měl kolem 350 místností a říkalo se, že se mu v Evropě žádný jiný hrad nevyrovná. Visegrád tak byl i hlavním městem a diplomatickým centrem celého Maďarska.
Královský palác, Šalamounova věž a citadela
Na první pohled upoutá Hradní vrch s pevností a s palácem a šestihranná Šalamounova věž (Solomon-torony). Z ní se kdysi kontrolovala doprava po řece, dnes slouží jako muzeum a vyplatí se na ni vylézt už kvůli pěknému výhledu do okolí i na opevnění hradu. Věž také spolu s protilehlou citadelou tvořila součást obranného systému města.
Citadela sloužila také jako místo, ve kterém byly uchovávány korunovační klenoty. Ty tu byly uloženy až do roku 1440, kdy je Alžběta Lucemburská, dcera Zikmunda Lucemburského, odvezla, aby jimi nechala korunovat svého nezletilého syna Ladislava Pohrobka. Dnes tu lze navštívit výstavu středověkých mučících a popravčích nástrojů.
Samotný královský palác je od Šalamounovy věže vzdálen přibližně 500 metrů. Spojující stezka je známá jako Fellegvár, Kalvárie. Jeho zrekonstruovanou podobu zdobí terasy, renesanční lodžie, Herkulova fontána a Lví fontána, ozdobená tuctem ospale vyhlížejících lvů a erbem krále Matyáše.
Milovníky historie potěší i vyšehradské expozice o lovu, sokolnictví či o tradičních řemeslech zdejší oblasti.
