Malá hádanka – jsou tři a tvoří přímou linii dlouhou více než 8 kilometrů. Co to je? Ano, máte pravdu, pařížské vítězné oblouky. Začínáme Malým vítězným obloukem u Louvru, který nese název Arc de Triomphe du Carrousel, pokračujeme přes ten nejslavnější vítězný oblouk pyšnící se názvem Arc de Triomphe a končíme v moderní čtvrti Le Défense u třetího oblouku, tzv. Grande Arche. Kdybychom šli pěšky, celá procházka by nám trvala bezmála dvě hodiny, moderní linka č. 1 pařížského metra to zvládne za 25 minut.
My se však na delší dobu zastavíme u toho nejslavnějšího a nejzajímavějšího z oblouků, který stojí uprostřed náměstí pojmenovaného po prvním prezidentu páté francouzské republiky Charlesi de Gaulle.
Z náměstí díky zásahům barona Haussmanna vybíhá symetricky dvanáct širokých bulvárů, které jsou většinou pojmenovány po významných generálech francouzské armády nebo místech vítězství Napoleonových bitev. Ne nadarmo se náměstí právě proto přezdívá Hvězda (tedy l’Étoile).
Stavba začala slavnostním položením základního kamene v roce 1806 po vítězství Napoleona v bitvě u Slavkova. Napoleon tehdy ve slavné bitvě porazil vojska Ruské říše a Svaté říše římské a stvrdil tak svou vojenskou nadvládu v Evropě. Napoleonovo megalomanství tak dostalo další záminku k vybudování památníku, který by měl symbolizovat jeho moc a zároveň i národní hrdost a identitu.
Památník padlým a věčný oheň
Napoleon se bohužel finální podoby nedočkal, neboť oblouk byl dokončen až o třicet let později pod dohledem tehdejšího krále Ludvíka Filipa Orleánského. Ten památník věnoval nejen Napoleonovi, ale celkově všem francouzským ozbrojeným silám. Tomu také odpovídá výzdoba oblouku.
Pod obloukem je od roku 1921 pohřbeno tělo neznámého vojína, ten zde byl uložen na počest více než milionu francouzských vojáků, kteří zahynuli během první světové války. Každý den v 18:30 se zde schází váleční veteráni, kteří u věčného ohně uctívají památku padlým.
Prozkoumejte zem, na které oblouk stojí
Za prozkoumání stojí i bronzové pamětní desky, které jsou umístěny do země pod obloukem. Desky připomínají významné momenty francouzských dějin, jako například vyhlášení třetí francouzské republiky, navrácení Alsaska a Lotrinska po první světové válce nebo část projevu Charlese de Gaulla z roku 1940, kdy byla Francie okupována nacistickými vojsky.
Určitě musíte při návštěvě oblouku prozkoumat i reliéfy na oblouku, jsou zde vyjeveny boje francouzských vojsk. Asi nejslavnější je reliéf v dolní části oblouku při pohledu z Champs-Élysées po pravé straně. Jedná se o tzv. Odchod dobrovolníků v roce 1792 (Départ des volontaires de 1792), známější je pod názvem La Marseillaise.
Vítězný oblouk má dodnes v srdcích Francouzů velmi silné místo, je to jeden z nejdůležitějších symbolů francouzské hrdosti a síly. Každoročně zde probíhá průvod a přehlídka spojená s oslavami výročí dobytí Bastily, projíždějí zde tanky a jiná francouzská armádní technika, celý bulvár Champs-Élysées je zaplaven francouzskými vlajkami a barvami trikolory. Zejména v tento den cítíte francouzskou hrdost a pýchu silněji než kdy jindy.
Čtení: Zájezdy do Paříže – srovnání a doporučeníJedinečný pohled na Paříž
Výhled za soumraku na muzeum Louvre
Výhled na město z terasy Vítězného oblouku rozhodně stojí za těch 284 schodů, které zde musíte vystoupat. Navíc se zde nachází miniaturní muzeum, kde jsou vystaveny různě staré fotografie a tisky zachycující tuto památku v čase. Dozvíte se, jak mohl památník vypadat, kdyby uspěl jiný návrh než oblouk architektů Gousta a Huyota, nebo si můžete prohlédnout fotografie z pohřbu spisovatele Victora Huga.
Pokud vás ale především zajímá výhled z Vítězného oblouku, doporučujeme vydat se na vrchol bulváru Champs-Élysées v podvečer za soumraku. Na jedné straně budete mít Louvre v záplavě zacházejícího slunce a na druhé straně moderní oblouk Grande Arche, na jehož fasádě se zapadající slunce bude neuvěřitelně třpytit.
