Volubilis: starověký luxus v krajině olivovníků

Volubilis nebo Walili je název pro římské vykopávky nedaleko města Meknés. Ano, i takhle daleko na západ se dostal římský vliv a Volubilis byl de facto nejzápadnějším osídlením v rámci celé Římské říše. Dál na západ byl už jenom oceán a hlouběji do Afriky se Římanům přes vysoké hory Středního Atlasu nechtělo.

Historie města

Volubilis - centrum města

Město Volubilis je ale ještě o něco starší než jsou první pokusy Římanů proniknout do této oblasti, která byla ve starověku známá jako Mauretánie. Mauretánské království se v Punských válkách postavilo na stranu Kartága proti Římu, čímž si prakticky podepsalo ortel zániku. Římané nad Kartágem vyhráli a nic jim nebránilo postupovat dál na západ, do úrodné oblasti dnešního severního Maroka.

V roce 44 n. l. bylo dobývání Mauretánie dovršeno zavražděním krále Ptolemaia Mauretánského a cíšař Klaudius ji připojil k Římu. Město Volubilis a krajina kolem něj se tak stala jednou ze sýpek Římské říše, a to díky jeho úspěšnému pěstování obilí a olivovníků, které Římané ještě zintenzivnili po nešetrné a plánované deforestaci okolí.

Krásné a bohaté město

Caracallova brána

Město Volubilis lze bez okolků označit za bohaté a krásné. Bohaté, protože jeho příjmy plynuly ze zemědělství, kterému se dařilo. Prakticky všechny domy v obytné zóně nedaleko centra města měli vlastní olivový lis nebo ruční mlýn.

A protože město prosperovalo a dokonce se mu časem podařilo vymanit se z povinnosti daně vůči Římu, jeho obyvatelé si dopřávali vše, co tehdejší luxus nabízel – dramatická představení, sporty, lázně nebo jen obyčejné posedávaní ve vnitřím atriu po výdatném obědě.

To, co z obytných domů zůstalo, nese svědectví, že vnitřní atria měla nezřídka něco jako malé bazénky, kde se lidé posadili a v příjemné vlažné vodě si nechali servírovat svými sluhy nápoje a ovoce. A zatímco ložnice byly spíš rozlohou menší, společné prostory domů byly rozlehlé a na podlaze bohatě zdobené mozaikou.

Nádherné domy

Mozaika Heraklových činů

Právě tyto mozaiky jsou často jediným dokladem o tom, jací byli obyvatelé daného domu, čím se zabývali a jaký byl jejich způsob života. Příkladem může být Dům Kavalíra, byl pojmenován podle bronzové jezdecké sochy, objevené v roce 1918. Dům měl rozlohu 1700 metrů čtverečních a jeho obyvatelé se zabývali výrobou a prodejem olivového oleje. 

Dům Sloupořadí je klasickým domem římského stylu s malým nádvořím se sloupořadím, které sloužilo pro přijímání návštěv. Dům Akrobata je zase pojmenován podle mozaiky, na které atlet výhrál závody v jízdě na koni, během které ale musel seskakovat a opětovně nasedat na koně.

Určitě nejkrásnějším je ale Dům Venuše, ve kterém se zachovaly dosud nádherné mozaiky. Tyto mozaiky představují zejména mytologické scény Diany překvapené při koupeli (Acteonem, který ji pozoroval a ona ho následně za trest proměnila v jelena), únos Hyla nymfami (byl to milenec Hercula) a Bakchus a čtyři roční období.