Více než stotisícové město Walbrzych leží asi 70 kilometrů od Wroclawi, hlavního města Dolnoslezského vojvodství, do něhož Walbrzych také spadá. Mnohem blíž to však mají obyvatelé Walbrzychu do České republiky. Státní hranice je vzdálená pouhých 10 kilometrů a do Trutnova je to odtud necelých padesát.
Obyvatelé Walbrzychu považují své město za jedno z nejkrásněji situovaných polských měst. Leží totiž v mírném údolí, jež je obklopeno Valbřišskými horami. Město je proto ideální pro milovníky přírody a sportu, prochází tudy mnoho pěších stezek a cest pro silniční a horskou cyklistiku. Milovníci koní mohou navštívit Státní hřebčín Knížecí a v zimě jsou k dispozici nedaleké lyžařské vleky.
Název Walbrzych původně znamenal „lesní hrad“ – a čím jiným se Walbrzych, kromě zříceniny lesního strážního hradu, chlubí?
Cesta k centru průmyslu
Walbrzych byl založen, podobně jako velká většina středověkých měst, v době stavitelského rozmachu na konci 13. století. Zajímavým se město stává až s první zmínkou těžby uhlí v polovině 16. století a již od této doby se Walbrzych začíná orientovat na průmyslovou výrobu. Plnohodnotným industriálním centrem se město stalo na začátku 19. století, kdy zde bylo na vrcholu rozkvětu hornictví, ale také tkalcovství.
Průmyslový význam města ještě na začátku 20. století podpořil vznik skláren a keramiček, z nichž mnohé fungují dodnes. Existence těchto průmyslových podniků byla hlavním důvodem, proč ve Walbrzychu zůstala po 2. světové válce převážná část německého obyvatelstva, na rozdíl od jiných polských měst.
Hlavním ukazatelem při vysídlování obyvatel totiž nebyla národnostní příslušnost, ale především jejich dovednosti v místních výrobních oborech.
Walbrzych a jeho nacistická minulost
Walbrzych hrál v době vzniku německé nacistické strany výraznou roli, byl jedním z nejsilnějších středisek v sudetské oblasti. A právě zde bylo rozhodnuto vybudovat Mauzoleum hrdosti, cti a síly, jež bylo slavnostně otevřeno v roce 1938. Jedná se o obrovskou čtvercovou kompozici z kamene o celkové váze 50 tun.
V mauzoleu bylo údajně pohřbeno 23 národních socialistů, kteří zemřeli během šíření nacistické myšlenky v okolí Walbrzychu, a na jeho nádvoří plál věčný oheň Valhaly. Objekt je samozřejmě opředen mnoha legendami, například o nelidských rituálech při přijímání nových příslušníků „hnědých košil“ či o místě, kam se Hitler uchýlil po tajném útěku z berlínského bunkru, kde měl naoko spáchat sebevraždu.
Současný stav mauzolea je žalostný a bohužel je smutnou skutečností, že památkové ústavy ve Walbrzychu ani ve Wroclawi si s ním neví rady.
V souvislosti se svou nacistickou minulostí se Walbrzych znovu dostal do širšího podvědomí relativně nedávno, v roce 2015. Vděčil za to nacistickému vlaku plnému zlata, který měl být v jeho blízkosti údajně pohřben. Legenda praví, že nedaleko Walbrzychu prchající nacisté ukryli vlak vrchovatý kradeného zlata a jiných cenností.
V uvedeném roce vypluly na povrch informace o skutečném nálezu vagonů se zlatem za cca 30 milionů korun. Ovšem zda je to pravda, či smyšlenka, se zatím asi nedozvíme.
Čtení: Zájezdy do Polska – srovnání a doporučeníZajímavosti města Walbrzych
Na hlavním městském náměstí se ve středověku konaly pravidelně každý týden trhy. V polovině 18. století byla uprostřed náměstí postavena dřevěná radnice. Na samotném náměstí si zaslouží pozornost nejen tři nejstarší domy (dům Pod Kotvou, Se třemi růžemi a Pod Atlanty), ale rovněž vkusné vinárny, v nichž si na konci 18. století vychutnával svou skleničku i Johann Wolfgang Goethe.
Za návštěvu stojí i nejstarší těžební věž Thorez, v níž je od roku 1995 instalována pobočka Průmyslového a technologického muzea. Ta je zaměřena, jak jinak, na historický vývoj těžby uhlí ve městě a v jeho okolí.
