Největším městem a obchodním centrem Nového Zélandu je Auckland. Hlavním městem je výrazně menší, ale o to hrdější Wellington, jehož přístav si s tím aucklandským nezadá. Při vaší cestě může Wellington velmi dobře fungovat jako poslední zastávka při putování po Severním ostrově. Nachází se na jeho jihozápadním cípu na pobřeží Cookova průlivu a jde tak o nejjižněji položené hlavní město světa.
Ještě než se rozhodnete odpočívat na místních plážích a promenádách, nezapomeňte si projít historické centrum. Příroda v okolí Wellingtonu rozhodně také stojí za vidění, příklad za všechny je nejstarší novozélandský národní park Tongariro nabízející úchvatné výhledy na sopečnou krajinu.
Hlavní město až na potřetí
Město založili angličtí osadníci
Ve Wellingtonu žije pouhých sto osmdesát tisíc obyvatel. Oproti Aucklandu s půl druhým milionem to je zanedbatelné číslo. Na druhou stranu, celý Nový Zéland má čtyři miliony obyvatel (a čtyřicet milionů ovcí), a tak je Wellington na tyto poměry celkem velké město. Společně s okolními menšími městy Lower Hutt, Upper Hutt a Porirua tvoří třetí největší aglomeraci Nového Zélandu až s čtyřmi sty tisíci obyvateli.
Wellington založili angličtí osadníci v roce 1840. Na status hlavního města Nového Zélandu si ale ještě museli počkat. Ten převzal Wellington po Waitangi a Aucklandu až o pětadvacet let později. Ve Wellingtonu také sídlí nejvyšší státní instituce Nového Zélandu jako parlament a vláda. Například na rozdíl od Evropy, kde jsou jednotlivé složky moci často rozdělené, i nejvyšší soud.
Tara, Kupe, Maui nebo kdo tedy?
Nebyli bychom na Novém Zélandu, aby Wellington neměl maorský název s originálním významem. „Te Whanganui-a-Tara“ se překládá jako „Velký přístav Tary“, syna původního polynéského objevitele Whatongy. Ten se v tomto místě jako první společně se svým kmenem Ngāi Tara usadil.
Jako první ale objevil tohle místo v desátém století Kupe. Přestože tu nezůstal, množství místních názvů na něj odkazuje, jako například „Te Raranga o Kupe“, anglicky Barrett Reef, česky Barretův útes. Kupe sám pojmenoval dva ostrovy v okolí přístavu, „Mākaro“ (anglicky Ward Island) a „Matiu“ (anglicky Somes Island).
Celou oblast v okolí Wellingtonu nazývají Maoři „Te Upoko o te Ika a Māui“, což znamená v překladu „Hlava Mauio ryby“. Podle maorské legendy chytl hrdina Māui obrovskou rybu. Poté, co ji vytáhl na břeh, se proměnila v zemi, konkrétně v Severní ostrov. Maorské jméno pro místní vysokou školu Victoria University of Wellington je tedy „Te Whare Wānanga o te Ūpoko o te Ika a Māui“. Jednoduché, ne?
Zemětřesení a déšť, ale jinak je tu moc hezky
Wellington je ze tří stran obklopen mořem
Město je ze tří stran obklopeno mořem, jeho přístav tedy hraje důležitou ekonomickou roli. Wellington, vzhledem k vysoké tektonické aktivitě v této oblasti Nového Zélandu, zasáhlo několikrát ve své historii silné zemětřesení.
V polovině devatenáctého století vyvolalo zemětřesení desetimetrovou tsunami, která srovnala wellingtonský přístav se zemí. Podnebí jižní části Severního ostrova se vyznačuje výrazným úhrnem srážek. Ten je nejvyšší v zimních měsících. Jak už bývá na ostrovech zvykem, hodně tu fouká, v horách západně od města se budují výkonné větrné elektrárny.
Obyvatelé Wellingtonu jsou převážně evropského původu. Maorové tu mají oproti průměru, obzvlášť Severního ostrova, výrazně menší zastoupení. Jako ve většině větších novozélandských měst tu žije velká skupina Asiatů. Wellington je v porovnání se zbytkem ostrova mladým městem, ekonomicky aktivní obyvatelstvo tvoří téměř tři čtvrtiny populace. Je tu relativně vysoká úroveň vzdělanosti i roční příjmy domácností.
Moderní náměstí po evropském vzoru aneb Civic Square
Pokud čekáte starobylé historické náměstí, budete překvapeni. Pro stavbu tohoto náměstí se wellingtonská radnice, po evropském vzoru, rozhodla až koncem osmdesátých let. Nové náměstí vyplnilo prostor mezi radnicí a knihovnou. Přes náměstí vede široký most vedoucí k vodě.
Dominantou je „vznášející se“ skulptura ve tvaru zeměkoule složená z listů stříbrné kapradiny. Ta se stala symbolem Nového Zélandu a proslavil ji především slavný národní rugbyový tým All Blacks, který ji má ve znaku. V týdnu přes poledne pod ní sedávají skupinky z okolních kanceláří užívající si oběd, při kulturních a politických akcích se tu setkávají rozjařené davy.
Zábava jako v Karibiku
Pokud chcete na Novém Zélandu zažít pravou karibskou pohodu, vydejte se na slavnou wellingtonskou Cuba Street neboli Kubánskou ulici. Najdete tu omšelé obchůdky se starožitnostmi vedle prvotřídních restaurací, kaváren a barů.
Za každého počasí tu narazíte na pouliční umělce i typicky bosé skotačící novozélandské děti. Na Cuba Street se jí, pije, tančí, zkrátka žije. A pokud si tu budete chtít i zdřímnout, nikdo vám to nebude vyčítat.
Muzeum Nového Zélandu Te Papa
Hlavní muzeum Nového Zélandu je zasvěcené původní a koloniální kultuře a také přírodní historii. Jako každé maorské pojmenování, má i tohle svůj význam. „Te Papa Tongarewa“ znamená v překladu „Nádoba pokladů“. Příběhy novozélandských obyvatel i nejvýznamnější přírodní a kulturní klenoty si můžete prohlédnout na šesti patrech zdarma. Mezi největší atrakce, a to doslova, patří třeba obří oliheň.
Vítejte ve včelíně
Společně s přístavem a muzeem Te Papa, patří Parlamentní čtvrť mezi nejvýznamnější pamětihodnosti ve Wellingtonu. Dominuje tak spíše obchodní část města, na jejímž severozápadě stojí. Parlamentní knihovna z konce devatenáctého století je stále funkční, přístup do ní mají všichni členové a zaměstnanci parlamentu lační po vědění.
Samotný parlament je postavený z kamene v edwardovském stylu, který byl velmi populární pro veřejné budovy v období první světové války. Vzhledem k nákladům je nakonec stavba trochu skromnější, než bylo původně zamýšleno, přesto jsou na ni obyvatelé Wellingtonu právem hrdí.
Beehive neboli česky včelín je nejvýraznější budovou v celé parlamentní čtvrti. Tady má většina ministrů své kanceláře, včetně předsedy vlády. Mimo jiné tu najdete několik restaurací, barů a místností pro televizní a rozhlasové natáčení. V šedesátých letech vyvstala otázka tak říkajíc za všechny peníze. Mají se zčásti nedokončené budovy zbourat, dokončit nebo přestavět?
Tohle téma bylo natolik citlivé, že bylo třeba najmout na vyřešení problému někoho zvenčí. Podle britského architekta, sira Basila Spenceho, bylo potřeba nechat původní budovy tak, jak jsou. Dostavovat je tradičně by bylo proti modernímu architektonickému smýšlení. Pak rychle načrtl svoji představu dostavby budovy v překvapivém tvaru úlu. Na nápad prý přišel díky zápalkám značky Beehive. Výrobci těchto zápalek později vyrobili limitovanou edici krabiček se zápalkami určenou jen pro poslance.
Každý den se můžete zúčastnit prohlídky včelínu s průvodcem zdarma. Jen je potřeba se zaregistrovat.
Botanická zahrada
Přes šestadvacet hektarů nepřekonatelných výhledů, unikání přírody, exotických lesů, přírodní buše i barevných květin a umělecky vyvedených zahrad. To všechno zahrnují slavné botanické zahrady ve Wellingtonu. Mezi největší zajímavosti patří růžová zahrada Lady Norwoodové. Ta získala v roce 2015 díky svým třem tisícům růží nejvyšší ocenění Světové federace růžových zahrad. Nejlepší je načasovat si návštěvu na přelom listopadu a prosince, kdy sad nádherně kvete.
Určitě si také projděte fascinující přírodní stezku s originálními sochami. Ta nabízí to nejlepší od novozélandských umělců v tom nejkrásnějším prostředí. Od bronzových skulptur slavného Henryho Moora až po Zelené ostrovy Regana Gentryho. Jde o zážitek až magický.
